VIDEO: Ruská armáda přesedlala na motocykly, útočí na nich a dokonce vozí munici
Ruská armáda na ukrajinském bojišti stále častěji používá lehkou techniku – motocykly a terénní vozidla různé konstrukce. Na internetu je mnoho videí, která zachycují, jak se ruští vojáci na motorkách řítí na ukrajinské pozice. Často takové nájezdy končí pohromou: útočníky rozstřílejí ze skrytých postavení, vyhodí je pomocí dronů do povětří, anebo zasypou palbou z minometů. Ale mezi ruskými dobrovolníky poptávka po lehkých dopravních prostředcích, včetně terénních motocyklů, jen roste, upozornil na svém ruskojazyčném webu server BBC News. A položil si otázku, proč se tak děje.
Poptávka po motocyklech u ruských frontových jednotek prudce vzrostla na začátku roku. Využívají je pro přepravu mužstva a k útokům na ukrajinské pozice, ale i k zásobování municí, jídlem a pitím do první linie a k evakuaci zraněných. „Nový typ válečné dopravy: naše útočná jednotka vjíždí do obce Staromajorske na motocyklech enduro,“ píše ruský novinář Dmitrij Stešin z listu Komsomolskaja pravda. Vylíčil historku, jak pluk na jaře dostal rozkaz, aby všichni průzkumníci přesedli na motocykly. Na otázku, kde je mají vzít, dostali vojáci vojensky říznou odpověď: „Poroďte je!“ Jeden tak „rodil“ tři dny, než zajel do Luhansku a tam motorku koupil.
„Okupanti masově přesedají na motocykly všude a na všech frontových úsecích, v Záporožské i Doněcké oblasti,“ potvrzuje ukrajinský zpravodajský kanál Kulhavyj snajper v síti Telegram. „Nedávno brigáda Pomsta za jediný den zničila sedm motocyklů jihovýchodně od města Časiv Jar. A 79. brigáda hlásila osm spálených motorek spolu s jedním bojovým vozidlem pěchoty u Marjinky a Novomychajlovky,“ dodal.
Motocykly na frontě nejsou ruský vynález. „Nepřítel začal používat kazetovou munici a před útokem se přemisťuje na motocyklech (jako v roce 1941),“ psal už loni v srpnu ruský kanál Archangel specnaza Z. Ještě dříve, v letech 2014 a 2015, motocykly u fronty používali Ruskem podporovaní separatisté na Donbasu. Ruská i ukrajinská média často přirovnávala protivníky na motocyklech k německým jednotkám z roku 1941 a blahosklonně se jim posmívala.
Srovnání s rokem 1941 ale není na místě. Wehrmacht za druhé světové války skutečně široce používal pěchotu na motocyklech, zejména při dobývání evropských zemí a při vpádu do Sovětského svazu. Ale vůbec je nepoužíval k útokům na nepřátelské pozice a k zásobování vojsk na frontové linii. S nasycením fronty automatickými zbraněmi a dělostřelectvem se přímé útoky ve stylu kavalérie, a to i na kovových konících, staly sebevraždou. Němci využívali mobilní motocyklové jednotky především k průzkumu a k rychlým přesunům v případech prolomení fronty, k zablokováni silnic a k obsazení klíčových pozic.
Právě ruská armáda se snaží obnovit taktiku kavaleristických útoků přímo na nepřátelské pozice, často bez ohledu na ztráty. Změnu taktiky si vynucuje charakter bojů, kdy se ruská strana snaží přeměnit iniciativu na bojišti a převahu v živé síle, technice a munici v územní zisky, zatímco ukrajinská strana využívá vyspělé zbraně k tomu, aby nepříteli způsobila co nejcitelnější škody a oslabila jeho morálku.
Účastníci bojů na obou stranách takto popisují typický scénář: ruské dělostřelectvo začíná mohutnou palbu na frontové pozice, někdy i s podporou letectva s řízenými a klouzavými bombami. Ukrajinské jednotky se stahují do záložních pozic v druhé linii obrany, ruská pěchota za podpory obrněnců začíná postupovat kupředu – a v tom přichází odvetná palba a na útočníky se řítí drony a snáší palba z minometů a děl. Není to podívaná pro slabé povahy.
Rusové „se přemisťují hlavně na buginách a motocyklech“, píše dobrovolník Stanislav Bunjatov z ukrajinské 24. útočné brigády Ajdar. „Masa je tu mnoho a ani se nechystají odnést těla, která zavalila všechny průseky v lese,“ dodal. Klíčová otázka zní, kdo se jako první zmocní opuštěných pozic a stačí se zakopat do „liščích nor“, aby se ukryl před ostřelováním. Pokud se to podaří Ukrajincům, pak jsou ruští útočníci odsouzeni k záhubě. Pokud je předstihnou ruští vojáci, problém mají ukrajinská vojska, která se buď musejí smířit se ztrátou pozic, anebo se musejí pokusit o protiútok i s nevyhnutelnými ztrátami. Rychlost je tady důležitá a i slabá motorka je rychlejší než nejlepší běžec.
„Motokrosové motocykly jsou ideální pro speciální síly. Rychlost a ovladatelnost umožňují překonávat ve volné formaci velké vzdálenosti a vážné překážky,“ tvrdí ruský proválečný bloger s přezdívkou Starší Edda. Jeho kolega poznamenal, že podobné operace mohou uspět, pokud je útok tak nečekaný a prudký, že nepřítel nedokáže zareagovat a zasáhnout rychlý, ale naprosto nechráněný motocykl.
Moderní terénní motocykly kromě rychlosti, která zkracuje dobu strávenou v nebezpečné oblasti, vynikají také průchodností terénem a ovladatelností. Jsou relativně levné, nepotřebují náročnou údržbu a dojezd jim stačí k několika nájezdům ve stylu tam a zpět. Pravděpodobněji budou odepsány v případě poruchy. Tato technika nepodléhá sankcím a Čína ji může bez obav dodávat Rusku.
Motorkář je na tom ale ve válce stejně jako kdysi jezdec: představuje větší a snadněji zpozorovatelný cíl oproti pěšákovi. Lze předvídat, kudy pojede, a tak pro zkušeného střelce nepředstavuje zásah žádný problém. Motocyklový motor je dost hlučný, a tak jezdec neslyší, že se blíží nepřátelský dron. A průjezdnost motocyklů závisí na počasí. Využívání lehké techniky je zjevně způsobeno i všeobecným nedostatkem obrněných vozidel pro podpůrné (i jiné) úkoly.