Argentina hledá 40 miliard na dolarizaci. Nový prezident brzy zamíří do USA

Z volení anarchokapitalisty prezidentem Argentiny je zajímavá událost sama o sobě a určitě to vygeneruje plejádu témat, která bude možné studovat. Jedna věc je ale fascinující už teď, pár dní před inaugurací, na které se 10. prosince Javier Milei stane prezidentem. Ekonomové se podívali na jeden z hlavních bodů jeho politického programu a počítají, že dolarizace Argentiny, tedy pře‑ chod z pesa na americký dolar, prakticky není možná, případně je velmi obtížná. Každopádně je drahá.

Javier Milei během prezidentské kampaně.

Pro dolarizaci existují rozumné ar‑ gumenty a v prezidentské kampani často z úst excentrického ekonoma zaznívaly. Argentině se vlastní měnová politika systematicky nedaří, země si prochází jednou vysokou inflací za druhou a možná je načase si přiznat, že to prostě neumí.

Asi víte, proč je zkratka naší koruny CZK. CZ je označení země a K je první písmeno naší koruny. Tyto symboly byly zavedeny teprve pře 50 lety. Proč se tedy argentinské peso nezapisuje jako ARP? Protože už jím Argentinci dávno neplatí. Za posledních 50 let měli ARY, ARP, ARA a nyní mají od roku 1992 ARS. I my jsme vyměnili CSK za CZK, ale pochopitelně je rozdělení Československa jiný důvod, než je nezvládnutá měnová politika.

Omezit vlastní měnovou politiku lze i vstupem do měnové unie, jako to udělaly země, které přijaly euro, ale Argentina neplánuje stát se dalším státem unie. Potřebuje jen, aby si lidé vyměnili svá argentinská pesa za americké dolary, a potom může pesa zrušit. Centrální banka by pořád prováděla dohled a regulaci, Argentina by ale automaticky kopírovala měnovou politiku Spojených států. To není špatná volba, tak už jen vyměnit pesa za dolary.

Cesta přes zabavené úspory

A v tom je právě háček. Když se podíváte na peněžní zásobu pesa, zjistíte, že je potřeba vyměnit pesa v objemu zhruba 60 miliard dolarů. To není málo, ale naštěstí Argentina měla zhruba stejný objem v devizových rezervách v centrální bance. Naneštěstí pro nového prezidenta ale už nemá na to, aby bojovala s rostoucí inflací, která se vyšplhala nad 130 procent. Dvě třetiny jich totiž od začátku pandemie prodala. Chybí jí tedy kolem 40 miliard dolarů.

Využít dolary, kterých jsou v populaci podle některých odhadů až stovky miliard, nejde. To, že mají lidé dolary už nyní, práci zjednodušuje, ale stejně je potřeba vyměnit zbývající pesa. Pokud by se nezafixoval kurz, výprodej by argentinské měně srazil hodnotu a ještě více vyhnal inflaci. Kurz k dolaru se tedy musí někdy zafixovat, ale to znamená, že někdo musí garantovat směnu za daný kurz. A tady chybí těch 40 miliard.

Jednou cestou by mohla být měnová reforma jako u nás v roce 1953, kdy by centrální banka garantovala kurz třeba jen na prvních 20 dolarů a zbytek by se měnil v mnohem horším kurzu. To by ale lidi obralo o dvě třetiny úspor v domácí měně, což pravděpodobně libertariánský prezident nechce udělat.

Levný spojenec?

Javier Milei je ekonom a má kolem sebe další ekonomy, takže musí dobře vědět, že k dolarizaci potřebuje dolary. Kde je vezme? Část by se určitě dala půjčit přímo od lidí nebo finančních institucí, mluvilo se i o půjčce od Mezinárodního měnového fondu, což zní nepravděpodobně, ale není to nereálné.

Politicky nejzajímavější je ale varianta, že by Milei hned při své první zahraniční cestě v nové roli ve Spojených státech vyargumentoval, že by se taková půjčka hodila USA. Argentina ještě nedávno chtěla rozšířit uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), a za relativně malé peníze by si Američané „koupili“ dolarizovanou Argentinu. To nezní jako špatný obchod pro jednu půjčku. Navíc, pokud vyhraje volby Donald Trump…