Milena (28): Staré bezdomovkyni jsem koupila polévku, odvděčila se mi překvapivou informací a nevšedním dárkem

Milena (28): Staré bezdomovkyni jsem koupila polévku, odvděčila se mi překvapivou informací a nevšedním dárkem

Milena se cestou domů stavila ve svém oblíbeném bistru na horkou polévku. Pak spatřila na lavičce sedět starou paní, která zjevně neměla kam jít. Koupila jí polévku, aby se zahřála. Na oplátku dostala zvláštní dar…

I když tehdy nebylo snad ani pět hodin, už se dávno setmělo a foukal mrazivý vítr. Pospíchala jsem domů, ale stejně mi byla zima. Rozhodla jsem se, že zajdu do svého oblíbeného bistra na rohu naší ulice a dám si na zahřátí pořádně horkou polévku…

Bylo mi líto staré paní, která mrzla na lavičce

Seděla jsem v bistru, pomalu si vychutnávala báječnou domácí česnečku, a cítila, jak se postupně prohřívám. Koukala jsem oknem ven a sledovala, jak lidé pospíchají do svých vyhřátých domovů. Až na jednu starou paní, která seděla na lavičce a snažila se zahřát.

Měla na sobě spoustu vrstev a neforemnou čapku, takže zřejmě šlo o bezdomovkyni. Občas se u ní někdo zastavil a do malého pohárku, který měla před sebou, vhodil minci. Bylo mi jí líto. Já si sedím v teple a jím výbornou polévku, ona sedí tam venku a bojuje s chladem.

Když jsem odcházela, koupila jsem jednu polévku pro tu paní. Přistoupila jsem k ní a usmála se. “Dobrý večer. Nedáte si polévku? Je to horká česnečka, pomůže vám trochu se zahřát,” řekla jsem jí. Stará žena se na mě podívala s vděkem v očích. “Děkuji vám, milá paní…” pronesla tiše.

Bezdomovkyně mě totálně zaskočila

Měla trochu prokřehlé ruce, takže jsem jí pomohla otevřít nádobu s polévkou a rozbalit lžíci. Nejdříve se nadechla té vůně a na obličeji se jí objevil úsměv. Pak se pomalu pustila do polévky. Bylo mi hloupé jen tak odejít. Sedla jsem si vedle ní a sledovala, jak si vychutnává teplé jídlo a do tváří se jí vrací zdravá barva.

Když dojedla, chtěla jsem se zvednout a jít domů, protože už mi bylo trochu zima. Pokynula jsem té paní hlavou a ona mi ještě jednou poděkovala. “Čekají vás hezké starosti,” pronesla s úsměvem.

Zmateně jsem se na ni podívala. “Jak to myslíte?” zeptala jsem se. Žena pokývala hlavou směrem k mému břichu. “Vidím, že jste těhotná. Máte v břiše nový život,” řekla. Vykulila jsem na ni oči. S přítelem se o miminko snažíme, ale zatím bez výsledku. Jak mohla tvrdit něco takového?

Dostala jsem podivuhodný dárek

“Něco pro vás mám,” řekla a z jedné z mnoha kapes vylovila starý prsten s krásným modrým kamenem. “Tenhle prsten mi kdysi dal jeden zvláštní člověk. Řekl, že jednou potkám někoho, komu přinese štěstí a radost. Myslím, že jsem celý život čekala na vás…” dodala a podala mi prsten.

Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem pokývala hlavou a pomalu šla domů. Pro jistotu jsem si cestou koupila několik těhotenských testů. Ta paní měla pravdu, opravdu jsem těhotná! Hned jsem vyběhla ven říct jí, že se nepletla, ale už jsem ji tam nenašla…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články