KOMENTÁŘ: Škoda rány, která padne vedle aneb Fiala se musí zlobivého Dvořáka zbavit

Ministr pro evropské záležitosti za Martin Dvořák (STAN) a premiér Petr Fiala (ODS)

Každý rodič to někdy zažil. Brečící dítě sedí na zemi, mlátí gumovým zvířátkem o podlahu a křičí, že něco chce. Když to něco dlouho nedostává, mrskne hračkou do kouta, začne kolem sebe mlátit pěstičkami a notně přidá na hlase i na slzách. Rodiče ale mají jednu velkou výhodu – z období vzdoru dítko brzy vyroste a pak už se s ním většinou dá docela normálně vyjít. Premiér Petr Fiala (ODS) ovšem takovou možnost nemá. Zlobivé hnutí STAN vřískající, že chce euro za každou cenu, je k neutišení a ministr Dvořák mlátí hračkami o podlahu stále silněji.

Vít Rakušan sice nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že žádné zlobivé dítě není, ale faktem je, že přesně takto se jeho hnutí ve vládě chová. Ještě se ani nepodařilo vyvětrat vzduch po dusném dohodovacím jednání a už je v koalici zaděláno na další dusno. V roli hlavního „troublemakera“ je překvapivě stejná osoba, kvůli níž se dohodovací jednání svolávalo zhruba před dvěma týdny – tedy ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) a jablkem sváru nadále zůstává euro. A také poněkud upovídaná pusa pana ministra.

ČTĚTE TAKÉ: KOMENTÁŘ — Agenti, zrádci a přisluhovači? Dnes zemědělci, příště kdokoliv z nás

Zatímco zlobivou ratolest můžete postrašit bubákem, na Martina Dvořáka očividně bubák v podobě ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) příliš nezabral. Vypadá to, že nic ze Stanjurových velmi, velmi nahlas řečených slov si ministr pro evropské záležitosti k srdci nevzal a se stejnou upřímností, s níž se koncem roku rozpovídal o euru a poměrech ve vládě, se nyní na stejné téma rozpovídal znovu na portálu Novinky.cz.

Na otázku, zda si je vědom toho, že jmenováním Zahradníka zmocněncem porušil kompetenční zákon, Dvořák prohlásil: „Absolutně ne, není to pravda. Partneři to tvrdí a bohužel není žádný rozhodčí orgán, který by to mohl objektivně vyhodnotit. Na dohodovacím řízení, jsou-li čtyři proti jednomu, tak mi nezbývá, než výsledek respektovat. Ale nesouhlasím s tím.“ Kromě toho Dvořák v rozhovoru i nadále tlačí euro a o letech 2028 až 2030 hovoří jako o možném termínu jeho přijetí. Stručně shrnuto: „S eurem si pokoj nedám a nic jsem špatně neudělal – prostě byli v přesile a převálcovali mě. Budu se tvářit, jako že to respektuju, protože mi nic jiného nezbývá, ale ve skutečnosti si dál povedu svou, bez ohledu na stanovisko celé vlády. Já to euro prostě chci, chci, chci!“

Jestli měl Petr Fiala dojem, že by „bubák Stanjura“ mohl děcka z hnutí STAN na chvíli srovnat do latě, očividně se mýlil. Jestli měl pocit, že když nechá neloajálního Dvořáka i nadále ve vládě (namísto toho, aby ho vyrazil už po prvním rozhovoru nebo po jmenování Zahradníka), zklidní to situaci, teď ví, že to byla chyba. Bude-li ministr pro evropské záležitosti, jehož portfolio vzniklo stejně jen do počtu, pokračovat ve stejném duchu, bude-li i nadále hrát svoji hru bez ohledu na vládu jako celek, stejně premiér nebude mít jinou možnost, než se zbytečného a navíc neloajálního ministra zbavit. A čím později to udělá, tím hůř. Moderní výchovné metody sice tvrdí, že děti se bít nemají. Ovšem v případě trucovitých děcek ze STAN začíná daleko více platit přísloví, že je škoda rány, která padne vedle.