Martin z Peče celá země překvapil: S vyřazením jsem byl spokojený. Cítil jsem, že to přijde už při zadání kreativní výzvy, říká

Finále soutěže Peče celá země čeká na televizní diváky již 9. března. Stejně rychle, jak se blíží vyhlášení vítěze, opouštějí oblíbenou show i soutěžící, které porota z nějakého důvodu neposlala dál. Martin Šlenc je jedním z nich, ale nic si z toho nedělá. V rozhovoru pro Toprecepty.cz sympatický muž prozradil, co mu při pečení v televizi dělalo největší problémy, proč ho zajímá tvorba na internetu nebo z jakého důvodu moc nepeče slané.

Pečení pro vlastní vzor

Málokdy se stane, že soutěžící v televizní show uzná, že bylo na čase, aby vypadl, protože ostatní byli lepší. Martin Šlenc z Peče celá země s tím problém nemá, protože do populárního pořadu nešel vyhrát, ale užít si to.

Pro Toprecepty.cz lektor u mobilního operátora vysvětlil, kde vznikl nápad se do soutěže přihlásit i jak se cítil, když jeho výrobky ochutnávala Míša Landová, kterou považuje za svou inspiraci.

Peče celá země opustila Zuzana. O svých chybách vím, porota mě kolikrát spíš mile překvapila, říká

Peče celá země opustila Zuzana. O svých chybách vím, porota mě kolikrát spíš mile překvapila, říká

Vypadnutí mělo přijít

Martine, nějaký čas už uběhl, ale stejně, jak jste bral vyřazení z Peče celá země?

Popravdě jsem byl s vyřazením spokojený. Opravdu jsem odcházel s pocitem ,,takhle je to správně“. Ta zbylá šestka si zasloužila jít dál, všichni se tomu pečení v budoucnu chtějí nějakou formou věnovat. Já věděl, že chci zůstat ve své práci (Martin pracuje jako lektor u mobilního operátora – pozn.red.) a pečení se věnovat jen pro zábavu. Můj cíl byl, asi jako u všech, nevypadnout v prvním kole. A druhá meta byla dostat se do poloviny.

V jaký moment jste si řekl, že už se asi blíží váš čas?

Když jsme zjistili, co bude kreativní výzva právě šestého dílu, tak mi bylo jasné, že to nedopadne dobře (smích). Když potom od moderátorů zaznělo „ukončete všechnu práci, váš čas vypršel“, tak jsem věděl, že půjdu. On většinou ten, co vypadne, cítí, že to přijde. Já si butikové dortíky i špatně poskládal při sestavování receptů. Teď bych zpětně asi většinu změnil. A hlavně bych si vzal ty papírové podložky, aby se dalo pohybovat s mými betonovými rourami, co nebyly až tak betonové (smích).

I v takto „dramatických“ situacích však působíte dojmem pohodáře, který si s ničím neláme hlavu. Jste skutečně takový?

Lámu a jak, jen to není vidět. Ale je pravda, že jak jsem si to tam šel užít a ne vyhrát, tak to bylo lehčí. Já jsem takový i v běžném životě, že se snažím být pohodář a lidi kolem sebe bavit, dělat jim radost a nedělat si zbytečné starosti. Pak se doma schoulím do klubíčka do rohu místnosti, zhasnu a brečím. Ne, to je sranda, hodilo se to teď říct (smích). On to i hezky popsal na konci Vojta, když říkal, že vždy myslím víc na ostatní. Vím, že v soutěži to není dobrá vlastnost, ale já takový jsem.

Vojta z Peče celá země přiznává: Recepty jsou od toho, aby se zkoušely. Jsou ale věci, které neumím a ani umět nechci

Vojta z Peče celá země přiznává: Recepty jsou od toho, aby se zkoušely. Jsou ale věci, které neumím a ani umět nechci

Problémy se sebevědomím

Pečení vás očividně baví, kdy jste zjistil, že to pro vás bude až tak velkým koníčkem?

