Vir od komárů mohli lidem v ČR zaměnit za klíšťovou encefalitidu, říká viroložka

Část komárů žijících v rákosí u jihomoravských nebo jihočeských rybníků může přenášet virus západonilské horečky. Odborníci zjistili, že nakaženi byli i lidé, u nichž se to nijak neprojevilo. Některým z nich mohla být mylně diagnostikována klíšťová encefalitida. „Asi devadesát procent lidí, kteří západonilskou horečkou onemocní, nemá žádné příznaky, další mají horečky a bolesti hlavy, přičemž přibližně jedno procento lidí postihne zánět mozkových blan. Ti na to mohou i zemřít,“ říká v rozhovoru pro Deník viroložka Hana Zelená ze Zdravotního ústavu v Ostravě.

Komáři přenášejí viry i v České republice. Ilustrační foto

Viroložka Hana Zelená

Vaše práce o virech přenášených komáry nedávno získala čestné ocenění ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Na co jste se při její tvorbě soustředili?Viry přenášené komáry známe spíš z tropických a subtropických zemí, odkud si lidé občas přivezou exotickou infekci. Některé infekční virové choroby ale mohou přenášet i komáři žijící u nás. Zkoumali jsme proto, jaké druhy komárů u nás žijí, jaké viry obsahují a jestli infikují lidi a zvířata. Na práci jsme se podíleli s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd České republiky ve Valticích. Činnosti jsem měly rozdělené. Oni se soustředili na hledání virů přímo v komárech, my jsme vyšetřovali vzorky u lidí a koní.

Jaké bylo vaše hlavní zjištění?Z občasných případů, které jsme náhodně diagnostikovali, jsme už dřív věděli, že některé infekce přenášené komáry se u nás vyskytují. Chtěli jsme to ale udělat systematičtěji, abychom zjistili, ve kterých lokalitách a v jaké míře. Virem způsobujícím relativně těžké onemocnění je virus západonilské horečky. Vyskytuje se tu hlavně u komárů na jižní Moravě. Jedná se o běžné komáry rodu Culex, kteří jsou tímto virem nakažení v několika lokalitách. Nově byly tyto nákazy u komárů zjištěny i v jižních Čechách. A to především v oblastech, kde je hodně vodních ploch. Tito komáři totiž žijí v rákosí u rybníků, kterých je v jižních Čechách i na jižní Moravě hodně. Na to se zaměřili kolegové.

A vy na to, zda infikovaní komáři nakazili koně a lidi?Ano. Spolupracovali jsme ze Státním veterinárním ústavem, který nám několik let poskytoval vzorky krve z koní z celé republiky. Zjišťovali jsme, jestli mají protilátky proti západonilské horečce a viru Usutu, který je s ní geneticky příbuzný. Potvrdilo se, že část koní má protilátky proti oběma těmto virům, jiní proti jednomu z nich.

A co lidé?Kvůli zjištění, zda může konkrétní virus ohrozit lidi, se vlastně podobné výzkumy dělají. Nejvíce případů západonilské horečky byl v Evropě v roce 2018. V témže roce byly poprvé potvrzeny případy i v České republice, bohužel i s jedním úmrtím. Potvrdili jsme také infekci virem Usutu. Klinickými příznaky se tyto viry projevují jen v malém procentu. Asi devadesát procent lidí, kteří se nakazí virem západonilské horečky, totiž nemá žádné příznaky, další mají horečky a bolesti hlavy, přičemž přibližně jedno procento postihne zánět mozku a mozkových blan. Ti na to mohou i zemřít. K nám do laboratoře se proto dostanou vzorky krve od maximálně deseti procent infikovaných osob. Ostatní o tom nevědí a na odběr nejdou. Proto jsme se nyní zaměřili i na lidi zdravé a u některých protilátky zjistili.

Jak lze poznat vážné příznaky západonilské horečky?Jsou podobné jako u klíšťové encefalitidy. Až na to, že tuto virovou infekci přenášejí komáři a nikoli klíšťata. Ty viry jsou si příbuzné a spadají do skupiny flavivirů. Může se proto stát, že člověk se západonilskou horečkou je chybně diagnostikován jako případ klíšťové encefalitidy. Běžné diagnostické metody totiž mezi těmito podobnými viry reagují zkříženě. V naší Národní referenční laboratoři pro arboviry používáme přesnější specializované metody, které tyto viry od sebe dokážou odlišit.

Je důležité vědět to kvůli léčbě?Kvůli léčbě ani ne, ta je stejná, spíš z epidemiologických důvodu. Abychom věděli, co tu cirkuluje a čím se lidé mohou infikovat. Kdyby tu ty infekce byly v masovějším měřítku, bylo by nutné například testování dárců krve. U nás jsou ale raritní, proto se k podobným opatřením jako třeba v Rakousku a Itálii nepřistupuje. Ve světě jsou asi čtyři tisíce druhů komárů, u nás přibližně padesát. A jen někteří z nich dokážou infekce, většinou lehčí, přenášet. Přesto je důležité situaci sledovat.

Jak je na tom Evropa?Do části Evropy se v souvislosti se změnami klimatu pomalu, ale jistě přesouvají komáři Aedes albopictus, kteří přenášejí horečky chikungunya a dengue. Ty každý rok celosvětově postihují asi sto milionů lidí, z nichž jich asi čtyřicet až padesát tisíc zemře. Zatímco dřív se lidé nakazili v Thajsku či Maledivách, dnes tak daleko nemusí. Tito komáři se v Evropě posouvají od Středozemního moře do vnitrozemí. Jsou třeba v Itálii či ve Španělsku. K nám se sice dostali s cestovateli nebo v kamiónech, ale zatím tu nejsou schopni přezimovat a rozmnožovat se. I to je ale třeba hlídat.