“Tati, děkuji ti za všechno, nevím, jak to bez tebe zvládnu,” pláče Soňa
Dcera píše tátovi
Ztráta někoho blízkého je vždycky velmi těžká. Když navíc máte s tím člověkem velmi blízký vztah, pak je to velká bolest. A vy najednou nevíte, jak s ní naložit. Co teď? Jak dál fungovat? Ztráta rodičů je velmi bolestný okamžik, který musí dříve či později řešit každé dítě. Co dál, když jsou rodiče oporou a kotvou, která najednou chybí?
Do redakce nám svůj emotivní příběh poslala paní Soňa, která se momentálně vyrovnává se ztrátou svého milovaného tatínka. Ten zemřel obklopený rodinou a paní Soňa se o něj starala do poslední chvíle. I když prožil plnohodnotný život a nyní už mu je dobře a nic ho nebolí, je to pro jeho dceru velká bolest. Proto se rozhodla napsat, co si myslí a co jí bolí.
Mohlo by se vám líbit
Daniela (56 let): “Milý synu, prosím nechovej se jako tvůj otec”
Rodiče jsou prvním vzorem pro své děti. Není tedy divu, že je kopírují a chtějí být jako maminka nebo tatínek. Rodiče jim také nabízejí pohled na každodenní život, návyky, situace a dávají jim vzorce chování. Syn Daniely se dostává do věku, kdy formuje nejen sebe, ale také si začíná ujasňovat chování ke svému okolí. Podle jeho mámy však ve svém jednání kopíruje svého otce, který se k ženám a svému okolí moc dobře nechová.
svetzeny.cz svetzeny.cz
Milovaný tatínku,
jsi pryč měsíc a já na tebe stále myslím. Není den, abych si na tebe a na něco, co jsme zažili, nevzpomněla a nerozbrečelo mě to. Hodně to bolí, protože jsme spolu měli velmi výjimečný vztah. Byl jsi ten, který po smrti mámy všeho nechal a staral se jen o rodinu, tedy o mně. Pracoval jsi tvrdě, ale přesto si mě pak odvezl na balet, pletl mi copánky, které jsem chtěla, kupoval sukýnky, žehlil baletní kostýmky, protože tvoje holčička měla vystoupení. Zastával jsi roli táty i mámy a já jsem díky tobě měla nádherné dětství. Neměla jsem maminku, ale měla jsem tebe.
Dal jsi mi všechno
Nikdy jsem neměla pocit, že něco nedokážu. Chodila jsem na balet, do dramatického kroužku, na volejbal, na klavír. Všechno jsem chtěla zkusit a všechno jsem mohla, díky tobě! Byl jsi ten nejlepší táta na světě a doufám, že jsem ti to dala dostatečně najevo! Nebyl víkend, který bych nestrávila na vysoké doma, protože jsem ti chtěla říct o celém týdnu, co se dělo, kde jsem byla, co jsem dělala. Byl jsi nejen můj táta, ale také můj nejlepší kamarád. Můj muž si tě zamiloval a já jsem byla šťastná, že jste spolu vycházeli a užívali si společný čas.
Mohlo by se vám líbit
„Můžeme začít znovu?“ zeptala se paní Eva. „Už je pozdě, mami. Mám svůj život,“ odpověděla její dcera. Odešla z domova hned, jak mohla
Naše redakce obdržela dopis od paní, která si přála zůstat v anonymitě, ale chtěla se s námi podělit o svůj příběh. Proto ji pojmenujeme třeba Eva. Její vyprávění odhaluje hluboké generační rozdíly a nelehkou situaci, kterou prožívala se svou dcerou. Příběh jsme se rozhodli převyprávět, abychom poukázali na to, jak důležité je porozumění a empatie mezi generacemi, i to, že generační rozdíly jsou zcela normální.
svetzeny.cz svetzeny.cz
Postarám se o tebe
Tak, jako jsi ty udělal vše pro mě, tak jsem se postarala já o tebe. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Když ti síly nestačily, vzali jsme tě k nám domů. Pokoj už jsi měl připravený a naše dcery byly šťastné, že tě mají doma. Byl jsi ten správný dědeček. Prováděl jsi s nimi různé lumpárny, učil je lézt po stromech, splétal jim zase copánky jako mně a náš dům ožil. Pomáhal jsi i mému muži a já jsem si užívala, že po letech mám zase svého milovaného tatínka doma. Strávili jsme spolu tolik cenný čas, poděkovala jsem ti za vše, co jsi kdy pro mě udělal, povídali jsme si o všem možném.
Zradilo tě zdraví
I když vím, že teď už tě nic nebolí, přesto se cítím prázdná. Najednou mi chybí můj parťák, nejlepší kamarád, moje opora a kotva. Odešel jsi za maminkou a už je vám spolu dobře. Mám oporu v manželovi, dcerách, ale pořád netuším, jak se s tím vyrovnám, jak to zvládnu. Cítím, že jsem najednou ztratila tátu i mámu. Věřím, že se to brzy zlepší, ale přesto zůstaneš v mém srdci. Napořád. A doufám, že na tebe budu den co den vzpomínat. S láskou. Protože jsem měla v životě velké štěstí, že jsi byl mým tátou zrovna ty.
Navždycky Tvoje Soňulka
Mohlo by se vám líbit
Příběh ze života: "Dcera mě nepozvala na svatbu, mstí se mi za to, že jsem ji údajně neměla dost ráda,” pláče Radana. Psycholog radí, jak postupovat
Rodinné vztahy jsou někdy velmi složité a spletené. Ne vždycky si rozumíme se všemi tak, jak bychom chtěli. Zásadní životní události tak mohou být prověrkou nejen vztahů, ale také našich rozhodnutí a jednání. Paní Radana protěžovala při výchově víc svého syna a její dcera ji nyní “trestá” tím, že jí nepozve na svou svatbu. Dá se situace řešit? A lze vůbec vztah uzdravit?
svetzeny.cz svetzeny.cz
Zažili jste ztrátu blízkého člověka ve svém okolí? Co vám pomohlo se s tím vyrovnat? Přečtěte si také příběh Radovana, který svou manželku opustil, když ho nejvíc potřebovala. Nyní si sype popel na hlavu.