Když nad tím přemýšlím, tak až ve chvíli, kdy jsem se přestěhoval do Prahy a začal jsem školit. To jsem mluvil denně osm hodin, a pak jsem doma chtěl být v tichu a nad ničím nepřemýšlet. Zjistil jsem, že při pečení se soustředím jiným způsobem a můžu tak relaxovat. Navíc mi i chutnalo, co jsem udělal. Začínal jsem se základy a jasně, že jsem chtěl i zkusit a ochutnat něco složitějšího. Tak jsem se učil a začal jsem péct i jiné věci než štrúdl a bábovku.

Ty tedy pro vás v soutěži problém nebyly, co ale naopak potíže přineslo?

Největší problém byl asi můj boj se sebevědomím. Že to, co dělám, dělám dobře a může to chutnat ostatním. Proto jsem i svůj number cake daroval všem těm, co mají stejný problém. Já si vždy pekl pro sebe, nenosil jsem moc lidem ochutnávat, protože jsem si myslel, že to není dost dobré. Když pak za námi po prvním díle přiběhla Zlatka (Zlata Oltová – hlavní technoložka Peče celá země – pozn.red.) a říká: ,,Kdo měl dort s hruškami a pekany? Ten byl tak dobrý“, tak mi popravdě spadla brada. Říkal jsem si – to fakt mluví o mém dortu? Potom přišla i chvála od kolegů soutěžících.

Mým druhým problémem je trpělivost. Vím, že potřebuju mít vše rychle, takže když mám všechny komponenty, tak už to chci poskládat a nazdar hotovo (smích). Teď jsem však měl v hlavě: jsi v televizi, koukají na to cukráři, nazdob si to hezky, ať si neuděláš ostudu. Když jsem se pak hodně soustředil, hlavně u technických výzev, tak jsem to vždy zkazil. Takže jsem třeba místo pražských koulí odevzdal čokoládové miniburgery (smích).

Ale určitě nastaly i momenty, kde jste se naopak cítil jako ryba ve vodě?

Jasně, v autobuse cestou na natáčení. A když jsem vlítnul do maskérny se slovy: dnes chci vypadat na 30. Sranda samozřejmě. Je to zvláštní, ale nejlíp jsem se cítil při mluvení, to mi jde nejlíp. Ať už u povídání vždy po pečení, nebo u rozhovorů při něm. Ve stanu, i když člověk něco dobře umí, tak je to prostě jiné.

Rád třeba pracuji s kynutým těstem, takže bych řekl, že tam jsem silný v kramflecích. Kynutý štrůdl se mi ale při zavinování potrhal, což se mi doma nikdy nestalo. Takže, i když tam někdo jde s myšlenkou „jo, tohle je pohoda, to zvládnu“, tak během vteřiny je všechno jinak.

Šestnáctiletý talent z Peče celá země Antonín: Přihlásit do soutěže jsem se nechtěl, přesvědčily mě spolužačky

Šestnáctiletý talent z Peče celá země Antonín: Přihlásit do soutěže jsem se nechtěl, přesvědčily mě spolužačky

Internete, těš se

Když však jde vše podle představ, co nejraději pečete?  Jak ze sladkého, tak slaného?

Doma ze sladkého nejradši koláče, bábovky a štrúdl. Vedou ovšem frgály, teď jsem si konečně upravil recept na těsto a jsou skvělé. Dělám si i hrušková povidla ty tam mám nejoblíbenější. Slané vlastně nepeču, jen jsem si teď oblíbil parmazánové sušenky od Terezky z dílu o slaných dortech. Spíš než slané pečení mám rád vaření, to je další z věcí, kterou relaxuji a užívám si ji.

Evidentně si užíváte také sociální sítě. Na Instagramu dělaláte rozhovory se svými „protihráči“. Budete v tom pokračovat i nyní, kdy už nejste součástí Peče celá země?

Tak to určitě budu. Mě tohle moc baví a chci trochu lidem ukázat, že i televizní soutěž může lidi sbližovat. Chci také trochu ukázat, jaký každý je. Mým plánem je i oslovit někoho ze štábu, ať mohou trochu lidé nahlédnout do zákulisí. Popravdě přemýšlím, jak se toho dá využít dál.

