Ruská armáda konečně dostane supermoderní tank Armata. Ukrajinu mine

Projekt Armata zaměstnává západní analytiky už hodnou řádku let. V jeho rámci měla pro ruskou armádu vzniknout celá rodina bojových vozidel, včetně toho hlavního – supermoderního tanku T-14. Po letech průtahů se zdá, že se Armata blíží zařazení do výzbroje.

Ruský tank T-14 při dynamické ukázce na veletrhu Armija 2023.

Pohledem Jiřího Vojáčka

Britská vojenská tajná služba před několika dny přinesla informaci, že ruská armáda oficiálně zavedla do aktivní služby svůj hlavní bojový tank nejnovější generace T-14 projektu Armata. Navzdory tomu však britské ministerstvo obrany oznámilo, že se Rusko rozhodlo nenasadit nový stroj T-14 Armata do probíhajícího konfliktu na Ukrajině kvůli vysokým nákladům a riziku ukořistění a detailního prozkoumání nové konstrukce ze strany potenciálních protivníků.

Pohrobek sovětských časů

Tank T-14 měl mít původně přelomový supervýkonný kanón ráže 152 milimetrů, s jehož instalací pro vedení tankového boje se v SSSR počítalo už od 2. světové války. Postupně vznikla řada návrhů, zintenzivnění prací však přinesla až 80. léta, kdy NATO zavádělo do výzbroje silně pancéřované tanky Leopard 2 a M1 Abrams. K prvním reakcím na krok nepřítele patřil silně vyzbrojený Objekt 477 a Objekt 292, modernizovaný T-80U, osazený 152,4mm kanonem LP-83. Nejpokročilejší projekt připravila továrna Uralvagonzavod z Nižného Tagilu, kde v rámci programu Vylepšení-88 vyvinuli zcela nový stroj – Objekt 195.

Objekt 195, prototyp, který předznamenal tank T-14

Z toho, co uniklo na veřejnost, lze odvodit, že šlo ve své době o velice pokročilou konstrukci. Využívala upravený podvozek T-72 a bezosádkovou věž nezvyklého tvaru s lafetovaným 152mm kanonem 2A83, doplněným o 30mm rychlopalný kanon 2A42 a 12,7mm kulomet Kord. Projektanti přesunuli prostor celé osádky do přední části korby a stroj údajně vybavili rozsáhlým systémem řízení palby, založeném kromě standardních systémů i na radaru, který měl do budoucna doplnit ještě odpovídač vlastní-cizí, známější z bojových letounů.

Rusko podle médií na Ukrajině tanky T-14 Armata nasadilo, ale pouze k ostřelování:

Vzhledem k problémům s financováním, které postihly celý ruský zbrojní průmysl, se projekt zpožďoval a byť kolem roku 2000 údajně vznikly dva zčásti funkční prototypy, ministerstvo obrany nakonec Objekt 195 v roce 2010 odmítlo pro zastaralost. Uralvagonzavod však zřejmě pokračoval ve vývoji na vlastní náklady a minimálně některé technologie prodal do Číny.

Ruský tank T-14 na vojenské přehlídce

Z Objektu 195 později vznikl v rámci programu Armata tank T-14, který však kromě hlavní výzbroje postrádá mnoho jiných pokročilých prvků původního projektu, to vše s cílem zlevnit a zjednodušit výrobu. Hlavní výzbroj T-14 Armata tvoří 125mm kanon 2A82-1M, vyznačující se tím, že mu chybí ejektor (odsavač spalin). Jde o první ruskou (sovětskou) konstrukci od typu T-54 bez tohoto doplňku, protože vozidlo má bezosádkovou věž.

Ruský tank T-14 Armata v akci:

Kadence děla činí 10 – 12 ran za minutu, přičemž na osmikilometrou vzdálenost z něj lze odpalovat protitankové řízené střely. Oproti starším strojům se zlepšilo pozorovací vybavení, díky němuž stroj rozezná cíl velikosti tanku na 5 kilometrů ve dne a 3,5 kilometru v noci. Osádka, umístěná v pancéřové kapsli uvnitř korby, má k dispozici 360° HD kameru, která jí dává přehled o dění kolem tanku. Pro T-14 vznikla munice Vakuum-1, která probíjí 1000mm standardní válcovaný pancíř na 2000 metrů. Použít lze i nový typ HE munice s programovatelným zapalovačem.

Pro kanon 2A82-1M armáda vyvinula protitankové řízené střely 3UBK21 Sprinter, které lze odpálit i proti nízkoletícím vzdušným cílům. Stroj disponuje dvěma dálkově ovládanými kulomety: jde o 12,7mm na věži (typ Kord) a s kanonem spřažený 7,62mm typ PKTM. Později má dojít k nahrazení 12,7mm kulometu 30mm protiletadlovým kanonem. Maska kanonu ukazuje, že u armaty půjde v budoucnu snadno přejít na 152mm dělo 2A83 s počáteční rychlostí střely 2000 metrů za sekundu, které nesl Objekt 195. Obrněnec T-14 pohání naftový motor ChTZ 12H360 s výkonem 1120 kilowattů, který však v bojových podmínkách dokáže na omezenou dobu vyvinout výkon až 1500 kilowattů, ovšem za cenu radikálního snížení životnosti. Dojezd tanku činí asi 500 kilometrů, nejvyšší rychlost na zpevněném terénu kolem 80 kilometrů v hodině. S hmotností 48 tun se T-14 drží tradiční ruské tankové školy, která pohyblivost řadí nad pasivní pancéřovou ochranu.

