Herečka Hana Brejchová byla plavovláska, jež si zkazila kariéru

Plavovlásku ze Zruče z Formanova filmu už ničím dalším nepřekonala. Do hořké komedie Lásky jedné plavovlásky se ovšem Hana Brejchová otiskla navždy. Díky svému naturelu, ale hlavně díky Miloši Formanovi, který si ji do titulní role vybral. Byla tehdy i jeho švagrovou. Před několika dny herečka zemřela. Bylo jí 77 let.

Hana Brejchová v civilu

Vám by se to líbilo, slečno. Ale ty by ses tu moc nevyspal. Poď. A moc se mi nevzpírej… Rozkošné vypakování syna z postele nezvané návštěvnice ve filmu Lásky jedné plavovlásky se dá stěží zapomenout.

Stejně jako následující legendární postelová scéna ve třech, když matka šoupne nezodpovědného klavíristu Mildu vedle sebe a otce. Blonďatá Andula v podání Hany Brejchové, jež všemu potupně naslouchá za dveřmi, nepronese jediné slovo, scéna je to ale mimořádně výmluvná.

Lásky jedné plavovlásky – postelová scéna:

K posmutnělému příběhu o holce z obuvnické továrny, která naletí pražskému floutkovi, inspirovala Formana reálná dívka z Varnsdorfu, kterou (i s omláceným kufrem jako ve filmu) potkal v Praze. Setkání s nešťastnou holčinou, se kterou se v reálu vyspal jistý inženýr, aby ji druhý den nechal napospas velkoměstu, nosil režisér v hlavě několik let.

„Ten její příběh mě zvláštním způsobem zasáhl a tu a tam se mi nečekaně připomínal. Nakonec jsem ho vyklopil Ivanovi (Passerovi) a (Jaroslavu) Papouškovi s otázkou, jestli by z toho nemohl být film. Mohl, odpověděli,“ vzpomíná Miloš Forman ve svých pamětech Co já vím, jež s ním sepsal Jan Novák. Scénář psali všichni tři v Dobříši, neboť byli v té době vášniví hráči kulečníku, a v tamním zámku jeden parádní stál…

Hana Brejchová, s jejíž sestrou Janou tehdy režisér žil, zapadla do filmu dokonale. V době, kdy film točila, teprve studovala gymnázium. Snímek, v němž hrála po boku Vladimíra Pucholta, ji okamžitě proslavil. Jen té slávy bylo možná na mladičkou dívku trochu moc. Jezdila s režisérem a dalšími herci po festivalech, vyhrála za svůj výkon třetí místo v kategorii nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Benátkách, film samotný byl nominovaný na Oscara.

Zlá krev a Amadeus

I když se později objevila i v jiných menších rolích, „plavovlásku“ už ničím větším netrumfla. Že má nadání, potvrdila ještě v komedii Jaroslava Papouška Nejkrásnější věk, kde hrála modelku Vránovou, která si přivydělává v sochařském ateliéru (1968). Pak už následovaly jen malé role, mimo jiné ve filmech Žirafa v okně, Po stopách krve, Hogo fogo Homolka, Adéla ještě nevečeřela a Matěji, proč tě holky nechtějí? nebo v seriálech Zlá krev, Cirkus Humberto, Přítelkyně z domu smutku a O zvířatech a lidech.

Hana Brejchová ve filmu Nejkrásnější věk (1968)

S Milošem Formanem se pracovně potkala ještě jednou – při natáčení filmu Amadeus, kdy přijel už jako respektovaný hollywoodský filmař točit do Prahy.

Po roce 1989 se Brejchová začala věnovat podnikání, její poslední rolí byla účast v nepodařené komedii Divoké pivo režiséra Milana Muchny.

Poté žila v ústraní. V roce 2009 se – podle informací v médiích – nadýchala zplodin při požáru svého bytu, kde se pravděpodobně vznítila svíčka, nebo cigareta. Byla hospitalizovaná v Nemocnici Na Františku a poté v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Poslední léta žila v domově s pečovatelskou službou v Buštěhradu na Kladensku.

S Janou si nerozuměly

Se slavnější sestrou Janou si příliš nerozuměla. „Hanka si kariéru nakonec pokazila sama. Možná to bylo tím, že neměla kolem sebe nikoho, kdo by jí radil, jako já měla Žanynku. Chtěl být slavná, ale byla mladá a podcenila profesionalitu. Byla nespolehlivá, několikrát jsem za ni musela žehlit na Barrandově průšvihy, až její filmová kariéra skončila stejně rychle, jako začala. Nerozuměly jsme si ani lidsky. Věčně si na něco stěžovala, což já nesnáším,“ shrnula Jana Brejchová v knize Moje máma Jana Brejchová.