Lída (34): Tchyně kritizovala mého velikonočního beránka. Musela jsem se hodně ovládat, abych jí něco neřekla

Lída (34): Tchyně kritizovala mého velikonočního beránka. Musela jsem se hodně ovládat, abych jí něco neřekla

Lídě se stala věc, kterou asi zná spousta žen. Pekla velikonočního beránka a trochu jí popraskal. Nebylo to nic, co by nezakryla poleva. Jenže tchyně jí to stejně vyhodila na oči.

Velikonočního beránka mě naučila péct máma. Mám na to kameninovou formu, která se v naší rodině používá už opravdu dlouho. Tím chci říct, že jsem ho nepekla poprvé. Někdy se ovšem stane, že popraská. Mně to nevadí, jenže tchyně to vidí jinak.

Máma mi věnovala formu na beránka

Máma mě naučila spoustu věcí a pečení a vaření patří mezi ně. Když jsem se vdávala, dostala jsem od ní také kameninovou formu na velikonočního beránka. Moc to pro mě znamenalo, protože jsem věděla, že ji má hodně dlouho.

Už jako malá holka jsem tu formu měla moc ráda, protože se z ní vždycky vyloupl roztomilý beránek. Byl tak hezký, že jsem jednou brečela a přemlouvala mámu, abych ho nekrájela. Dodnes tu historku dávám k dobru na rodinných sešlostech.

Teď byla forma moje a já díky ní cítila odpovědnost. V tom smyslu, že mám své rodině připravit tak hezké Velikonoce, jako to dělávala moje máma.

Chystala jsem se na Velikonoce

Každý rok beru přípravu na Velikonoce vážně. V předstihu si udělám zásoby surovin, rozvrhnu si, co a kdy budu péct. Letos tomu nebylo jinak. Byl tady jen jeden rozdíl, ale ten s velikonočním pečením nesouvisel. Před svátky se u nás stavila tchyně.

Zrovna jsem chystala velikonočního beránka a ona se z nějakého důvodu motala po kuchyni. Byla jsem z ní trochu nesvá. S tchyní za zády to nebyla taková pohoda, na jakou jsem zvyklá. Prostě jsem se nedokázala soustředit.

Zpětně jsem nad tím přemýšlela a asi mi trochu ujela ruka s práškem do pečiva. Ale to jsem zjistila až příliš pozdě. Když jsem pak mírně vychladnutého beránka vyklopila z formy, byly na něm prasklinky.

Tchyně si rýpla do mého beránka

Měla jsem připravenou polevu, takže by nikdo nezjistil, že mi beránek popraskal. Jenže v tu chvíli se v kuchyni objevila tchyně. “Tak jak se ti povedl?” zeptala se. Pak se podívala na beránka. “Nepopraskal ti nějak? Jak se ti to mohlo stát? Myslela jsem, že umíš péct…” dodala a já začala vidět rudě.

Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych jí nic neřekla. V obýváku byl tchán, můj manžel a děti. Nechtěla jsem udělat scénu. “Ale to nic není, to zakryje poleva,” řekla jsem důrazně. Raději jsem se neotáčela, abych neviděla, jak se tváří. Možná bych se opravdu neovládla.

Beránek se povedl. Nikdo nic nepoznal a všichni si na něm pochutnali. Tak proč řešit nějaké prasklinky?

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články