Že slavná sovětská tanková škola zastarala už před třiceti lety naznačil nenápadný tendr švédské armády na hlavní bojový tank pro 90. léta:

Stroj lze snadno přepravit jak po železnici, tak vzduchem – dvě plně vybavené T-14 s osádkami unese strategický transportní letoun Antonov An-124, stroje Il-76, tvořící páteř ruských transportních sil, pak pojmou jednu T-14. Pokud jde o munici, nachází se ve věži. Část je připravená v nabíjecím automatu a část ve schránce na zádi věže. Korbu i věž chrání reaktivní pancéřování Malachit, pokrývající jak přední část, tak boky a strop. Doplňuje ho aktivní ochrana Afghanit, zahrnující radar, pracující na milimetrových vlnách, schopný (jak tvrdí výrobce a ruská generalita) detekovat protitankovou munici až o rychlosti 1700 metrů za sekundu, přičemž budoucí inovace mají tuto citlivost údajně zvýšit až na projektily (v současnosti se nevyskytující) směřující na cíl rychlostí 3000 metrů za sekundu. Afghanit je dobře rozpoznatelný díky tubám umístěným na spodní straně věže.

Aktivní pancéřování systému Afghanit na tanku T-14

Tank má prý dále disponovat digitálním systémem zjišťování hrozeb, schopným na určitou dobu převzít všechny podstatné úkoly osádky a zachránit ji bez jejího vlastního aktivního přičinění. Nejmodernějším prvkem v konstrukci T-14 – převzatým z někdejšího Objektu 195 – se jeví radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku, pracující ve spektru 26,5 – 40 gigahertzů. Tento radiolokátor, jak tvrdí armáda, dokáže rozpoznat 40 vzdušných a 25 pozemních cílů o průměru 30 centimetrů. Systém řízení palby propojený s radarem má nabízet automaticky nejvhodnější palebný režim, nebo předávat informace o cíli dalším strojům, a to nejen tankům T-14, ale například dělostřelectvu, protiletadlové obraně nebo průzkumným jednotkám.

Jak velitel, tak střelec používají vlastní zaměřovače s termovizí a se zobrazovači elektromagnetického spektra. Velitel tak může přebírat funkci střelce a ostřelovat cíle, které sám detekuje. Velitelova kamera se nachází na střeše věže a umožňuje tak 360° rozhled. Jde o prvek, vůči němuž byla vznesena jedna z mála výtek, které proti T-14 zazněly. A sice, že pokud střelba nebo střepiny či tlaková vlna poškodí nebo zničí citlivé kamery, nedokáže osádka s velmi omezeným výhledem z vozidla skrze průzory vést efektivní bojovou činnost. Armatu tedy lze jen velmi obtížně zničit, ale její osádka se dá takto „oslepit“.

Přehledová kamera na střeše věže tanku T-14

T-14 se vyhne Ukrajině

Za rozhodnutím Ruska nenasadit v ukrajinském konfliktu svůj nový tank T-14 jsou zejména obavy, že by mohl být ukořistěn ukrajinskými silami v neporušeném stavu, což by znamenalo nejen citelnou ztrátu této vyspělé techniky, ale také vážné riziko přenosu technologií a vývoje vhodných protiopatření na straně protivníka.

Ukořistění vozidla T-14 Armata by ukrajinským silám, a potenciálně i jejich spojencům, poskytlo bezprecedentní přístup k ruské vojenské technice. Protivníci by zjistili podrobné informace o složení pancíře, integrovaných ochranných systémech tanku, funkčnosti bezpilotní věže, komunikačních a zaměřovacích systémů. Jak uvádí server Army Recognition, takové informace by mohly významně oslabit technologickou výhodu, kterou má T-14 poskytovat, a umožnit protivníkům vyvinout protiopatření nebo dokonce zpětně zkonstruovat kritické součásti její konstrukce.

Podle Moskvy tanky T-14 Armata překonají všechny západní zbraně tohoto druhu. Jejich děla jsou ovladatelná na dálku a posádka je mimořádně dobře chráněna. Musí ale spoléhat na složité elektronické a optické systémy.

Ztráta a případné ukořistění tanku T-14 Armata by navíc Rusku způsobilo značné škody na pověsti. Pro Rusy není T-14 jen tank, je to symbol modernizace armády a technologické zdatnosti vojenského průmyslu. Jeho ukořistění by zřejmě odhalilo řadu konstrukčních kompromisů a vážně ohrozilo budoucí exportní šance, s nimiž generalita počítá jako jedním z dalších zdrojů příjmů pro pokračující modernizaci armády.