Poslední měsíce života Navalného jeho vlastními slovy. Co psal v dopisech svým přátelům?

Donald Trump, indické jídlo, Matthew Perry. A především knihy, knihy a zase knihy. To vše zaznělo ve výňatcích z dopisů, které se podařilo získat americkému deníku The New York Times, ukazují jasnou mysl Alexeje Navalného, ​​a to i v brutálních podmínkách vězení.

Ve studených betonových celách trávil většinu času Alexej Navalnyj o samotě. Společnost mu dělaly jenom jeho knihy. Útěchu našel v psaní dopisů. Jednomu známému v červenci napsal, že nikdo nepochopí ruské vězení kromě těch, kteří v něm byli. A dodal svým obvyklým humorem: „Ne, že by tu někdo potřeboval být.“

„Pokud se jim řekne, aby tě zítra nakrmili kaviárem, nakrmí tě kaviárem,“ napsal v srpnu lídr ruské opozice stejnému známému Iljovi Krasilščikovi. „Pokud se jim řekne, aby tě ve tvé cele uškrtili, uškrtí tě.“

Několik přátel a známých poskytlo americkému deníku The New York Times dopisy, které Navalnyj napsal ve vězení. Ty ukazují hluboké ambice, odhodlání a zvědavost člověka, který vyburcoval opozici vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Jak jeho podporovatelé doufají, jeho odkaz se stane symbolem jejich odolnosti. Dopisy také ukazují, jak se Navalnyj, který měl zdravé ego a důvěru ve správnost svých činů, snažil zůstávat ve spojení s vnějším světem.

Přestože brutální vězeňské podmínky měly velký vliv na lídrovo zdraví, často mu totiž byla odepírána léčba, udržoval si jasnou mysl. Za rok přečetl 44 knih v angličtině a metodicky se připravoval na budoucnost: vylepšoval svou agendu, studoval politické memoáry, dohadoval se s novináři, dával kariérní rady svým přátelům a sdílel své názory na virální videa ze sociálních sítí, které mu posílal jeho tým.

Ve svých veřejných zprávách nazval Navalnyj svoje uvěznění „vesmírnou cestou“. Loni na podzim byl velmi osamělý, byl nucen trávit většinu času na samotce. Jeho tři právníci byli uvězněni za účast v „extremistické skupině“.

Nicméně i tak si udržoval přehled o aktuálním dění. Svému příteli, ruskému fotografovi Jevgeniji Feldmanovi napsal, že volební program bývalého prezidenta Donalda Trump vypadá „opravdu děsivě“. Dále napsal, že pokud bude mít prezident Joe Biden zdravotní problémy, Trump se stane prezidentem. „Copak to demokraty neznepokojuje?“ podivoval se.

Stovky dopisů

Navalnyj mohl posílat stovky ručně napsaných dopisů díky digitalizaci ruského vězeňského systému. Prostřednictvím webové stránky mu lidé mohli napsat jednu stránku za 40 centů (v přepočtu přibližně 9 Kč, pozn. redakce) a dostat sken jeho odpovědi obvykle týden nebo dva poté. Dopis musel zkontrolovat cenzor.

Opoziční lídr se rozptyloval také slyšeními u soudu, kde se řešily jeho stížnosti ohledně léčby nebo další kriminální případy, které mu byly připisovány. Navalnyj řekl Krasilščikovi, že si tato slyšení užíval i navzdory lhostejnosti ruského justičního systému. „Rozptýlí tě a pomůžou, aby čas utíkal rychleji,“ napsal mu tehdy opoziční lídr.

Soudní slyšení mu poskytly také příležitost ukázat jeho pohrdání systémem. V červenci důsledkem rozsudku, který zněl, že je odsouzený k dalším 19 letům vězení, se Navalnyj zeptal soudce a důstojníků v soudní síni, jestli jsou „blázni“. „Máte jeden život od Boha a takhle jste se rozhodli ho strávit?“ řekl podle textu, kterou publikoval jeho tým.

>

Vdova Julija vzpomíná na život po boku Navalného: Mítinky, domovní prohlídky i poslední foto u soudu

V jednom ze svých posledních slyšeních žádal o delší pauzy na jídlo, aby mohl zkonzumovat „dva hrnky vařící vody a dva kusy nechutného chleba“, na které měl nárok. Jeho odvolání však bylo zamítnuto, ale po dobu svého věznění ochutnával jídlo zprostředkovaně prostřednictvím jiných. Napsal Krasilščikovi, který žije v exilu v Berlíně, že v jeho novém místě bydliště preferuje kebab před falafelem a zajímal se o indické jídlo, které Krasilščik ochutnával v New Yorku.

„Začneš si uvědomovat tu hrůzu“

Další Navalného stížnost se týkala knih. Přál si mít v cele víc než jen jednu, což byl povolený počet. A právě knihy se staly centrem jeho života během doby, co byl vězněn až do své smrti.

V dalším z dopisů Krasilščikovi vysvětloval, že rád čte zároveň 10 knih a přeskakuje mezi nimi. Svěřil mu, že má rád memoáry: „Z nějakého důvodu jsem jimi vždy opovrhoval. Ale vlastně jsou úžasné.“

Často si také říkal o doporučení na knihy, doporučení i rozdával. Když v jednom dopise popisoval vězeňský život, doporučil svému příteli devět knih na toto téma. Jednou z nich byla kniha Jeden den Ivana Děnisoviče, kterou napsal Alexandr Solženicyn, který si také prošel ruským gulagem, tenkrát za Stalinovy vlády. Navalnyj ji četl podruhé a napsal, že teprve nyní ji pochopil – poté, co přežil hladovku a zažil zkaženost pracovních táborů. „Začneš si uvědomovat tu hrůzu,“ napsal.

