Jak vzniklo slovo průšvih? Dala nám ho napínavá politická kauza

Atentát na Františka Ferdinanda d’Este

Pátráme po významu dalších slov a frází v našem jazyce. Průšvih má strhující příběh o konci jedné politické kariéry.

Pokud se zamyslíte nad významem slova průšvih, pravděpodobně si představíte něco nebo někoho, jak švihnutím ruky či konkrétním předmětem udělá do něčeho díru. Možná onen samotný otvor vzniklý švihnutím by se dal označit za průšvih a nebyli byste daleko od pravdy. Sloveso prošvihnout je podle Českého etymologického slovníku lingvisty Jiřího Rejzka logicky odvozeno od slovesa švihnout a objevovalo se ve slovnících už od poloviny 19. století. Dnes už ale ničím příliš nešviháme, a přesto slova prošvihnout a průšvih používáme zcela běžně. Svůj dnešní význam totiž tato slova získala až začátkem 20. století a je s tím spojena jedna politická předválečná aféra.

Konfident Karel Šviha?

Musíme se vrátit do roku 1914, konkrétně k politikovi a poslanci České strany národně sociální Karlu Švihovi. Už tady z lingvistického hlediska začíná být příběh docela zajímavý, ale jen u podobnosti příjmení a slova švihat rozhodně nekončíme. Karel Šviha se totiž doslova v předvečer první světové války namočil do aféry kvůli článku zveřejněnému v deníku Národní listy. „V článku se čtenáři dozvěděli, že Šviha – pod krycím jménem Wiener – od roku 1910 pracoval pro rakouskou státní policii a bral za to peníze: měsíčně šlo o 800 korun,“ připomíná magazín 100+1 Zahraniční zajímavost.

Čtěte také: Rvačka pražských Rusů, Masaryk na Žižkově a nože v hospodách aneb Silvestr před 100 lety

Šviha byl veřejností automaticky označen za konfidenta nenáviděné rakouské policie a spustil se řetězec divokých událostí, které měly rozhodnout o politikově vině či nevinně. Šviha vydal prohlášení, v němž vše popřel, následně vystoupil ze své strany a rozhodl se podat žalobu na Národní listy. Ta se původně v soud ani neproměnila, jelikož se šestice mužů, kteří se chystali řešit Švihovu aféru, na základě údajně nezvratných důkazů usnesla, že je Šviha vinen. Důvěru svému členovi po několika jednáních nevyslovila ani jeho strana a na radu zdrceného předsedy Karla Klofáče opustil Šviha veřejný prostor a odcestoval do Terstu.

Průšvih, který neměl být

Nakonec ale Šviha žalobu na Národní listy přece jen podal, aby bylo rozhodnuto, že deník pošpinil jeho jméno, ale současně došlo na potvrzení, že je vinen. Politik se stále bránil a průlomem v jeho aféře bylo vystoupení budoucího československého prezidenta T. G. Masaryka, který dokázal, že Šviha policii nedonášel. Naopak vyšlo najevo, že se Šviha stal tajným poradcem následníka na habsburský trůn Ferdinanda d’Este, který si však nepřál, aby se o tom vědělo. Odměnu Švihovi pak nechával posílat právě z fondů pražského policejního ředitelství, což se nakonec ukázalo jako nešťastné. Přesto je na celém „průšvihu“ zarážející, že o dohodě Švihy s habsburským mocnářem věděl Karel Klofáč, který se však za svého kolegu nepostavil a nikdy tuto informaci sám nekomunikoval.

Buď jak buď, ačkoliv Ferdinand d’Este Švihovi slíbil, že až se stane panovníkem, jeho jméno očistí, nikdy se tak nestalo. Jak je samozřejmě známo, Ferdinand zemřel po atentátu v Sarajevě, vypukla první světová válka a na Švihův průšvih se zapomnělo. Zůstal nám ale aspoň nový význam slova a vy teď můžete zazářit, pokud někoho tímto příběhem oblažíte. Tak běžte, ať to neprošvihnete!

Zdroj: 100+1 Zahraniční zajímavost, Rejzek J. – Český etymologický slovník

Mohli jste propásnout: Průšvih za miliardy? Stavba metra D se může protáhnout o celé roky, politici se přou o vině