Irena Sendlerová zachránila za války přes 2000 dětí. Nemluvňata házela přes zeď ghetta v pytlích na odpadky

Irene Sendlerowa

Její životní příběh byl dlouho zahalen tajemstvím, po pádu železné opony ale pravda vyšla najevo. Polská rodačka Irena Sendlerová byla z těch, kteří se během druhé světové války nezalekli hrozby smrti a pomáhali zachraňovat životy druhým. Za život jí vděčí více než dva tisíce židovských dětí.

Hrůzy druhé světové války se neděly jen za zdmi koncentračních táborů, ale například také v židovských ghettech. Nemoci, hlad, strach a smrt byly ve varšavském ghettu na denním pořádku, a do toho všeho v něm pobíhaly nevinné děti. A právě zde vstupuje do příběhu Irena Sendlerová.

Mladé Polce bylo v době začátku války devětadvacet let, narodila se 15. února 1910 ve Varšavě. I když nebyla Židovka, cítila k Židům silné pouto, protože to byli právě oni, kdo pomohli její rodině po smrti jejího otce, a dokonce jí zaplatili studium na vysoké škole. Irena tedy měla mezi Židy spoustu přátel, a proto jí přišlo samozřejmé pomáhat, když trpěli oni.

Děti byly zachraňovány v rakvích i odpadkových pytlích

Irena Sendlerová po ukončení studií pracovala jako sociální pracovnice a během války se stala členkou polského hnutí odporu. Díky své práci se dostala až za zdi ghetta, kde se situace čím dál víc zhoršovala. Irena ale věděla, že musí jednat, a tak se pustila do záchrany dětí. Nejprve se jednalo o sirotky, později pomáhala i dalším dětem. Nebylo ale snadné dostat je nenápadně z ghetta a tak je musela se svými spojenci uspávat a vyvážet ven v rakvích jakožto oběti tyfu. Dalším způsobem bylo ukrýt děti ve vozech na odpadky, a velmi riskantním, ale osvědčeným způsobem, jak dostat přes zeď ghetta nemluvňata, bylo zabalit je do mnoha vrstev látky a pytle na odpadky, a prostě je přes zeď přehodit.

Jedním z nejdůležitějších kroků bylo vytvoření falešných identit pro děti a jejich ukrývání v katolických klášterech, sirotčincích a adoptivních rodinách. Irena si často zapisovala skutečná jména dětí a jejich nové identity na listy, které zakopávala ve sklenicích na zahradě, aby později mohly být děti znovu spojeny se svými rodinami, pokud válka skončí.

Útěk před jistou smrtí

Nacisté si byli vědomi Sendlerové aktivit a věznili ji a mučili, aby z ní vydolovali informace. Přesto nikdy neprozradila jména dětí nebo jejich úkryty. Nacisté ji proto odsoudili k smrti, které nakonec unikla jen o vlásek. Jejím přátelům se podařil zázrak, když podplatili nacistické stráže, které nechaly Irenu uniknout. Zároveň ale zůstala na seznamu popravených, takže to vypadalo, že skutečně zemřela.

Dočkala se tak konce války, ale komunisté, kteří obsadili Polsko, její činy rozhodně nevelebili. Byla pronásledována za svoje politické názory a když v roce 1965 získala titul Spravedlivá mezi národy, komunisté jí ani nedovolili, aby si jela do Izraele ocenění převzít. Po válce byla její role v záchraně židovských dětí zapomenuta a potlačena sovětským režimem. Teprve po pádu železné opony její příběh znovu oživl a v roce 2003 byla vyznamenána Řádem bílého orla, což je nejvyšší možné civilní vyznamenání v Polsku.

V roce 2007 byla Irena Sendlerová nominována na Nobelovu cenu míru, ale cena jí nebyla udělena. Nicméně její odkaz a dědictví zůstávají živé jako připomínka o tom, co lze dosáhnout, když se lidé sjednotí ve prospěch dobra. Irena Sendlerová zemřela 12. května 2008 ve věku 98 let. Zachránila dva a půl tisíce židovských dětí.

Související články