Dokument o Felixi Slováčkovi ukazuje dosud nezveřejněné snímky, mnohé překvapily

Loni oslavil hudebník Felix Slováček osmdesáté narozeniny a u příležitosti tohoto jubilea se začal natáčet i dokument o jeho pestrém životě a kariéře Felix a magická Šumava. Přestože mu bude za chvíli už jednaosmdesát, má v plánu vyrazit po České republice na tour nazvanou Krásné je žít. Na ní představí i dokument, ve kterém se objeví řada známých osobností, jeho rodina a také to, že ho velmistr templářského řádu pasoval na barona.

Felix Slováček s dcerou Annou a synem Felixem

Kde vznikla první myšlenka na vytvoření celovečerního dokumentu?

Nebylo mi ještě osmdesát a přijel jsem do Loučovic, vesničky u Lipenského jezera, do hotelu Kilián, který patří mému kamarádovi. Během povídání jsem vyběhl přes ulici, kde byla Vltava a Čertovy proudy, a pak kousek dál vpravo Čertova stěna. Podle té napsal Bedřich Smetana svou poslední operu. Nedaleko byl Vyšebrodský klášter a krásný hrad, pak nejvýše položený hrad Kašperk a Vítkův hrádek a tak dále. Byla to samá fantazie, opravdu nádherná Šumava, kde já předtím nikdy nebyl. Řekl jsem si, to je tak krásné, sem se budu vracet.

Co jste si tenkrát pomyslel?

Tak jsme si povídali a napadlo nás, jestli by z toho nemohl vzniknout dokumentární film typu „Felix a Šumava“. Nakonec z toho nevznikl dokument, ale skoro celovečerní film. A dneska jsme u toho, abychom si alespoň kousek z toho prohlédli, i když večer nebude jen o tomto filmu, ale i o mně a o hudbě. Ve filmu je vlastně i kus mého života, jak jsem hrál s různými orchestry, jak jsem spolupracoval s různými dirigenty a tak dále.

Felix Slováček s rodinou v ukázce z dokumentu:

Zmínil jste Smetanu, jehož dvousté výročí narození se letos slaví. Myslíte, že za dvě stě let bude vaše hudba také stále živá?Myslím, že ano. Nedávno jsem byl v Národním divadle na Prodané nevěstě a to moderní pojetí je absolutně skvělé. Trochu mě překvapilo, že ve finále byly dvě Mařenky, jedna běžná a druhá s nohou v sádře. Ale když člověk sleduje různé muzikály a žije v roce 2024, tak cítí, že v kombinaci s hudbou Bedřicha Smetany nebo Rusalky Antonína Dvořáka jsou to vlastně současné a nádherné muzikály.

Takže věříte, že hudba žije věčně?

Ano, tomu dokonce chci věřit.

Kdo všechno vystupuje v dokumentu spolu s vámi? Vím, že je tam i vaše rodina… Co na tenhle nápad nejbližší říkali?

Jsou tam zpěváci, zpěvačky, lidé, kteří se mnou dlouhodobě spolupracovali. Byl jsem dříve šéfem Big bandu v Československém rozhlase a tak dále. Samozřejmě je tam rodina, ale i záběry z České televize s Karlem Gottem, orchestrem Karla Vlacha, Gustava Broma a dalšími. Když jsem se díval na záběry z různých televizí, viděl jsem, kolik hudby jsem odehrál, až tomu skoro nemůžu uvěřit.

Dokonce jste našli pro vaše děti – Aničku a Felixe – neznámé fotografie, takže se díky dokumentu objevilo i něco dosud netušeného?

Myslím, že všechno se nesmí prozradit. Ale spojení hudby a obrazu, očí a uší je nádhera.

Do rodinného archivu se díky dokumentu ponořila i Dáda Patrasová:

Zaznělo ve filmu něco, co vás z úst dotyčného třeba překvapilo nebo upřímně dojalo?

Nechci říkat, že jsem se dojímal sám, ale některé věci, které tam byly z České televize a jiných médií, jsem znal, ale dlouho je neviděl. Říkal jsem si, že to snad ani nemůžu být já, ale byl jsem to já.

Hosty, de facto účinkující, jste si pro dokument vybíral sám?

Ne, já produkci a paní režisérce nadiktoval jména lidí, s nimiž jsem spolupracoval, a oni si pak sami vybírali, kdo by k tomu mohl něco říct. Myslím, že materiálu bylo víc, a oni si vybrali, co považovali za nejlepší.

Vy teď budete se zmíněným dokumentem jezdit po České republice. Můžete říct o vašem projektu něco víc?

Projekt máme udělaný tak, že celý večer je multifunkční. Nejdříve pustíme film zkrácený na 35 minut, což je přibližně jeho polovina. Potom přijdu já a budu hrát živě dalších 35 minut. A pak bude ochutnávka moldavských vín. Můžu si povídat s lidmi, podepisovat CD, fotografie a odpovídat na zvědavé otázky. Dojde i na losování, výherce se mnou půjde na oběd. Bude to zajímavé.

Stáváte se přímo hlavní cenou „tomboly“?

Ano, je to tak.

Na co se lidé nejčastěji ptají, když mají tu možnost?

Tohle je to nejstrašnější… To bych teď nerozebíral.

Zdá se, že i fanoušky zajímá nejvíce váš osobní život?

Moji fanoušci mě mají zrentgenovaného skrz naskrz, takže o mně mnohdy vědí ještě víc než já sám.

Víno je součástí večera proto, že je spjato s vaším životem…?

Ano. Mám rád víno a nic jiného nepiju. Piju víno podle velikonoční koledy: „Nedáte-li červené, dejte aspoň bílé.“

Které je vaše oblíbené?

Teď mám akorát v oblibě fantastický Merlot z Moldavské republiky. Je to neskutečná lahůdka.

V květnu budete mít opět narozeniny.

Už to nebude tak obrovské, nemůžu pořád jen slavit. Ale na druhou stranu, pokud to jde, měl by člověk slavit pořád. Život strašně rychle utíká a dokud je sluníčko a noc plná tajemství, je třeba oslavovat.

Jak si představujete svůj ideální narozeninový den?

Nikdy jsem o tom takhle dopředu nepřemýšlel. Vždycky se to nějak vyvine. Když jsem měl osmdesátiny, dostal jsem takové dárky, že jsem ani netušil, co všechno jde darovat. Nejvíc mě překvapily busty mě samotného, jedna bronzová a druhá, jak hraju na saxofon. Dal jsem je svým dětem. Jednu Aničce a druhou Felixovi, přece se nebudu sám na sebe koukat!