Zootechnik z Mělnicka si vyrobil jedinečný šachový stolek. Dřevěný, za tisícovku

Se dřevem už pracuje Jarmil Kára ze středočeského Cítova na Mělnicku delší dobu. Jakmile dostane nějaký nápad na dřevěný výrobek, tak prý zamíří rovnou do dílny a začne na své vizi pracovat. Podobně se zrodila také myšlenka a pak i vlastní realizace výroby unikátního šachového stolku. K jeho výrobě použil odřezky střešních latí a kousky exotického mahagonu. Šachový stolek, který sklízí obdiv okolí, jej vyšel na necelou tisícovku.

Šachový stolek vytvořil Jarmil Kára ze zbytků dřeva

V ČLÁNKU NAJDETE:

Ze zootechnika opravářem motorek

Dřevěné výrobky vznikají za pochodu

Vše na koleni a rukama

Co by dnes udělal jinak?

„Od malička jsem ze dřeva vyřezával pistolky, meče a dýky. Pro kamarády jsem vyráběl dřevěné pušky, které měly mechanismus z kolíčků a gumiček. Stříleli jsme z nich kamínky. Dřevo miluju pro jeho vůni, tvárnost i proto, že dokážu z odpadu, který by někdo hodil do kamen, vytvořit fantastické věci. Využiji zkrátka všechno,“ usmívá se Jarmil Kára z Cítova u Mělníka ve středních Čechách.

Výroba netradičního šachového stolku:

Ze zootechnika opravářem motorek

Ačkoliv je původní profesí vystudovaným zootechnikem, za svůj život prošel řadou dalších zaměstnání.

„Vyrůstal jsem na venkově a zvířata mě tudíž provázejí celým životem. Když padla totalita, tak jsem šel, jak se říká, na volnou nohu a začal podnikat v reklamě a marketingu. Vyráběl jsem reklamní cedule, navrhoval výstavní stánky i potisky reklamních předmětů. Nakonec jsem se vrhl na servis motorek, čemuž se věnuji i dnes,“ popisuje svou profesní kariéru.

Dřevěné výrobky vznikají za pochodu

Své výrobky si naskicuje na počítači, protože s grafickými programy umí za léta praxe pracovat velmi dobře. „Trošku si to předpřipravím, ale nakonec to stejně všechno dopadne jinak,“ směje se Jarmil Kára a dodává: „Stolek byl původně plánovaný taky úplně jinak. Vše vzniká, jak se říká, za pochodu.“

Šachový stolek vytvořil Jarmil Kára ze zbytků dřeva.

Když se pouštěl do výroby šachové stolku, marodil se zády.

„Těžko říct, jak dlouho jsem ho dělal. Pracoval jsem po hodinách, protože jsem měl velké bolesti. Hodinka sem a hodinka tam. Asi za týden bylo hotovo. U práce se dřevem je důležité dodržovat technologické přestávky. Když zkrátka něco slepíte, tak musíte počkat, až lepidlo zaschne a teprve potom se pustit do další fáze,“ uvádí.

Vše na koleni a rukama

Vše je podle Jarmila Káry děláno na koleni a čistě rukama.

„Tehdy jsem ještě neměl dost přístrojů. Dokonce jsem si musel vyrobit malou cirkulárku z elektrické kotoučové pily, kterou jsem zastrčil zespodu do desky. Na výrobu stolku mi pak vlastně stačila bruska, vrtačka s brusným papírem a svorky. Dokonce jsem tehdy neměl ani stahováky čepů neboli knechty. A tak jsem si je vyrobil ze dvou latí a tří závitových tyčí. To byla jediná technologie, kterou jsem použil,“ popisuje.

Podnož stolu podle něj měla být původně zcela jiná. „Pamatuji si, jak ke mně přišel kamarád a říkal mi, že by bylo fajn, kdyby vypadaly jako u historického nábytku. Nápad se mi zalíbil a pustil jsem se do toho. Kusy na nohy jsem ale neměl stejné, část byla smrková, další zase z borovice. To mě nerozhodilo a spojil jsem vše dohromady. Dnes bych je udělal úplně jinak. Tím, že jsem je poskládal z několika kusů, jsou na nich vidět jednotlivé řezy. To je holt tak, když člověk nemá přesné pily,“ přemýšlí nahlas šikovný kutil.

Co by dnes udělal jinak?

Stolek by podle něj měl mít minimálně dva šuplíky. „Jeden, který jsem tam udělal, nestačí, vždyť šachy mají bílé a černé figury. Kdybych ale stolek vyráběl znovu, udělal bych šuplíky rovnou čtyři, aby se do něj vešly i kameny do hry dáma. Označit by si zasloužila i políčka. Šachisté hrají tak, že táhnou figurou třeba na pole A6,“ uvažuje dále.

„Na výrobu stolku padly nějaké ty vruty i lepidlo, ale nejdražší ze všeho byly barva a lak. Kolíčky si vytvářím sám, kutil musí být soběstačný, poradit si s problémy a pracovat s tím, co má k dispozici. Kdybych musel veškerý materiál nakoupit, vyšel by mě šachový stolek maximálně na 2500 korun. Tím, že jsem zpracoval odpadní materiál jsem se dostal pod 1000 korun,“ vypočítává náklady Jarmil Kára.