Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce „plán B“. Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají

Mohou ty mrtvé a zohavené, tu hrůzu a zničenou zemi Ukrajina a Západ „přejít“ nějakou dohodou, kompromisem? Aniž by šel Putin před mezinárodní soud?

Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce „plán B“. Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají; Zdroj foto: Libor Fojtík

Stínový premiér ANO Karel Havlíček nedávno v Brandýsku, sedě na kameni před vysokým stromem, natočil video o Ukrajině. Na síti X pak napsal: “Je stále patrnější, že dosavadní pomoc Ukrajině nevede k požadovanému cíli. Situace se stává kritickou. I proto je nezbytné si připustit plán B a okamžitě jednat – v souladu s Ukrajinou – o ukončení konfliktu…” Ve videu pak říká, že “ani naše vláda, ani Evropská unie, alespoň to nevidím, nemá žádný plán B”.

Neopomene říct, že i ANO odsouhlasilo “veškerou podporu, která směřovala na Ukrajinu”, pak ovšem pokračuje, že situace je kritická, “Rusové postupují dále, válčí se více než dva roky a v dané chvíli se mobilizují děti, kterým je pětadvacet let, a nikdo už neříká, co se bude dít, pokud se, bohužel, ta situace bude vyvíjet tak, jak se vyvíjí doposud”. Zakončí, že je potřeba “kompromis” a “aby to bylo v souladu se zájmy Ukrajiny”.

Je to tedy další verze volání po míru, jaké dnes slyšíme ze všech stran, především proruských. Už jsem o tom několikrát psal, ale situace se stále vyvíjí a v Česku sledujeme postoje od Tomia Okamury a jeho putinovského výroku, že Ukrajinci jsou “takoví náckové”, až po babišovsko-havlíčkovské volání po kompromisu a plánu B, které také Putinovi vyhovuje.

Havlíček říká, že “dosavadní pomoc Ukrajině nevede k požadovanému cíli”. Ve skutečnosti by bylo férovější přiznat, že dosavadní pomoc Ukrajině je slabá, že se tamní armádě nedostává tak zásadní věci, jako je munice, a že Západ v čele s USA v tom selhává. To je realita.

Celé jeho vyjádření je překroucené. Havlíček vlastně říká, že Ukrajina prohrává. Ve skutečnosti se Ukrajina déle než dva roky doslova neuvěřitelně, zázračně brání. Nevyšla jí ofenziva, jednak kvůli zničení Kachovské přehrady, záplavy zkomplikovaly postup ukrajinských vojáků, a jednak kvůli katastrofálnímu nedostatku munice dodané ze Západu. Rusko ale rozhodně nevítězí.

Další podpásovku najdeme ve větě “mobilizují se děti, kterým je pětadvacet let”. Je to stejný fejk jako Babišovo tvrzení, že čeští ministři chtějí posílat “děti” do války na Ukrajinu. Děti do války nechodí. Chodí do ní dospělí. A pětadvacetiletý člověk není dítě, už sedm let patří mezi dospělé. Havlíček prostě manipuluje a překrucuje i v tak vážné situaci, jakou je válka na Ukrajině.

Zopakujme si, co dávno všichni víme, totiž že mír může prezident Putin zařídit ze dne na den. Může stáhnout své vojáky z Ukrajiny a válka ihned skončí. Nic takového ale nedělá a neudělá. Jeho plán je přesně opačný. Rusko je brutální, genocidní agresor. Útočí denně na civilisty a civilní cíle, ničí ukrajinskou infrastrukturu, denně páchá válečné zločiny. Válka na Ukrajině dávno překročila jakoukoli normální mez, Rusko už roky ovládá vražedný režim, pro který lidský život, ruský, ukrajinský, jakýkoliv, nemá žádnou cenu. Na Ukrajině předvádí pekelnou devastaci.

Pro západní svět tu vyvstává velmi vážná otázka: může toto zůstat bez trestu? Všecka ta znásilněná a zavražděná batolata, zabité a unesené děti, zmasakrované ženy a muži, obří ekologické škody, celý ten titánský zločin? Mohou ty mrtvé a zohavené, mohou tu zničenou zemi Ukrajina a Západ “přejít” nějakou dohodou, kompromisem? Aniž by šel Putin a jeho lidé před mezinárodní soudní tribunál? Jaký by to byl signál pro svět? Pro Rusko samo, pro Rusy?

