Část rozřezaného těla našli bezdomovci: Vinohradského řezníka usvědčila bedna kachliček

Popelnice

Pro pražskou mordpartu to byla na dlouho velká záhada. Podnikatele z Kyrgyzstánu totiž jeho vrah rozřezal do několika igelitových pytlů. Ty pak náhodní svědci objevili v různých částech Prahy. Přesto detektivové dokázali odhalit vraha. Pomohla jim překvapivá stopa v podobě zánovních kachliček, kterými se pachatel snažil zatížit hlavu oběti na dně Vltavy. Děsivý příběh redakce CNN Prima NEWS přináší v seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších kriminálních případech posledních desetiletí.

Taxikář přistavil svůj vůz k jednomu z domů v Lucemburské ulici v Praze a čekal. Do auta se mu právě soukal starší muž a mladý chlapec. Zákazníci navíc měli hned několik těžkých zavazadel. Taxikář tehdy odhadoval, že budou zřejmě plné oblečení. Cílem cesty byl podle příkazu staršího muže pražský Prosek.

ČTĚTE TAKÉ: Tělo měli uvařit a hodit na hnůj. Začal soud v případu umučeného mladíka na Svitavsku

I přesto, že taxikář doufal ve vzdálenější cílovou destinaci, nedal na sobě znát zklamání. Zákazník totiž budil autoritu. Šlo o cizince a přestože taxikář nepoznal, jakým jazykem mluví, bylo mu jasné, že se mladík staršího cestujícího bojí. „Měl z něj panickou hrůzu,“ popsal později detektivům. V tu chvíli netušil, že převáží pachatele, kterému policisté dodnes neřeknou jinak než „Vinohradský řezník“.

Pytle s děsivým obsahem

Poprvé dal o sobě „Vinohradský řezník“ vědět na konci října roku 1999. Když skupinka pražských bezdomovců objevila v jednom z kontejnerů těžký modrý pytel, nedokázali zkrotit svou zvědavost. Zajímalo je, zda uvnitř není něco, co by ještě dokázali využít. Jejich zděšení jim ale brzy dokázalo, že tentokrát měli špatný odhad. Když z nedaleké restaurace volali na tísňovou linku 158, popisovali policistovi, že zahlédli mrtvé tělo.

Výjezdová skupina byla na místě rychle. Kriminalistickým technikům se po rozbalení igelitového pytle naskytl mnohem hrůzostrašnější pohled, než čekali. Torzo těla totiž někdo zabalil až poté, co od něj oddělil končetiny, hlavu a penis. Brzy začali policisté prohledávat i okolní ulice. Zkušenost kriminalistům napovídala, že je pravděpodobné, že další části lidského těla nebudou daleko. Nemýlili se.

Hlídky objevily další dva kontejnery, na jejichž dnech ležely podobné igelitové pytle. V prvním byla pravá ruka s nohou. Druhý pytel ukrýval pánské oblečení. Další pomyslný vzkaz vraha se pak k vyšetřovatelům dostal o pouhých pár dní později.

Detektivům pomohla všímavost rybáře, který nedaleko Hlávkova mostu objevil podezřelý balík přímo ve Vltavě. Když policisté látkovou tašku vytáhli na břeh, mohli poprvé pohlédnout do obličeje oběti. Hlavu mělo u dna Vltavy udržet balení zánovních kachliček. Výsledek pitvy, na který policisté netrpělivě čekali, následně dokázal, že všechny části patří jednomu člověku.

Experti ale měli pro kriminalisty ještě jeden zajímavý detail. Ten se týkal chrupu mrtvého muže. Specifické fazetové náhrady totiž poukazovaly na to, že oběť pochází z některé ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Ve spolupráci s cizineckou policií kriminalisté brzy získali jméno mrtvého muže. Šlo o podnikatele z Kyrgyzstánu Sergeje Ovčinikova. Po přicestování do Prahy se prý přestal své manželce ozývat. To ale byla jediná informace, která z Kyrgyzstánu na dlouhé měsíce zazněla. Totožnost mrtvého muže potvrdila nešťastná manželka podle fotografií až téměř rok od nálezu prvního igelitového pytle.

Dlaždičky jako důkaz vraždy

Na přesnější informace o tom, co vlastně chtěl Ovčinikov v Praze dělat, si kriminalisté museli počkat další rok. Policisté v Kyrgyzstánu totiž vraždu kdesi ve střední Evropě rozhodně nebrali jako prioritu. Až v roce 2002 se pražská mordparta dozvěděla, že podnikatel přicestoval s rodinou svých krajanů. Šlo o Ruslana Mamina, jeho manželku a mladého syna. Všichni spolu dokonce přespávali ve společně pronajatém bytě na pražských Vinohradech.

Když se tam po dvou letech od smrti Ovčinikova dostali kriminalisté, byl už dávno prázdný. Během prohlídky místností ale zaujalo všímavé detektivy vybavení koupelny. Obkladové dlaždice na zdech byly totiž přesně ty samé, které policie objevila v tašce s hlavou mrtvého muže. Majitel bytu pak skutečně potvrdil, že ve skříni zůstalo jedno neporušené balení, které mu po rekonstrukci bytu zbylo. To už ale v bytě detektivové nenašli.

Podle svědků se rodina přestěhovala krátce po zmizení svého spolubydlícího. Policisté dokonce vypátrali taxikáře, který je tehdy z bytu stěhoval na pražský Prosek. Tam ale jakékoliv stopy po Maminovi končily. Podle tehdejších zjištění cizinecké policie se vrátil i s rodinou zpět do vlasti a „Vinohradský řezník“, jak se Maminovi začalo přezdívat, nebyl nikdy za smrt podnikatele ani souzen.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Usmrtil tři lidi, chystal i masakr v pražském metru. Po dopadení si „lesní vrah“ vzal život