Zora (37): Můj desetiletý syn se vzteká, že ho nepustím samotného na kroužek. Bojím se, že se mu cestou něco stane

Zora (37): Můj desetiletý syn se vzteká, že ho nepustím samotného na kroužek. Bojím se, že se mu cestou něco stane

Zora řeší situaci, kterou zná spousta rodičů. Její desetiletý syn Eliáš by rád všechno dělal sám a chodil bez doprovodu na kroužek. Jenže Zora má o něj strach.

Když vidím, jak se můj Eliáš (10) hrne do puberty a chtěl by rovnou být i dospělý, je mi to trochu líto. Nenechá si vysvětlit, že dětství je nejhezčí období v životě člověka. A už nikdy se to nevrátí.

Můj syn chce být samostatný

Eliáš už teď plánuje, že když mu bude osmnáct, odstěhuje se od nás do vlastního bytu. Tam si bude žít podle sebe, chodit spát, kdy se mu zlíbí, a tak dále. Ptala jsem se ho, z čeho ten byt zaplatí. “Musíš mi zvýšit kapesné, mami,” řekl po chvilce přemýšlení.

Na své samostatnosti pracuje už dávno, do školy chodí sám od druhé třídy. Naštěstí je to za rohem a musí zvládnout jenom jednu křižovatku. A na té je každé ráno a odpoledne policista, takže jsem klidná.

Někdy si sám cestou domů zajde do krámu a koupí si sušenky, které mu chutnají. Vím, že byl s kamarádem tajně ve fast foodu. To jsou takové drobnosti, které mě pobaví, ale ukazují také, že leccos opravdu zvládne sám. Nedávno jsme však narazili na situaci, která mi přidělává vrásky.

Bojím se pustit syna samotného přes celé město

Eliáše baví počítače a tak jsme hledali nějaký kroužek programování. Našli jsme jeden skvělý, který je od nás městskou hromadnou dopravou přes dvacet minut. Navíc se jednou musí přestupovat. Umím si to v práci zařídit tak, že bych s Eliášem jezdila já, občas by to zvládl i manžel. Mají tam fajn čekárnu s automatem na kávu, kde by se v průběhu kroužku dalo posedět.

Jenže Eliáš tvrdí, že chce chodit sám. “Nejsem už mimino, tak to konečně pochop,” zní jeho nejčastější argument. Já mu tak trochu rozumím, ale stejně o něj mám strach. Bojím se hlavně toho, že bude sám přestupovat. Všude se hrnou lidi a mezi nimi to malé dítě…

Můj manžel mě v tom podržel. Taky si není úplně jistý, jestli to není brzy. Navrhoval, že bychom s Eliášem jezdili třeba pár měsíců, ať si na tu trasu zvykne. A pak uvidíme. Ale náš syn je tvrdohlavý a odmítá pomoc.

Syn je na mě naštvaný

S Eliášem jsem se kvůli tomu několikrát pohádala. Zašlo to až tak daleko, že tvrdí, že mu nedůvěřujeme, když ho nechceme pustit samotného. To mě trochu mrzelo. Já vím, že leccos zvládne a je zřejmě samostatnější než spousta dětí v jeho věku. Ale prostě se o něj bojím.

Teď je na mě naštvaný a nechce na ten kroužek chodit. Když nemůže jít sám, tak prý nic nebude. Nejde mi ani tak o to, že jsem za to zaplatila nemalou částku. Ráda bych se s Eliášem domluvila na nějakém kompromisu. Zatím to moc nejde. Pomalu se začínám obávat, co přijde, až bude doopravdy v pubertě…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články