Některé cirkusy mohou být součástí organizovaného zločinu, říká znalkyně

Po založení specializovaného policejního útvaru pro environmentální kriminalitu volají ochránci zvířat, zoologové i odborníci ze státní správy mnoho let. Upozorňují, že na řešení pytláctví, nelegálního obchodu se zvířaty či jejich týrání nemá policie kapacity. „Obecné odhady říkají, že se daří odhalit asi jen deset procent zločinů,“ říká odbornice z Centra environmentálních forenzních věd Univerzity Karlovy Pavla Říhová.

Pořídit si v Česku tygra? „Bohužel v tomhle hrají svou roli soukromí chovatelé a některé cirkusy,“ říká v rozhovoru Deníku odbornice z Centra environmentálních forenzních věd Univerzity Karlovy Pavla Říhová.

V čem by podle vás byla největší výhoda specializované jednotky?Takzvaná wildlife crime, kriminalita páchaná na divoké fauně a flóře, je velmi složitá problematika. Zahrnuje různé druhy nelegálních činností – černý obchod, pašování, týrání zvířat, pytláctví a podobně. Legislativa je komplikovaná a navíc se různě mění. Policisté sice absolvují určitá školení, ale je to pro ně obrovské množství poměrně specifických informací, které v praxi využijí třeba jen jednou za profesionální kariéru. Stává se, že aktivně řeší wildlife případ, ale vícekrát se u nich v regionu už taková kauza neobjeví. Energie vložená do vzdělávání tak přijde vniveč. Příslušníci specializované jednotky by se nemuseli stále znovu učit legislativu a specifika této kriminality, měli by hlubší znalosti a zkušenosti díky většímu množství případů a výsledky odhalování této kriminality by určitě byly lepší.

Zooložka a expertka na zločiny proti životnímu prostředí Pavla Říhová.

Ochránci zvířat často upozorňují, že se reálně přijde jen na malý zlomek případů pytláctví. Objasněnost je jen něco okolo jedné třetiny…Konkrétně pytláctví se opravdu těžko odhaluje. Vyšetřování obvykle začíná ve chvíli, kdy někdo najde kadáver zvířete. Čin už je dokonán a většinou chybí svědci a další důkazy, které by vyšetřování pomohly. I v tomto by mohl specializovaný environmentální útvar pomoci. Měl by prostor se více věnovat aktivnímu pátrání a vyhledávání trestné činnosti. Na to zatím nemá policie ani další orgány činné v trestním řízení kapacity, reagují až na události, které se stanou.

Bují tu v případě wildlife crime i organizovaný zločin?Zcela určitě ano. Zákon porušují jednotlivci i skupiny a máme v ČR i kriminální skupiny, které jsou navázané na organizovaný zločin. Motivace bývá různá, ale v zásadě jde především o peníze.

Co třeba tradiční medicína? Tuto problematiku známe třeba z Afriky nebo Asie, existuje nějaká taková klientela i v Česku?Co se týče našich chráněných druhů zvířat, tak ta pro tradiční medicínu nijak atraktivní nejsou. Češi pytlačí pro trofeje, maso nebo kvůli potírání toho, co vnímají jako škodnou. Nicméně, některé národnostní komunity, které v Česku žijí, mají ve zvyku využívat zvířata a rostliny jako medicínu, a tudíž se takový obchod odehrává i u nás. Připomenout můžeme kauzu s masoxem z tygrů nebo obchod s nosorožčími rohy.

Je jednoduché pořídit si v Česku tygra?Bohužel v tomhle hrají svou roli soukromí chovatelé a některé cirkusy. Zájem společnosti o vystoupení se zvířaty klesá, tyto subjekty proto hledají jiné formy obživy. Populární bylo mazlení s mláďaty tygrů či lvů, někteří chovatelé bohužel prodávali tygry i asijským komunitám pro výrobu masoxu. Nový zákon proti týrání zvířat chovy velkých koček u soukromníků poměrně omezil, ale jeho vymáhání je slabší. Bohužel toto téma v Česku zatím stále rezonuje.