Diktátor dostal samopal, partyzáni pivo. Zákulisí největšího únosu Čechoslováků

Přesně před čtyřiceti lety se do Prahy vrátili Čechoslováci unesení partyzány v africké Angole.

Diktátor dostal samopal, partyzáni pivo. Zákulisí největšího únosu Čechoslováků; Zdroj foto: ČTK

V Angole tehdy zuřila občanská válka, která definitivně skončila až mnohem později, v dubnu 2002. Nicméně v červnu roku 1984 ve vyhlášeném hostinci U Sojků se konala schůzka, která byla důležitá nejen pro Angolu, ale i pro Československo. Nakonec pomohla na svobodu desítkám Čechoslováků. Slovenský diplomat Eduard Kukan detaily jednání popsal Aktuálně.cz před pěti lety. Partyzáni z Angoly tehdy vtipkovali, že na pivo čekají moc dlouho, protože se výčepní dozvěděl, že jsou "ti špatní".

"Atmosféra byla příjemná, uvolněná, ale všem nám bylo jasné, že jde o hodně," řekl Kukan.

V první polovině 80. let měl na československém ministerstvu zahraničí na starosti subsaharské státy, po revoluci byl osm let slovenským ministrem zahraničí a neúspěšně kandidoval na prezidenta. Zemřel v únoru 2022.

Kukan a další českoslovenští diplomaté tehdy řešili naprosto bezprecedentní krizi, která propukla v sedm tisíc kilometrů vzdálené africké zemi. V březnu 1983 během angolské občanské války došlo v městečku Alto Catumbela k únosu 66 Čechoslováků. Na vině byli partyzáni z hnutí UNITA, bojující s podporou USA proti socialistické vládě. Občanská válka definitivně skončila až o mnoho let později, 4. dubna 2002 podepsáním mírové dohody.

Českoslovenští experti uprostřed Afriky obnovovali provoz v místní papírně a celulózce. Vojáci UNITA fabriku přepadli a zajatce vláčeli angolskou buší až na dalekou vojenskou základnu. Čechoslováci, včetně žen a malých dětí, museli pěšky ujít 1326 kilometrů.

Mučily je obrovské průjmy, hlad a strach o život. Jejich pochod trval dva a půl měsíce. "Bylo to nezastavitelné. V noci jsem dvacetkrát vstával a odešel na záchod. Strava byla špatná, všichni jsme zhubli až 20 kilogramů," popsal dříve v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Kocian, jeden z přeživších v angolském zajetí. Na cestě zemřel Slovák Jaroslav Navrátil, 38. den v zajetí spadl z nosítek a vážně si poranil hlavu.

Spojte se i s čertem

"Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Žádné zprávy o tom, že by se něco chystalo, jsme neměli. Byl to velký šok," líčil Eduard Kukan okamžik, kdy se o únosu Čechoslováků dozvěděl. Spolu s náměstkem ministra zahraničí Stanislavem Svobodou ihned odešel za Vasilem Bilakem, který na Ústředním výboru KSČ působil jako tajemník pro mezinárodní vztahy. Překvapený normalizační kádr je poslal na Hrad ke Gustávu Husákovi.

"Prezident se choval velice slušně. Na jednu jeho větu si budu pamatovat vždycky: 'Spojte sa aj s čertom, len ich priveďte domov'," vybavuje si Eduard Kukan Husákův pokyn, který diplomatům rozvázal ruce.

Začalo dlouhé vyjednávání, které vyústilo až v návštěvu představitelů UNITA v Praze, během níž se Angolané podívali nejen do hospody U Sojků, ale také na představení do Národního divadla.

Kukan i po mnoha letech vzpomínal, jak zástupce angolských partyzánů vítal na ruzyňském letišti. "Když jsme šli z ranveje do budovy, zmateně jim tikaly oči. Báli se, jestli po nich někdo nezačne střílet," usmíval se.

