Lidská pochodeň číslo dvě Jan Zajíc: Jeho nejvyšší oběť změnu nepřinesla, zato ale spojila dvě rodiny pevným přátelstvím

Jan Zajíc

Letos uplyne 55 let (25. 2. 1969) od upálení Jana Zajíce. Co ho k tomuto zoufalému činu dohnalo? A jak vypadaly jeho poslední hodiny před smrtí?

Jan Zajíc byl český student, který po vzoru Jana Palacha spáchal sebevraždu upálením. Proto se mu začalo přezdívat Pochodeň č. 2. Tímto způsobem protestoval proti normalizaci, cenzuře a nesplnění Palachových požadavků.

Kdo byl doopravdy Jan Palach: Kluk, který se pral, když někomu ubližovali, a muž, který ženy miloval

Liberalismus a principy křesťanství v rodině Jana Zajíce

Jan Zajíc se narodil 3. července 1950 ve Vítkově jako druhý ze tří potomků. Otec, který se hlásil k liberalismu, pracoval jako prodavač. Matka zase učila na místní základní škole. Svým dětem se snažila vštípit principy křesťanství. Není proto divu, že byl Jan pokřtěn. Na střední Průmyslovou a železniční školu dojížděl do Šumperka. Otec byl v té době vážně nemocný, a tak bylo potřeba, aby vystudoval obor, kde by našel okamžité uplatnění.

Stejně jako jeho spolužáci i on se živě zajímal o politickou situaci v zemi. Po 21. srpnu 1968 se zapojil do aktivního odporu proti okupantům. Své patriotství dokázal tím, že odmítl emigraci, i když ho k ní jeho otec výslovně vybízel. Po smrti Jana Palacha odjel do Prahy, kde začal držet protestní hladovku spolu se skupinkou dalších mladých lidí. A právě pobyt v Praze, v samotném “srdci dění” mu zřejmě vnukl ideu s politicky motivovanou sebevraždou formou upálení.

Třetí lidská pochodeň: Evžen Plocek se upálil o Velikonocích 1969, chtěl lidi probudit z letargie

Rozdal své věci a zanechal dopis na rozloučenou

Po návratu do Šumperka Jan prakticky nemluvil o ničem jiném než o Praze. Stále častěji také zaváděl řeč na sebeupálení, nikdo z jeho kamarádů to nebral vážně. Pomalu a jistě v něm rostlo přesvědčení, že musí pokračovat v Palachově odkazu a složit stejnou oběť. Myslel si, že tato sebevražda otřese českou společností stejně jako ta Palachova. Nezapomněl ani na symboliku. Chtěl to provést na stejném místě, tedy před Národním muzeem v den výročí komunistického převratu.

Postupně se o jeho záměru dozvěděli i učitelé, kteří se mu to snažili rozmluvit. Aby měl od nich klid, slíbil jim, co chtěli slyšet. Jeho rodina přitom nic netušila. Večer před odjezdem do Prahy začal kamarádům rozdávat své věci. Opět se mu to snažili vymluvit, ale bez úspěchu. Své rodině zanechal dopis na rozloučenou:

“Maminko, tatínku, bratře, sestřičko!

Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna.

Pozdravujte kluky, řeku a les.”

Jan Palach: Mějte se hezky, a kdyby se se mnou něco stalo, vzpomínejte v dobrém, řekl kamarádům

Dopadlo to jinak, než Jan Zajíc doufal

Jan se chtěl na svůj čin připravit na toaletách muzea, bylo ale zavřeno. Vyhlédl si tak blízký dům číslo 37, což byl zadní trakt domu číslo 39 na Václavském náměstí. Původně měl v plánu polít se hořlavinou a zapálit až na náměstí. Jenomže když podpaloval provizorní pochodeň, oheň na něho zřejmě přeskočil.

Ve zmatku vběhl do domu číslo 39, tam stihl ještě vyjít do patra, kde upadl a zemřel. Dle historika Petra Blažka se o jeho činu a prohlášení, které bylo určené občanům Československa hodně psalo, byly však na něho rozporuplné reakce. Ač si to přál, jeho pohřeb v Praze byl zakázán. V Janově rodišti se ale sešlo okolo deseti tisíc lidí. K politické změně bohužel ještě dlouho poté nedošlo. Zmařený mladý život však dokázal zajistit jinou krásnou věc, a to sice pevné, přátelské spojení rodiny obou Janů, Palachových i Zajícových.

Čin Jana Palacha po srpnu 1968 komunisty vyděsil. Ani fáma o studeném ohni a zlých disidentech jej ale nezakryla

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Jan Zajíc

Aktuálně.cz: Jedu se upálit, řekl Jan Zajíc spolužákům a rozdal jim své věci. Nikdo ho nezastavil

JanPalach.cz: Jan Zajíc – živé pochodn

ě

Související články