Henry Kissinger: Rozporuplný diplomat, který pomohl stvořit současný světový řád

Ve věku 100 let zemřel titán západní diplomacie a nositel Nobelovy ceny míru Henry Kissinger. Ačkoli za sebou zanechává rozporuplný odkaz, který určitě ještě dlouho bude předmětem vášnivých diskuzí, zcela jednoznačně zůstane zapsán v dějinách jako nejvlivnější postava americké zahraniční politiky druhé poloviny 20. století, která se výrazně podílela na vytvoření současného světového řádu. Připomeňte si jeho nejvýznamnější činy, jimiž ovlivnil historický vývoj Evropy, Asie i Latinské Ameriky.

Původně emigrant z německé židovské rodiny a profesor mezinárodních vztahů na Harvardu se postupně vypracoval až na poradce několika amerických prezidentů a ministra zahraničí USA ve vládách Richarda Nixona a Geralda Forda. „Přestože k jeho největším triumfům došlo už před půlstoletím, Kissingerův odkaz je komplexní, zpochybňovaný a mohou se z něj poučit i dnešní Američané, kteří čelí složitým výzvám zahraniční politiky,“ shrnuje diplomatovu kariéru deník The Washington Post. V zahraničních vztazích byl Kissinger především realistou, který věřil, že uspořádání světa je řízené hlavně vzájemným soutěžením největších velmocí a konflikty mezi malými nebo středními státy nejsou tolik důležité.

Henry Kissinger a americký prezident Gerald Ford v roce 1974

Evropa

Kissinger je všeobecně uznáván za zmírnění napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v době studené války. V sedmdesátých letech minulého století vedl rozhovory se sovětskými představiteli, které vyvrcholily podepsáním bilaterálních smluv SALT (Strategic Arms Limitation Talks), jimiž se obě velmoci zavázaly k omezení počtu zbraní hromadného ničení. V roce 1989, kdy se východní impérium začalo hroutit, také pomohl navázat dialog mezi americkým prezidentem Georgem Bushem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem.

Kissingerovi se rovněž připisuje, že výrazně přispěl k narovnání vztahů mezi USA a Německem po druhé světové válce, a to navzdory skutečnosti, že hned několik jeho příbuzných zahynulo v nacistických vyhlazovacích táborech.

Bývalý šéf americké diplomacie byl dlouho odpůrcem myšlenky, aby Ukrajina vstoupila do NATO, v závěru života ale změnil názor a tvrdil, že členství Ukrajiny v alianci je dokonce nezbytné pro zajištění evropské bezpečnosti. Ačkoli odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu, zdůrazňoval, že Rusku musí být po skončení války umožněno vrátit se do mezinárodního společenství. Destrukci ruského státu považoval za příliš velké riziko pro globální stabilitu.

Čína a Vietnam

Možná vůbec největším Kissingerovým úspěchem bylo navázání diplomatických vztahů mezi Pekingem a Washingtonem, taktéž v sedmdesátých letech. Právě díky Kissingerově diplomatickému úsilí se komunistická Čína začala poprvé politicky i ekonomicky otevírat Západu, což USA zároveň pomohlo ve vytváření tlaku na Sovětský svaz. Kissinger zůstal v Číně váženou osobností až do své smrti. Ještě letos v červenci se osobně setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a varoval současné americké státníky před konfliktem s asijskou velmocí. Čínská státní média nazvala zesnulého diplomata „starým přítelem čínského lidu“.

Henry Kissinger v sedmdesátých letech přispěl ke zlepšení americko-čínských vztahů. Na snímku s čínským komunistickým vůdcem Mao Ce-tungem.

Naproti tomu velmi kontroverzní odkaz zanechal Kissinger v jihovýchodní Asii. Jako americký ministr zahraničí byl zodpovědný za intenzivní bombardování Kambodži a severního Vietnamu během vietnamské války, kvůli čemuž je svými kritiky označován za válečného zločince. Právě za účast na diplomatických jednáních ve Vietnamu paradoxně získal v roce 1973 Nobelovu cenu míru. Jen bombardování Kambodži si vyžádalo stovky tisíc mrtvých a umožnilo v této zemi nastolit krvavý totalitní režim Rudých Khmerů. V roce 1975 byl Kissinger také členem americké vlády, která podpořila indonéskou invazi do Východního Timoru. Ta vyústila ve skoro čtvrtstoletí trvající okupaci a má na svědomí přes 180 tisíc lidských životů.

Blízký východ

Hlubokou stopu zanechal Kissinger i na Blízkém východě, kde opakovaně pomohl vyjednat příměří mezi Izraelem a sousedními arabskými státy. Vzhledem ke svému židovskému původu byl obecně podporovatelem Izraele, záleželo mu však především na tom, aby se Spojené státy staly v regionu dominantním hráčem na úkor Sovětského svazu. Americký novinář Tony Diver připomíná, že ve snaze dosáhnout svých cílů Kissinger často manipuloval s tamními politickými lídry. Například v květnu roku 1974 řekl izraelské premiérce Goldě Meirové, že by po Izraelcích „nikdo neměl chtít, aby se vzdali Golanských výšin“, avšak o tři dny později sdělil saúdskému králi Fajsalovi, že „Spojené státy nepodporují izraelský nárok na toto území“.

Jižní Amerika

Kissingerovo zasahování do politik na tomto kontinentu bylo dlouho zahalené tajemstvím. Teprve na konci 20. století vyšlo díky zveřejnění utajovaných dokumentů CIA najevo, že americká vláda v čele s Nixonem a Kissingerem v sedmdesátých letech aktivně podporovala v rámci takzvané Operace Kondor pravicové diktátorské režimy v Jižní Americe a snažila se naopak destabilizovat nebo úplně svrhnout komunistické a socialistické vlády v těchto zemích. Cílem bylo zabránit sovětskému vlivu v této části světa. Operace například pomohla vynést k moci chilského pravicového diktátora Augusta Pinocheta. Metody jihoamerické kampaně byly velmi brutální. Americké tajné služby se měly v daném období podílet na únosech, mučení nebo vraždách desítek tisíc lidí v Argentině, Bolívii, Brazílii, Chile, Paraguayi nebo Uruguayi. Mezi jejich oběťmi byli mnozí levicoví politici, novináři či odboroví předáci.

Kissinger s chilským diktátorem Augustem Pinochetem v roce 1976