Vyjednávací tým v čele s náměstkem Svobodou nedlouho po první zprávě o únosu začal sondovat, kdo by mohl s propuštěním zajatců pomoct. Diplomaté se obrátili dokonce na amerického velvyslance, kterému sdělili veškeré detaily, což bylo v 80. letech nevídané. Eduard Kukan také osobně letěl do tehdejšího Zairu (dnes Demokratická republika Kongo) a setkal se s nechvalně známým diktátorem Mobutuem, který vraždil své politické oponenty a jednoduše vytiskl peníze, když jeho vládě došly.

"Vzali jsme příhodné dárky, abychom si získali jeho přízeň. Mobutu měl na sobě fešáckou čepičku z kůže leoparda," vzpomíná na setkání se zairským vůdcem Kukan. V prezidentském paláci mu jako pozornost předal československý samopal Škorpion. Mobutu si zbraň se zájmem prohlédl a přislíbil pomoc.

Tajná cesta za vůdcem partyzánů

Diplomaté se potom přes prostředníky dozvěděli požadavky únosců. Hnutí UNITA chtělo oficiální jednání se zástupci Prahy, což by pro něj fakticky znamenalo mezinárodní uznání. Československo přitom v občanské válce podporovalo marxistickou vládu v Luandě.

"Nešlo jim o léky nebo potraviny. Chtěli uznání, že jsou reálná politická síla na území Angoly, která má co říct do řízení země," vysvětloval Kukan.

VIDEO: Jarmilky mi máma podšila kusem kabátu, vzpomíná Čech na angolský "pochod smrti"

Vyjednávání o zajatcích v prvních měsících po únosu ovlivnila nečekaná postava. Se svou vlastní iniciativou přišel exulant Jiří Pelikán, který před totalitním režimem uprchl do Itálie. Osobně znal lídra hnutí UNITA Jonase Savimbiho, a v Angole ho dokonce tajně navštívil. Chtěl dojednat, aby partyzáni zajatce pustili, výměnou za osvobození politických vězňů v Československu. Úspěšný ale nebyl.

Později, v červenci 1984, náměstek Stanislav Svoboda v Rudém právu v textu nazvaném Skutečná tvář zaprodanců lživě napsal, že Pelikán žádal, aby byli zajatí Čechoslováci postříleni.

"Byl to mimořádně špinavý článek. Jiří Pelikán vzpomínal, že si na ulici před jeho sestrou kdosi odplivl a řekl, že je hajzl, když chce takové věci," popisuje historik Radek Schovánek, který se s disidentem znal. A dodává, že Pelikán byl pro režim jako levicový intelektuál a tehdejší poslanec Evropského parlamentu, který se setkával s předními evropskými politiky, nepřítel číslo jedna.

Večírek na rozloučenou

Pražská vláda nakonec hlavní požadavek angolských partyzánů splnila - během návštěvy trojice zástupců hnutí UNITA v Praze vyšla v Rudém právu zpráva, že v Československu jednají obě delegace. A zároveň se země zavázala, že nebude angolské vládě, nepříteli UNITA, dodávat zbraně.

UNITA si také vymínilo, že si na angolské území přijede zajatce vyzvednout představitel československé vlády. Do Afriky se proto vypravil náměstek Svoboda.

Vůdce partyzánů Jonas Savimbi zajatým Čechoslovákům uspořádal na rozloučenou mohutný večírek. "Pamatuji si na jeho masitou ruku, zlaté prsteny a parfém. Rozloučil se s námi s tím, že se těší, až se znovu potkáme ve svobodné Angole," vzpomíná na poslední den v zajetí Petr Kocian.

Letoun s čerstvě osvobozenými Čechoslováky ze základny UNITA odletěl do Zairu. V Kinshase, hlavním městě země, už na ně čekal vládní speciál, kterému velel Eduard Kukan. V Praze přistál 23. června 1984.