Je dobrý nápad nechat miminko „vyplakat“, aby spalo? Výzkumy přichází s odpovědí, která nebude každému po chuti

Je lepší dítě v noci utěšit okamžitě, nebo ho nechat chvíli plakat?

Spánkový trénink je velice kontroverzním tématem, o kterém se rodiče klidně pohádají do krve. Výzkumy ale nejsou zdaleka tak nejednoznačné a odpověď na otázku, zda je nechat miminko občas vyplakat škodlivé, z nich lze odvodit poměrně snadno.

Čerstvá miminka se neřídí takzvaným cirkadiánním rytmem – biorytmem dne a noci. Prospat celou noc pro ně vůbec není přirozené. Žádný nový rodič by neměl s něčím takovým rozhodně počítat, a mnoho z nich s tím ani nepočítá; jenže jak plynou měsíce a ozývá se únava nebo dokonce spánková deprivace, která se mimochodem právem využívá jako jedna z forem mučení, začínají zoufalí dospělí hledat pomoc.

To je většinou okamžik, kdy se kromě dalších mnoha rad dočtou na internetu či v knihách o metodě, která je víc než kontroverzní. Takzvaný spánkový trénink, který mimo jiné spočívá v tom, že rodič nechá dítě po určitou dobu plakat, než k němu přijde, je pro někoho absolutně nepřijatelným mučením dítěte. Jenže jak správně tušíte, celé je to výrazně složitější, než se na první pohled zdá.

Nejde to s malými miminky

Zaprvé je třeba shrnout, co to ten spánkový trénink vlastně je a jak má vypadat. Mnoho rodičů si totiž představuje scénu, ve které bezcitná matka zabouchne svému čerstvému plačícímu miminku dveře od pokoje a nechá ho tam tak až do rána. To ovšem většinou neodpovídá ani tomu, co rodiče během spánkového tréninku dětí skutečně dělají, ani tomu, jak zní doporučení.

Mohlo by vás zajímat: Podivné chování zvířat během zatmění Slunce. Experti jsou zmatení, žádají veřejnost o pomoc

Metoda je ve skutečnosti k dítěti šetrnější, než si mnozí představují, spočívá mj. i v naučení rutiny a hlavně se s ní nesmí začít brzy! Minimálně do sedmi měsíců věku totiž děti vůbec nechápou takzvanou stálost objektu. Pokud rodič odejde z pokoje, je to pro ně stejné, jako by navždy zmizel, což je nepředstavitelně stresující situace. Kdyby se rodič pokusil o spánkový trénink v tomto období, pro dítě to bude psychologicky poškozující a navíc to bude mít velice negativní dopady.

Ovšem i v případě, že rodič všechno provede správně, neoddiskutujeme fakt, že cíleně miminko nechává plakat, i když mnohdy jen v řádu desítek vteřin. A to je pro mnohé nepřípustné. Na druhou stranu, pokud to skutečně zlepšuje kvalitu spánku dítěte a rodiče (a odpočatý člověk je většinou mnohem lepší, trpělivější a milejší rodič), nestálo by to za to?

Rozdíl neexistuje

Vědecký výzkum prokázal překvapivě pozitivní výsledky. Rodiče hlásili zlepšení spánkových návyků svých dětí, signifikantní prodloužení doby nočního spánku a taky pozitivní dopad na jejich vlastní kognitivní funkce, deprese a únavu.

To jsou ale pouze jednostranné informace od rodičů. Miminek se nikdo zeptat nemohl, a když výzkumníci po 6 týdnech zkontrolovali data, zjistili, že rodiče sice do pokojíčků trénovaných dětí chodili méně často, protože děti neplakaly, ale miminka ve skutečnosti o nic lépe nespala. Budila se úplně stejně. Jen zkrátka neplakala, respektive nesnažila se svým pláčem rodiče přivolat, než opět usnula. Tenhle závěr následně potvrdilo hned několik dalších studií.

Odborníci nicméně věří, že děti tenhle systém nijak nepoznamená – pětiletá studie v roce 2012 nezjistila žádné důkazy negativních dopadů. Ať už tedy patříte k zastáncům či odpůrcům téhle metody, nakonec je pravděpodobně nejrozumnější dát na svůj instinkt. A připomínat si v tomto nesmírně těžkém období, že i tohle jednou skončí. A možná i celkem brzy: Dvě třetiny dětí, jak ty spánkově trénované, tak ty netrénované, totiž už kolem 20 měsíců začaly spát celou noc tak jako tak.

Zdroj: BBC, NPR, BMC Pediatrics, ResearchGate

Video, které jste mohli minout: Robotický pes, se kterým se počítá v několika armádách světa