Neskutečný kousek Pogačara: útok 80 km před cílem! Tam pusa od milé

Závod po bílé toskánské šotolině nabídl znovu úžasnou podívanou. A stejně jako předloni to bylo díky Tadeji Pogačarovi. Jak o něm někteří soupeři říkají, je to zabiják. Což znovu potvrdil. Strade Bianche jeho pořadatelé natáhli oproti předchozím ročníkům o 30 kilometrů. A o stejných 30 kilometrů dřív než v roce 2022 Slovinec zaútočil. Pro výhru v Sieně si tak dojel po 80kilometrovém sólu!

Tadej Pogačar v cíli Strade Bianche se svou přítelkyní Urskou Zigartovou

Jaké je vyhrát tuto italskou klasiku, která si už dávno vydobyla mezi cyklisty velké jméno, ví třeba i Zdeněk Štybar. Ten Strade Bianche ovládl v roce 2015, o rok později skončil těsně druhý.

Mezi své oblíbené závody zařadil ten s bílými prašnými úseky také Tadej Pogačar. „Strade Bianche, to je ryzí zábava,“ prohlásil.

Bavil se na něm před dvěma lety, kdy vyhrál po padesátikilometrovém sólu. A vůbec mu nevadilo, že pro letošní ročník přidali organizátoři dalších třicet kilometrů trati a pár šotolinových úseků navíc. Co je pro tohoto hvězdného cyklistu 215 kilometrů?

Oproti roku 2022 to pro lídra celku UAE Team Emirates znamenalo jen jediné. I jeho útok přijde o třicet kilometrů dřív než posledně. Stejně jako tehdy se totiž rozhodl, že za to svým soupeřům vezme v šotolinovém úseku Monte Sante Marie. Ten se opět stal rozhodujícím místem pro další Pogačarovu výhru. Už 64. v pořadí.

Jenže tentokrát to s sebou neslo předlouhé osmdesátikilometrové sólo. Proč takové věci dělá? napadne vás.

„To opravdu nevím,“ uculil se svou chlapeckou tváří pětadvacetiletý Slovinec. „Závod byl velmi rychlý od začátku, už v první polovině to bylo hodně selektivní. Když jsme najeli na Sante Marie, řekl jsem klukům: Pojeďme, uvidíme, jak se to vyvine. A vypadalo to, že už tam není moc lidí, kteří by mě dojeli, bylo jich tam asi 25, kteří jeli spolu. Tým odvedl skvělou práci, aby připravil můj útok a hlavně aby udělal závod těžkým,“ pokračoval pak dvojnásobný vítěz Tour de France.

Našel ještě jeden zásadní důvod, proč se na útoku s kolegy domluvil už tam. „Když začalo pršet, tak jsem nic neviděl. Proto jsem se taky rozhodl k útoku, i když jsem věděl, že to bude dlouhé. Ale jak jsem viděl, že mám náskok, věděl jsem, že musím jet,“ řekl Pogačar.

Jeho náskok stále rostl. Po necelých patnácti kilometrech už to bylo 2:15 minuty. Zhruba 40 kilometrů do cíle, kdy už bylo všem jasné, že Pogačarovi by ve vítězství mohla zabránit už jen velká smůla, se ještě pokusil tým Lotto Dstny o útok ze stíhací skupiny. Ujet se nakonec podařilo Maximu van Gilsovi, ke kterému se ještě po dalších deseti kilometrech přidal Toms Skujinš z Lidl-Trek. Ten nakonec získal druhé místo, když v závěrečném stoupání v Sieně nastoupil Van Gilsovi.

Totéž stoupání si dvě a tři čtvrtě minuty před nimi v klidu vyjel Pogačar, který si občas stihl plácnout s některými diváky, jiným zase zamával. Jen těsně za cílovou páskou zastavil, slezl z kola a to vítězoslavně zvedl nad hlavu. Pak si o kus dál dojel i pro pusu od své snoubenky, rovněž profesionální cyklistky Uršky Žigartové. Ta ale ženskou verzi stejného závodu o pár hodin dřív než muži neabsolvovala. Pro slovinského šampiona šlo o první start v této sezoně, ve které má kromě tradiční Tour de France jet také květnové Giro d´Italia. Výhra v sezonním debutu počtvrté v řadě tak Pogačara povzbudila.

„První závod v sezoně je pro mě vždy velmi mentálně důležitý. Opravdu skvěle jsem absolvoval zimní přípravu, hodně tvrdě jsem pracoval a evidentně se to vyplatilo,“ pochvaloval si.

Tato výhra ho ale těší dvojnásob. Strade Bianche si totiž hodně oblíbil. „Rozhodně se dá říct, že je to jeden z nejkrásnějších a nejtěžších závodů v sezoně.“

Nyní ho čeká 16. března italský monument Milán-Sanremo a od 18. března týdenní etapový závod Kolem Katalánska. Pak si odskočí do Belgie na další monumentální klasiku Lutych-Bastogne-Lutych (21. dubna) a pak má v programu až italské Giro (od 4. května).