K tomu si přidejme naprosto rozhodující fakt, o kterém jsem už psal: Rusko vůbec nechce jednat o míru. Klade si úmyslně nepřijatelné podmínky, které by mu Ukrajinu vydaly zcela do rukou, a neúčastní se mírových jednání, která probíhají. Odmítá účast na těch, která jsou připravována. Tohle je třeba stále hlasitěji křičet. Dodám nedávné vyjádření ruského velvyslance při OSN Vasilija Něbenzji: “Již brzy bude jediným tématem jakýchkoliv mezinárodních jednání o Ukrajině bezpodmínečná kapitulace kyjevského režimu. Doporučuji vám všem se na to předem připravit.” Co dodat?

Plán B potřebujeme, pane Havlíčku, ale jiný

Nejde ale jen o Rusko. V první řadě jde o Ukrajinu, o její boj, o její obrovské oběti. Jde o její vidění situace. Havlíček napadenou zemi jen tak bokem zmíní, aniž by ovšem vzal v potaz postoje jejího prezidenta Volodymyra Zelenského, aniž by vzal v potaz názory jejích obyvatel. O ukrajinských průzkumech veřejného mínění nedávno psal Andrej Poleščuk, který situaci na Ukrajině denně sleduje a raportuje o ní.

Podle nejnovějších zjištění “necelých 70 procent Ukrajinců chce obnovení státních hranic z roku 1991, tedy osvobození jak okupovaných území po 24. únoru 2022, tak i okupovaných částí Donbasu a poloostrova Krym”. A jen čtvrtina Ukrajinců “je ochotna pustit Krym výměnou za jasné záruky ze strany Západu a jeho dostatečnou pomoc”. Všimněme si, že Ukrajinci jsou ochotni spoléhat na záruky Západu, ne Ruska.

Dále podle průzkumů platí: Méně Ukrajinců věří, že se podaří osvobodit všechna svá území. “Čísla z konce února ukazují, že v takový vývoj situace věří 65 procent Ukrajinců, v roce 2022 to přitom bylo 71 procent.” Příliš to však neklesá.

Poleščuk zmiňuje další důležitý fakt: “Přes 70 procent Ukrajinců je připraveno vydržet tak dlouho, jak dlouho to bude nutné. To je velký rozdíl oproti nám v Evropě, kteří bychom chtěli radit, jestli by se náhodou národ neměl vzdát a postoupit svá území.”

Karel Havlíček sice mluví o tom, že kompromis má být přijat “v souladu se zájmy Ukrajiny”, ale zcela zjevně se o její zájmy nezajímá. Podle toho by zřejmě taky jeho “plán B” vypadal. To, co předvádí, se vlastně Ukrajiny vůbec netýká, nejde o ni. Jsou to jen slovní figury, chrlení vět stínového premiéra hnutí s 30 až 39 procenty podpory.

Nejde “jen” o Ukrajinu, jde i o její západní sousedy a další země. Doslova denně západní bezpečnostní experti, západní tajné služby varují, že se Rusko změnilo, že chce válku, že se na Ukrajině nezastaví. Ano, můžeme stokrát křičet “nechceme válku, chceme mír”, ale co nám to bude platné, když ji chce Putin a jeho generalita? A když má doma Putin osmdesátiprocentní podporu obyvatel, protože ovládá média a vlastní lidi masíruje lží a strachem?

Důležité je i to, kdy se toto Havlíčkovo volání po plánu B, tedy po odevzdání části Ukrajiny Putinovi a po odpuštění všech ruských zločinů, vlastně odehrává. V době, kdy česká vláda a prezident zveřejnili iniciativu na nákup dělostřeleckých granátů ze zemí mimo Evropskou unii, ke které se přidávají další a další země. Jako by ANO chtělo tento český krok zastřít, vygumovat. Přitom dodání munice Ukrajině je přesně to, co směřuje k míru, ne úvahy o kapitulaci.

Bylo by asi levné napsat, že když chtějí Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem plán B, proč na něm nepracují, proč nejedou do Moskvy, netelefonují Macronovi, Scholzovi, Bidenovi… Ne, celé je to zase jen marketing, nic víc, nečestná hra s ano-elektorátem a stále trvající snaha přitáhnout “mírové”, proruské voliče.

Konflikt na Ukrajině může být ukončen jen dvěma způsoby. Buď prohrou Ruska, jeho neschopností splnit Putinův plán, tedy zemi dobýt. Nebo tím, že tam Putin vyhraje a Ukrajinu připojí k Rusku. Pokud se stane to druhé, ohrožení pobaltských zemí, Polska, ale i nás rapidně vzroste. Přitom už dnes je mimořádně vysoké.

Ještě k plánu B. Havlíček má pravdu, plán B nutně potřebujeme, ale je to plán pro situaci, že Rusko půjde dál, že ho Ukrajinci nezastaví. Plán B tkví v tom, že budeme mít sílu se nejen bránit, ale i ubránit.

Video: Česká munice boří ruskou představu, že za vším stojí USA. Nic dobrého od nás nečekají (8. 4. 2024)