>

Zoufalá matka Navalného na Sibiři: Putine, nech mě spatřit tělo syna! Chci ho pohřbít jako člověka

Zoufalá matka Navalného na Sibiři: Putine, nech mě spatřit tělo syna! Chci ho pohřbít jako člověka

Tehdy četl Navalnyj i knihy o moderním Rusku. Jedna z nich byla kniha Michaila Fishmana, liberálního ruského novináře, který aktuálně pracuje v exilu v Amsterdamu. Ten se od poradce Navalného doslechl, že opoziční lídr četl jeho novou knihu o zavražděném opozičním politikovi Borisu Němcovi, který kritizoval administrativu Vladimira Putina. Fishman uvedl, že mu bylo řečeno, že se Navalnému kniha líbila, ale přišla mu příliš nakloněna bývalému ruskému prezidentovi Borisu Jelcinovi. Novinář pak Navalnému napsal a snažil se ho přesvědčit o své knize, například argumentoval tím, že Jelcin nesnášel KGB. Navalnyj odepsal, že výrokem o tajné policii byl „obzvláště pobouřen“. Trval na tom, že Putinův předchůdce nedokázal změnit sovětský systém. „To je to, co nemohu Jelcinovi odpustit,“ napsal Fishmanovi.

Nicméně poděkoval Fishmanovi za poskytnutí některých podrobností o jeho životě v Amsterdamu. „Každý si obvykle myslí, že potřebuji patetická a srdcervoucí slova,“ napsal v úryvku, který Fishman sdílel s The New York Times. „Ale opravdu mi chybí každodenní rutina – zprávy o životě, jídle, drby.“

Kerry Kennedyová, aktivistka za lidská práva a dcera demokratického politika Roberta F. Kennedyho, který byl zavražděn v roce 1968, si s Navalným také vyměňovala dopisy. Sdělil jí, že „dvakrát nebo třikrát“ brečel, když četl knihu o jejím otci, kterou mu doporučil přítel. Jeho přepsaný dopis sdílela Kennedyová na instagramu.

contenteditable=”false” data-url=”https://www.instagram.com/p/C3bo3uMMNoy/?hl=en&img_index=1″> data-instgrm-captioned=”” data-instgrm-permalink=”https://www.instagram.com/p/C3bo3uMMNoy/?hl=en&img_index=1″ data-instgrm-version=”12″>

Navalnyj jí poděkoval za to, že mu poslala plakát s citátem z řeči jejího otce o tom, jak „vlnka naděje“, znásobená milionkrát, „může strhnout ty nejmocnější zdi útlaku a odporu“. „Doufám, že si to jednoho dne budu moci pověsit na zeď své kanceláře,“ napsal jí Navalnyj.

Došla řeč i na Perryho

Přítel, který Navalnému doporučil knihu o prezidentu Kennedym, byl ruský fotograf Feldman, který zdokumentoval Navalného pokus ucházet se o prezidentské křeslo v roce 2018. Feldman, který je nyní v exilu v Lotyšsku, řekl, že Navalnému od jeho uvěznění v roce 2021 poslal nejméně 37 dopisů a na téměř všechny dostal odpovědi.

„Mám opravdu rád tvé dopisy,“ napsal mu Navalnyj. „Mají všechno, o čem rád mluvím: jídlo, politika, volby, skandální věci a etnické problémy.“

Feldman řekl, že si psali také o antisemitismu a situaci v Gaze nebo o herci Matthew Perrym, který zemřel v říjnu minulého roku. Přestože Navalnyj nikdy neviděl seriál Přátelé, dojal ho nekrolog, který četl v americkém týdeníků The Economist.

Poté byl převezen do zařízení s tvrdším „zvláštním režimem“. Jednalo se o věznici Polární vlk. Ale ani tam nepřestal se čtením. Četl všechno, co se dalo. Musel si však vybírat z klasiků, takže četl Dostojevského, Tolstého či Čechova. „Kdo mi mohl říct, že Čechov je nejdepresivnější ruský spisovatel?“ napsal v dopise novináři Sergeji Parchomenkovi. Ten jeho dopis sdílel i na sociální síti Facebook.

contenteditable=”false” data-option-width=”500″ data-url=”https://www.facebook.com/serguei.parkhomenko/posts/pfbid02HGtEXvrmwPdLJK96TgnL4ht4pCjD4kxh3A3L3dhb1GpKS5JoJxCaFWiF3poLUa9Al”> data-width=”500″ data-href=”https://www.facebook.com/serguei.parkhomenko/posts/pfbid02HGtEXvrmwPdLJK96TgnL4ht4pCjD4kxh3A3L3dhb1GpKS5JoJxCaFWiF3poLUa9Al”> 

Všechny Navalného dopisy ještě k příjemcům nedorazily. Feldman řekl, že Navalného tým ho informoval o tom, že mu odpověděl na několik dalších dopisů. „Upřímně řečeno, myslím na to s hrůzou,“ svěřil se Feldman. „Pokud je cenzoři nechají projít, budu od něj dostávat dopisy ještě několik měsíců.“

Krasilščik řekl, že přemítá o posledním dopise, který obdržel v září. Navalnyj napsal, že pokud Jižní Korea a Tchaj-wan dokázaly přejít od diktatury k demokracii, možná by to dokázalo i Rusko. „Naděje. S tím nemám žádný problém,“ napsal Navalnyj. „Piš dál! A.“