Lýdie (32): Vyrazila jsem s kamarády na cyklovýlet do Maďarska. Větší trapas jsem snad nezažila

Lýdie (32): Vyrazila jsem s kamarády na cyklovýlet do Maďarska. Větší trapas jsem snad nezažila

Lýdie ráda sportuje, ale i tak ji cyklovýlet do Maďarska stál spoustu energie a svalovou horečku. Rozhodla se proto k ráznému kroku, který jí má na podzim zajistit obdivné pohledy přátel.

Na podzim za mnou přišli moji dva dobří kamarádi, abych s nimi jela na cyklovýlet do Maďarska. Vždycky jsme spolu chodili do fitka nebo na dlouhé výlety, tak jsem si řekla, že šlapání na kole po plochém Maďarsku bude určitě pohoda.

Prodavač mě ukecal, abych si pořídila elektrokolo

Neměla jsem v té době vlastní kolo, takže jsem se těšila i na to, že půjdu nakupovat. Kdo by rád nenakupoval! Nejdřív jsem přemýšlela, že vezmu jednoho z kamarádů s sebou, aby mi poradil, ale každý obchod má přece své specialisty, ne?

Zajela jsem do cykloobchodu, strávila tam asi dvě hodiny, dohadovala se s prodavačem, který naléhal na to, ať si vezmu elektrokolo, protože nejsem zvyklá na dlouhé trasy, a že by se mi mohlo hodit. Nakonec jsem kývla a elektrokolo si koupila. Nechtěla jsem po prvním dni skončit se svalovou horečkou a věřila jsem, že nebudu jediná.

Už na startu mi bylo jasné, že se blíží katastrofa

První dubnový víkend jsme vyráželi. Když jsme se sešli na parkovišti u autobusu, hned jsem si všimla, jak vysportovaní jsou a jaké mají vybavení kamarádi a hned mi bylo jasné, že do téhle ligy úplně nepatřím. Byla jsem na jedné straně ráda, že mám elektrokolo, takže snad udržím tempo, ale nechtěla jsem vypadat směšně.

Ubytovali jsme se v super penzionu a druhý den měli vyrážet. Už večer jsem byla nervózní, když se plánovala trasa. Nečekala jsem, že náš cyklovýlet se změní v Tour de France.

Když jsme druhý den stáli na “startu”, jeden z účastníků se na mě podíval, pak na moje kolo a zasmál se: „Vážně máš elektrokolo? Víš, že je to podvádění, ne?“ Všichni kolem mě se smáli a uklidňovali mě, ale já si hned připadala, jako bych dělala něco špatného.

Celý první den byl zničující. I se svým elektrokolem jsem neustále zaostávala a pokaždé, když jsem konečně dorazila na místo, kde ostatní odpočívali, někdo vstal a prohlásil: „Tak konečně poslední dojel. Můžeme pokračovat.“ Všichni naskákali na kola a já neměla ani čas si oddechnout.

Rozhodla jsem se kousnout a na podzim to všem natřít

Zbytek výletu jsem sotva přežila a cestou zpět do Čech trpěla bolestmi, které jsem ani nepřiznala. Doma jsem strávila dva dny se svalovou horečkou, ale řekla jsem si, že tohle už se mi nikdy nesmí stát. Cvičím, posiluju a rozhodně bych neměla po třech dnech na kolech umírat v bolestech.

Od května jsem si zaplatila členství v novém fitku, kde mají lekce spinningu. Na podzim se plánuje další výlet a já do té doby míním být ve skvělé kondici. Prodám svoje elektrokolo a koupím si nové, opravdové kolo, abych všem ukázala.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články