Anna (30): Miluji nakupování, za kosmetiku a oblečení utrácím spoustu peněz. Dostalo mě to do velkých potíží

Anna (30): Miluji nakupování, za kosmetiku a oblečení utrácím spoustu peněz. Dostalo mě to do velkých potíží

Anna vyrůstala ve skromných poměrech. Proto si slíbila, že až vyroste a začne vydělávat, nebude se omezovat. Jenže tento přístup jí málem zničil život.

Když jsem byla dítě, chybělo mi snad všechno. Naše rodina neměla moc peněz, takže jsem nemohla počítat se značkovým oblečením, drahou kosmetikou, výlety nebo návštěvou koncertů mých oblíbených zpěváků. Proto jsem si slíbila, že až začnu vydělávat, nebudu se omezovat v nakupování.

Stala jsem se shopaličkou

Když mi na účtu přistála první výplata, utratila jsem ji za módní oblečení a luxusní boty. A asi by na tom nebylo nic špatného, ​​nebýt toho, že se ze mě stala shopaholička. Kdykoliv jdu do obchodu, nechám tam velkou část výplaty.

Jednou jsem stála před výlohou a zírala na hezky oblečenou figurínu. „Anno, pojď, přijdeme pozdě do práce,“ probral mě ze zamyšlení hlas mé kamarádky Lucky (30). Pracovaly jsme v účtárně, a protože jsme bydlely na jednom sídlišti, chodily jsme do práce obvykle spolu. “Podívej, jaké krásné šaty…” řekla jsem jí.

Podívala se na figurínu. “Ano, jsou docela hezké,” přiznala po chvilce. Ale pak jsem slyšela hlasitý povzdech. „Kolik to bude stát?“ zeptala se a společně jsme se podívaly na cenovku. „Musela bych se zbláznit, abych dala tolik za kus látky,“ zamračila se. „No co, takový zázrak něco stojí,“ nadhodila jsem. A hned jsem si spočítala zůstatek na účtu. “Musím počkat, až dostanu výplatu,” řekla jsem zklamaně. Pak už jsme musely rychle odejít, abychom se včas dostaly do práce.

Mám nákupní horečku

Poté už jsem neměla čas přemýšlet o krásných šatech, které jsem viděla ve výloze. Zabývala jsem se tabulkami, výpočty, daněmi a vším, co zabírá pracovní čas každé účetní. Ale byla to jen dočasná pauza. Cestou domů jsem se zase zastavila u té výlohy a začala si prohlížet šaty. “Budete mé…” řekla jsem nahlas.

A bylo to tak pokaždé. Kdykoli jsem viděla něco, co se mi líbilo, musela jsem to mít. Kromě toho se nakupování stalo součástí mého života. Chodila jsem nakupovat skoro každý den. Přestože jsem nemusela mít novou sukni, boty, parfém nebo krém na obličej, jen málokdy jsem se vrátila domů s prázdnýma rukama.

Nejhorší bylo, když jsem měla špatný den. Pak jsem se vyřádila v nákupních centrech, kde jsem utratila skoro všechny peníze. Díky tomu jsem se cítila dobře. Doma jsem měla spoustu oblečení, bot, kabelek, kosmetiky a parfémů. Ve chvílích, kdy jsem byla „při smyslech“, jsem si uvědomovala, že toho bylo moc. No a co…

Všichni mi říkali, že jsem blázen

“Vypadáš nádherně,” řekl mi kolega, kterého jsem ráno potkala v práci jako prvního. Měla jsem na sobě nové šaty a byla jsem ráda. Jeho poznámka mě jen ujistila, že jsem udělala dobře. „Anno, bláznila ses?“ řekla mi Lucka. Vrtěla hlavou a dívala se na mě, jako bych přišla o rozum.

„Proč si to myslíš?“ zeptala jsem se. “Ty šaty určitě stály jmění,” dodala. Nechala jsem ji v tom, určitě mi jen závidí, že utrácím. Ten den už se mnou nemluvila. Ani já jsem neměla náladu bavit se s ní. To kvůli tomu, že mi připomněla cenu mých nových šatů. Ve skutečnosti byly trochu moc drahé, ale za luxus se musí platit. A navíc jsem vypadala skvěle.

