Čističky vzduchu neochrání před infekcí dýchacích cest. Riziko nákazy ovlivňují jiné faktory

Během pandemie onemocnění covid-19 často zaznívaly výzvy ke zlepšení kvality vzduchu v uzavřených prostorách s tvrzením, že se tím sníží riziko šíření…

Čističky vzduchu neochrání před infekcí dýchacích cest. Riziko nákazy ovlivňují jiné faktory

Během pandemie onemocnění covid-19 často zaznívaly výzvy ke zlepšení kvality vzduchu v uzavřených prostorách s tvrzením, že se tím sníží riziko šíření viru. Reálné důkazy na podporu těchto tvrzení však chyběly a studie provedené během pandemie dosud nebyly zaznamenány.

Profesor medicíny Paul Hunter, který je konzultantem Světové zdravotnické organizace, pro web The Conversation popsal, jak s kolegy přezkoumali důkazy a zjistili, že úprava vzduchu pomocí nejrůznějších zařízení ve skutečnosti nesnižuje nemocnost respiračními infekcemi.

Systematický přehled 32 studií

Existují dva hlavní typy zařízení na úpravu vzduchu: filtry a dezinfektory vzduchu. Filtry pracují tak, že ze vzduchu odstraňují částice, které mohou obsahovat infekční viry. Dezinfektory vzduchu používají k inaktivaci virů ve vzduchu ultrafialové záření nebo ozón.

Vědci v systematickém přehledu prošli 32 observačních a experimentálních studií na toto téma, které byly provedeny v letech 1970 až 2022. Výsledky naznačují, že tyto technologie nesnižují četnost onemocnění ani jejich závažnost.

Při pohledu na laboratorně potvrzené chřipkové nebo norovirové infekce byl patrný trend snížení počtu nákaz. Bylo však prokázáno silné publikační zkreslení, což je situace, kdy jsou výrazně pozitivní výsledky publikovány s větší pravděpodobností než výsledky negativní. Publikační zkreslení způsobuje, že zjevný dopad jakéhokoli zásahu nebo léčby se zdá být silnější, než je, protože negativní studie jednoduše nejsou zveřejňovány.

Vědci dospěli k závěru, že neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že by technologie úpravy vzduchu snižovaly rizika onemocnění přenášených dýchacími cestami. Žádná ze studií zahrnutých do přehledu se netýkala přímo covidu-19, protože ani jedna z nich nebyla publikována v období pandemie.

A co větrání?

Nedávná německá studie zkoumala vliv účinných filtrů pro zachytávání částic (HEPA) na výskyt covidu-19 v mateřských školách. Vědci porovnávali míru nemocnosti ve školkách, které měly instalovány nové filtry, s těmi, které je neměly. Zjistili, že mezi nimi nebyl žádný významný rozdíl. Reálně byla dokonce míra infekce mírně vyšší u dětí ve školách, které měly filtry nainstalovány.

Tato studie nezohledňovala vliv větrání – například otevřených oken – na riziko onemocnění. Jedním z možných problémů studií o úpravě vzduchu je, že během provozu čističek a dezinfektorů mohla být snížena míra větrání, čímž se zvýšilo riziko infekce dýchacích cest.

Nedávno byl proveden systematický přehled vlivu větrání na infekci covidem-19. Ačkoli bylo více důkazů na podporu toho, že větrání snižuje možnost infekce, všechny studie byly špatné nebo velmi špatné kvality. V důsledku toho vědci dospěli k závěru, že „úroveň důvěryhodnosti přisuzovaná tomuto závěru je nízká“. Je tedy nepravděpodobné, že by rozdíly ve větrání vysvětlovaly negativní nálezy ve studiích s úpravou vzduchu.

Záleží spíš na vzdálenosti

Proč technologie pro úpravy vzduchu nikdy nebudou takovým všelékem, jak se předpokládalo? Za prvé proto, že riziko přenosu respiračních virů závisí na tom, jak blízko se nacházíte k nakažené osobě. Na počátku pandemie skupina vědců prokázala, že riziko nákazy výrazně klesá s tím, jak daleko je člověk od nakažené osoby.

Ten, kdo se dostal do vzdálenosti jednoho metru od nakažené osoby, byl ohrožen asi pětkrát více než ten, kdo se zdržoval ve vzdálenosti větší než jeden metr. Lze pochybovat o tom, že by úprava vzduchu mohla při blízkém kontaktu jakkoli ovlivnit přenos infekce z jedné osoby na druhou.

Za druhé, i kdyby úprava vzduchu byla účinná při prevenci infekce v určitém vnitřním prostoru, lidé se pravidelně pohybují mezi několika různými prostory. Vyčištění vzduchu ve škole nebo na pracovišti je tedy neochrání například při cestě veřejnou dopravou nebo při setkávání v jiných prostředích.

Epidemická dynamika

A konečně je zde otázka epidemické dynamiky infekcí jako je covid-19, které mají relativně krátkou dobu trvání imunity. Tyto infekce se chovají jinak, než by předpovídaly standardní epidemické modely, protože lidé mohou být během svého života mnohokrát znovu infikováni spolu s tím, jak slábne jejich imunita.

Infekce jako covid-19 nejlépe modeluje model SEIRS (susceptible, exposed, infected, recovered, susceptible). V tomto modelu se intervence, jako je filtrace vzduchu nebo nošení roušek, stávají méně účinnými, protože většina infekcí se časem stává reinfekcemi. To, co pak určuje míru infekce, je rychlost, jakou lidé ztrácejí imunitu.

Z reálných důkazů tedy vyplývá, že dostupné a široce používané technologie úpravy vzduchu nesnižují riziko onemocnění respirační infekcí, jako je covid-19. Existuje o něco více důkazů, že zvýšená ventilace může toto riziko snížit, ale ani v tomto případě nejsou důkazy zdaleka přesvědčivé.

Přečtěte si také: