Kanadský Al Capone jménem Rocco Perri prý skončil s nohama v betonu. A možná ne

Nejenom Chicago, ale i kanadské město Hamilton mělo v dobách prohibice svého prominentního gangstera, který je oproti legendárnímu Al Caponeovi zajímavý navíc tím, že před 80 lety dodnes nevysvětleným způsobem zmizel. Dodnes se spekuluje o tom, že sešel ze světa mafiánskou popravou – vhozením do zálivu s nohama zalitýma v betonovém krunýři. Důkaz ale chybí, Perriho tělo se nikdy nenašlo.

Kanadský mafián Rocco Perri na policejním identifikačním snímku, pořízeném po jeho zadržení v roce 1920

Byla neděle 23. dubna 1944. Prominentní kanadský mafián Rocco Perri byl toho rána na návštěvě u svého bratrance Joe Sergeho a jeho manželky Catherine. Oba zůstávají dodnes posledními známými lidmi, kteří ho viděli naživu.

Poslední procházka

Manželé Sergeovi žili v čísle 49 ulice Murray Street West ve významném kanadském přístavním městě Hamilton v provincii Ontario, kam se Perri vrátil poté, co byl koncem roku 1943 propuštěn z internačního tábora pro cizince, v němž skončil po vstupu Kanady do války kvůli svému italskému původu.

U Sergeových v onu osudnou neděli před 80 lety posnídal, vzal si dva prášky proti úporným bolestem hlavy a dal si kávu. Bolení ale nepřestávalo, a tak se vydal na procházku, aby bolest hlavy rozchodil.

Měl se vrátit na oběd, ale neobjevil se. Když nepřišel ani do půlnoci, zavolal jeho znepokojený bratranec policii. Policejní hlášení nám tak dodnes dochovalo podrobný Perriho popis v okamžiku jeho zmizení. „Pohřešovanému muži je 55 let, měří pět stop a čtyři palce (162,56 cm, pozn. red.), váží 170 liber (77,1 kg, pozn. red.), je tmavé pleti a je to Ital. Naposledy měl na sobě modrý pruhovaný oblek, černé oxfordky, světle hnědý jarní svrchník a světle hnědou fedoru,“ citoval toto hlášení kanadský titul CBC News.

Lidé je milovali, ale Bonnie a Clyde nebyli romantickými lupiči gentlemany. Dvojice měla na svém kontě i vraždy:

Hamiltonského krále podsvětí už nikdy nikdo nespatřil. Léta se tradovalo, že se ho zmocnili jeho rivalové z konkurenčního gangu, kteří mu po mafiánském způsobu zalili nohy do cementu a pak jej svrhli do Burlingtonského zálivu. K této verzi se nakonec přiklonila i torontská policie. „V Hamiltonu se stal oblíbeným vtip, že Perriho tělo se najde, až se voda v zálivu vyčistí,“ napsal v roce 2018 list Toronto Star.

V posledních 20 letech se však v Kanadě začalo živě diskutovat i o jiném zakončení příběhu. Hodně to souvisí s údajnou Perriho závětí, jež prý byla objevena v roce 1998. Podle fám, nabalených během desítek let na tajemný mafiánův osud, měla obsahovat klíč k jeho nashromážděnému jmění, odhadovanému až na 20 milionů dolarů.

Ital horší černocha

Rocco Perri se narodil 30. prosince 1887 v Platì v Kalábrii v jižní Itálii. V roce 1903 emigroval do Spojených států, odkud se o pět let později přemístil do Kanady. Nejdříve zkusil štěstí v Montrealu a později se přestěhoval do města Cobalt v Ontariu, kde začal pracovat v tamějším kamenolomu. Žil trochu polokočovným životem, protože jaro a léto trávil v Cobaltu, ale na zimu se vracel do Toronta.

„Zacházelo se s námi hůř než s černochy a navrch jsme na rozdíl od nich neuměli anglicky,“ citoval spisovatel Antonio Nicaso ve své knize Rocco Perri: Příběh nejznámějšího kanadského pašeráka alkoholu mafiánův vlastní popis jeho raných let v Kanadě.

První ředitel FBI svou moc uměl zneužívat, a občas to taky dělal:

V roce 1912 se Perri dostal na byt do rodiny polské Židovky Bessie Starkmanové, tehdy provdané matky dvou dětí, která emigrovala do Kanady kolem roku 1900. Brzy nato vznikl mezi ním a jeho bytnou románek, kvůli němuž Bessie opustila svého manžela Harryho Tobina a odešla žít s Perrim na novou adresu. Jejich začátky ale byly krušné. „Neměli jsme žádné přátele. Jedli jsme jen suchý chleba a polykali jsme urážky. Byli jsme těmi nejponižovanějšími mezi těmi, kteří byli jako imigranti ponižováni už sami o sobě,“ ocitoval Nicaso pro změnu Bessiiny vzpomínky.

Perri si nejdřív našel práci na budování Wellandského plavebního kanálu, jenž měl za úkol vytvořit pro lodě vodní cestu mezi velkými severoamerickými jezery Ontario a Erie. Po vstupu Kanady do 1. světové války však vláda pozastavila financování výstavby a Perri o práci přišel.

Zkoušel pak všechno možné, pracoval v pekárně, prodával makaróny a v roce 1916 se přestěhoval i s manželkou z Toronta do Hamiltonu, aby si tam otevřel vlastní potravinový obchod, ale Bessie nakonec přišla na něco „lepšího“: že se dá zbohatnout na pašování alkoholu.

Králem pašeráků

V září roku 1916 začal v Ontariu platit prohibiční zákon, ale v Quebecu byl prodej alkoholu pořád legální. A právě na tom postavil partnerský pár svůj „obchodní model“.

Perri vybudoval s pomocí svých italských přátel rafinovanou pašeráckou síť, která v Montrealu v Quebecu nakupovala alkohol a poté jej ilegálně převážela do Hamiltonu, a Bessie si otevřela obchod, jenž se s večerem změnil v tajnou nálevnu nabízející levné pití, holky na jednu noc, hazardní stolky a také drogy. Úspěch to mělo obrovský a spolu se zákazníky se dvojici konečně začaly hrnout i peníze.

Policisté vyrazili splnit úkol, aniž by tušili, že to skončí jedním z nejkrvavějších masakrů v dějinách americké policie:

„Žili si ve městě jako králové a s místní elitou měli ty nejlepší styky, protože prohibice nebyla nijak zvlášť populární,“ napsal o Perrim a Starkmanové list The Hamilton Spectator. Pašerák proto ani necítil příliš velkou potřebu tajit, čím se živí, a v roce 1924 se s tím i otevřeně pochlubil reportérovi novin Daily Star Davidu B. Rogersovi.

„Přiznávám, že jsem král pašeráků. Ale prodávám jen ten nejlepší likér, takže nechápu, proč by si na mě měl někdo stěžovat. Mezi mými zákazníky jsou ty nejlepší rodiny. Nikdo nestojí o to, aby mu pití zakazovali,“ svěřil se v exkluzivním rozhovoru, zveřejněném 19. listopadu 1924.

Ve stejném rozhovoru se také vyjádřil k tomu, zda jeho muži nutí se zbraní v ruce obchodníky odebírat jejich nelegální alkohol. Použil přitom podobná slova, jaká v roce 1987 vložil scenárista amerického filmu Neúplatní do úst chicagskému bossovi podsvětí Al Caponeovi: „Mí muži nikdy nenosí zbraně. Pokud bych zjistil, že ano, zbavil bych se jich. Dávám jim vysoce výkonná rychlá auta. To stačí. Nedokážou-li v nich policii ujet, je to jejich chyba. Ale zbraně dělají problémy. Moji muži je nepoužívají,“ citoval jeho slova Toronto Star.

Aféra metanol po americku

Jenomže s jeho nelegálním podnikáním to přece jenom nebylo tak jednoduché, jak líčil. A to ani pokud jde o údajnou kvalitu alkoholu, ani v otázce zbraní.

Ve skutečnosti se pistole zamíchaly do jeho podnikání už na silvestra roku 1918, kdy se u něj v nálevně pohádali dva hosté, Alberto Naticchio a Antonio Martino. Oba si to šli vyřídit ven a Naticchio tam Martina zastřelil. Perri se rozhodl pachatele krýt a udal policii falešné jméno, za což si později vyslechl obvinění z křivé výpovědi. Také byl obviněn z prodeje alkoholu a začátkem ledna 1919 odsouzen. Trest byl ale až směšně nízký; pouhých tisíc dolarů pokuty, což se Perriho právníkovi Michaelu O’Reillymu podařilo při odvolání ještě snížit na 700.

Policie kanadské provincie Alberta staví během prohibice auta, aby zkontrolovala, zda nepřevážejí nelegální alkohol. Snímek pochází z okolí Colemanu

Další aféra, do níž se mafián zapletl, už byla závažnější. A zůstaly po ní desítky mrtvých. „Ve středu 21. července 1926 si tři muži koupili v Allanburgu v Ontariu pašovaný galon pálenky a ještě ten večer ho společně vypili. Všichni tři umřeli během 24 hodin záhadnou strašlivou smrtí,“ napsala novinářka Mackenzie Crumbová, která se pro web Story Maps vydala po místech spojených s Perriho působením.

17. října 1931 padl verdikt nad legendárním bossem chicagské mafie:

Během šesti dnů bylo hlášeno 31 podobných úmrtí souvisejících s alkoholem, většinou v newyorských městech Buffalo a Lockport. Krátce začaly vycházet na titulních stranách kanadských i amerických novin takovéto titulky: „Stezka smrti sleduje silnici Buffalo-Toronto. Oběti byly oslepeny a umřely v bolestech.“

Není těžké uhádnout, co se dělo (zvláště ne v Česku, které zažilo podobnou aféru v roce 2012) – pašeráci alkoholu začali místo potravinářského lihu používat jedovatý metanol, tehdy zvaný dřevnatý líh, a to zřejmě ze stejného důvodu jako před 12 lety čeští mafiáni: aby snížili výrobní cenu.

Když zemřelo už 44 lidí, obrátil se Perri na policii, zřejmě v přesvědčení, že on sám potrestán nebude, protože jde o aktivitu jeho konkurence. Začátkem srpna 1926 ale skončil s dalšími pěti muži ve vazbě a čekal na soud. Žaloba ho vinila z trestných činů zabití, nezákonného dovozu, daňových úniků a pašování. V roce 1928 však byl všech obvinění zproštěn, dostal jen pět měsíců za další křivou výpověď pod přísahou. „Říkalo se, že má všechny důležité hamiltonské policajty na své výplatní listině,“ glosovala to Crumbová.

Mrtvá Bessie, nesmrtelný Perri

Na každého ale jednou dojde. A pro Rocca a Bessie ten den nastal 13. srpna 1930. Zákon byl na ně krátký, ale to neplatilo o konkurenci.

Pár byl v té době už pohádkově bohatý a vlastnil v Hamiltonu luxusní dům v Jižní zátoce. Když v onen osudný den přijel před půlnocí autem domů a zajel do garáže, vystoupili náhle ze stínu dva muži s brokovnicemi a spustili palbu. Perriho netrefili, ale Bessie se stala střelba osudná.

Od začátku bylo zřejmé, že to nebude jen tak obyčejná vražda:

Vrazi nebyli nikdy dopadeni, má se ale za to, že si je najal další kalábrijský mafián Antonio Papalia, který chtěl Perriho dostat z cesty.

Protože první atentát nevyšel, následoval druhý. V roce 1938 vyhodili neznámí pachatelé do vzduchu verandu Perriho domu. Ani teď ale neměli úspěch, protože mafián stačil ještě předtím odejít na procházku.

O osm měsíců později proto vyletělo do vzduchu i jeho auto. Perri však opět přežil, výbuch zranil jen jeho kamarády, kteří seděli vzadu. Před dalšími úklady jej pak dočasně ochránil už zmíněný internační tábor, v němž skončil v roce 1940, ale v prosinci 1943 vykročil opět na svobodu.

Tajemná závěť

Po Perriho záhadném zmizení se objevily zvěsti, že mafián si v obavách o svůj život jen změnil jméno, a než začal svůj nový život pod cizí identitou, sepsal prý svou závěť. I po té se však na desítky let zavřela voda a nikdo o ní neslyšel. Zájem o ni však znovu ožil v roce 1998, kdy se listu The Hamilton Spectator přihlásil muž, který tvrdil, že ji odkoupil z pozůstalosti Perriho právníka O’Reillyho, jenž prý byl svědkem jejího sepsání.

Stála za vzestupem legendární americké rodiny americká lihová mafie?

Dokument, který muž novinářům ukázal, odkazoval Perriho majetek jeho bratru Michaelu Perrimu. Své sestřenici Mary Sergeové odkázal legendární pašerák tisíc dolarů a diamantový prsten a Bessiiným dcerám Gertie a Lilly Tobinové po tisíci dolarech.

Muž, který koupil závěť, však po několika letech zemřel. O listinu se pak zajímalo několik různých potomků Perriho rodiny, ale protože neexistoval žádný důkaz, že je slavný mafián opravdu po smrti, nebyla jeho poslední vůle vymahatelná. Kanadský daňový úřad nakonec převedl prostředky z Perriho pozůstalosti v roce 2008 do Itálie.