„Půjdeme po práci do obchoďáku?“ zeptala jsem se Lucky, když jsme se chystaly jít domů. Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. „Necítíš se špatně, když utrácíš tolik peněz za oblečení a kosmetiku? To přece není normální,” řekla. Okamžitě jsem pocítila vztek. “Jakým právem mi říkáš, za co mám utrácet peníze?” zvýšila jsem na ni hlas. Podívala jsem na její šaty, které nosí už několik let.

Z práce jsem šla sama. Samozřejmě jsem se vydala do největšího nákupního centra ve městě, kde jsem se ztratila na pár hodin. Domů jsem se vrátila s plnými taškami. Když jsem je vybalovala, ukázalo se, že jsem si koupila svou pátou flitrovou halenku, desátý hydratační krém, třetí jarní kabát a čtvrtou lahvičku mého oblíbeného parfému. Nechtěla jsem se ani podívat na zůstatek na účtu…

Měla jsem problémy s placením účtů

O pár dní později mi zavolala majitelka bytu, který mám pronajatý. Prý jsem už dva měsíce nezaplatila nájem. A pokud brzy nezaplatím, budu se muset odstěhovat. Překvapilo mě to. Pak jsem si vzpomněla, že jsem jednou měla málo peněz na nějaké věci, takže jsem zrušila trvalý příkaz. Musím přiznat, že mě ten telefonát trochu vyděsil. Slíbila jsem jí, že to postupně vyrovnám.

Další měsíc jsem našla skvělé akce na kosmetiku a plavky, to mi zase nezbylo dost peněz na zaplacení telefonu a pojistky. Nejdůležitější ale bylo, že jsem si mohla užít další dva krémy za cenu jednoho. Mobilní operátor už nebyl tak přátelský jako majitelka mého bytu. Téměř okamžitě po překročení termínu platby mi přišla SMS s upozorněním, že služba byla deaktivována.

Podívala jsem se do internet bankingu a byla v šoku. Nejenže jsem na to neměla peníze, ale navíc jsem vyčerpala všechny limity. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. A navíc jsem záhy zjistila, že mám prázdnou ledničku…

Nikdo mi nechtěl půjčit peníze

Začala jsem přemýšlet, co mám dělat, abych se vyhnula katastrofě. Sečetla jsem všechny své nezaplacené účty, nedoplatky a potenciální výdaje. Zatočila se mi hlava. Byly to opravdu velké peníze. Ale vydělávala jsem dost a mělo by to stačit na všechno. Pak jsem si však vzpomněla, kolik jsem za poslední měsíc utratila za oblečení, kosmetiku a další nepotřebné věci. Podívala jsem se na karetní operace a zjistila, že návštěvy nákupních center stojí víc než účty nebo jídlo.

Napadlo mě, že si od někoho půjčím, abych vyrovnala své dluhy. Ale od koho? Věděla jsem, že se na rodiče nemůžu spolehnout, protože sami sotva vyjdou s pěnezi. Zavolal jsem svému bratrovi. “Rád bych ti pomohl, ale právě jsem zaplatil dovolenou,” omluvil se. Zbyla mi jen Lucka. „Děláš si srandu? Mám ti půjčit peníze na další neuvážený nákup?“ rozzlobila se, jakmile jsem jí řekla, o co mi jde. “Nenakupuji, musím platit účty,” vysvětlila jsem jí rychle. „Měla jsi na to myslet dřív,“ odvětila a položila telefon.

Nenašel se nikdo, kdo by mi v této těžké situaci pomohl. Ale mohla jsem si za to sama. Utrácela jsem peníze za hlouposti a ani nevím, kdy jsem nad tím ztratila kontrolu. Musím s tím něco udělat. Moc dobře jsem věděla, že je to vlastně poslední šance, jak se vyhnout skutečné katastrofě.

Musím žít jinak

Druhý den jsem šla do své banky. Potkala jsem tam milou paní a pověděla jí o svých finančních problémech. Nabídla mi úvěr, díky kterému jsem se mohla postavit na nohy. Zaplatila jsem všechny dluhy, což mě uklidnilo.

Prodala jsem spoustu oblečení, kabelek a dalších věcí, které jsem vůbec nepotřebovala. Díky tomu jsem získala peníze, které jsem mohla použít na rychlejší splacení úvěru.

Od té doby si dávám velký pozor na nákupy a další výdaje. Občas jsem v pokušení koupit si něco ve výprodeji, ale vždycky si říkám, jestli to opravdu potřebuji. Ve většině případů se ukáže, že to vůbec nemusím mít. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že jsem shopaholik. Teď se konečně cítím svobodná…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články