Takže se můžeme dočkat více vaší tvorby na internetu?

Zkouším se učit a načítat si věci o podcastech, to je věc, která by mě moc bavila, ale zatím tomu vůbec nerozumím (úsměv). Chtěl bych vytvořit povídací podcast, co si lidi pustí při pečení. Na můj poslední rozhovor mi přišly i velmi zajímavé reakce. Lidé psali, že jsou rádi, když slyší, že i někomu, kdo soutěžil v televizi, se nedaří něco upéct. Mnoho z nich to po svém prvním neúspěchu při pečení třeba dál vzdalo. Všude se prezentuje většinou jen dokonalost, ale o tom to není. Můj koš by vám o tom mohl vyprávět (smích).

Tereza z Peče celá země: Nejvíc mě baví technické výzvy, ve kterých nevím, jak má vypadat výsledek, říká

Tereza z Peče celá země: Nejvíc mě baví technické výzvy, ve kterých nevím, jak má vypadat výsledek, říká

Přísní porotci nebo rádci?

Když se vrátím zpátky k soutěži, vaše vypadnutí špatně neslo hned několik lidí, nejvíce asi Vojtěch a Tereza. Asi letos skutečně vznikla dobrá parta, jak říkají porotci, pletu se?

Nepletete, je to tak. Ten závěr dílu s Terkou a Vojtou mě dojímá i půl roku po natáčení. Vezměte si, že jsme se znali necelý měsíc, v podstatě jsme byli soupeři a oni brečí, že jdete pryč. To je víc než slova: jsme dobrá parta. Každý jsme tam byli jiná povaha, někdo nezavřel pusu, někdo skákal přes květináče s buksusy, ale všichni jsme si vzájemně sedli.

Jasně, že k někomu máte ještě blíž, a tak to mám s Terkou a Vojtou. Sice jsem nevyhrál Peče celá země, ale vyhrál jsem tyhle dva. Byli jsme do téhle řady prostě skvěle vybraní. Všichni jsme stále v kontaktu, píšeme si, scházíme se.

Netajíte se tím, že vaší inspirací je i Míša Landová, jak se vám „pro ni“ peklo?

Míša je pro mě expert na symetrii a přesnost, na druhou stranu jsem tu já, který nemá trpělivost na nějaké zdobení. Mám dál popisovat jak se mi před Míšou peklo (smích)? Mám z Míši i Pepy velký respekt, a to i v momentě, kdy se už známe. Takže, když poprvé přišli ochutnat chlebíček tak mě málem „vomejvali“. Ono to ve střihu není moc vidět, ale oba nás i dost chválili.

Kdo je podle vás přísnější?

Na to se nás často ptají, ale já popravdě nějakou přísnost necítil. Oni dva vše poznají, tam nemá cenu se ani zkoušet vymlouvat nebo to okecat. Spíš od nich přišla vždy rada, jak to příště udělat jinak a lépe. Proto vím, že nikdo z nás dvanácti už v životě nepoloží na zákusek jahodu, aniž by ji před tím neošetřil želatinou (smích).

S těmito zkušenostmi mě napadá – Martinovy kurzy pečení. Jak vám to zní a můžeme se jich někdy dočkat?

Martinovy kurzy pečení aneb Jak se nic moc nenaučit, ale smát se půl dne (smích). Tak by to asi šlo, ale jsou někde vtipné kurzy? Já mám jistotu, že bych to dokázal umluvit a pobavit. Přeci jen deset let je mojí prací školit zaměstnance, ale nevím, jestli mám co předávat.

To je zase ten můj boj, jestli je to mé pečení až tak dobré. Každopádně se teď nad tím zamyslím. Vyplnit chybějící kurzy, kde je sranda a něco málo se tam naučíte, to by mě hodně lákalo. Zeptejte se mě tak za dva měsíce jak to dopadlo (smích).

Náš tip: Jak probíhala Martinova cesta soutěží Peče celá země zjistíte v naší fotogalerii:

Náš tip: Vyzkoušejte Martinovy oblíbené frgály podle našeho videoreceptu přetvořit do výborné buchty:

Přečtěte si také: