Monika (39): Čekala jsem, že nás přátelé podpoří, když jsme koupili dům. Jejich reakce mě ale zaskočila
spokojená
Monika s manželem koupili dům, slavnostně to oznámili rodině, ale nedočkali se žádné reakce. V takové situaci je těžké necítit se zklamaně, ale nikdy nevíte, co na vás čeká.
S manžele Honzou jsem vybírali tenhle dům dlouho. Jezdili jsme po celém Středočeském kraji, abychom našli přesně ten, který jsme chtěli a představovali si ho. Myslím, že jsme zhlédli tak osmdesát domů, dokud jsme nenarazili na tenhle jeden. Sice starší a bude tam spousta práce, hlavně venku, ale vnitřek je nádherný a uchovaný.
Viktorie (33): S přítelem jsme zdědili dům po jeho babičce. Při rekonstrukci jsme odhalili šokující rodinnou historii
Snili jsme o vlastním domku se zahradou
O tom, že se přestěhujeme z Prahy, jsme s Honzou mluvili léta, už od svatby, a to jsme svoji deset let. Sice tady máme oba práci a spoustu přátel, oba jsme se tady narodili a vyrostli, ale oba chceme něco jiného - mít zahradu, kde se bude pobíhat pes.
Dlouho jsme o tom nikomu neřekli, protože jsme si mysleli, že nás nikdo nepochopí. Nakonec s Honzou nechceme děti a do domů se přeci stěhují jen lidi, kteří plánují velkou rodinu, aby se děti měly kde prohánět. Ale my chceme prostě zahradu, vlastní zeleninu a místo, kam za námi budou moct přijet přátelé a rodina a komfortně přespat.
Roman (37): Máma mě nařkla z toho, že jsem se ji pokusil okrást. Já se ale jen chtěl postarat o to, aby měla kde žít
Místo radosti se dostavily rozpaky
Skákala jsem radostí, když mi Honza volal, že jsme byli první a prodávající naši nabídku přijal. Začali jsme hned přemýšlet, jak to komu řekneme a jak blízcí zareagují, ale věřili jsme, že jak naše rodiny, tak naši přátelé budou mít radost.
Naplánovali jsme velkou párty, kde jsme se rozhodli všechno zveřejnit. Vypadalo to trochu, jako bychom oznamovali, že se znovu bereme. Všichni se shromáždili v luxusní restauraci, my se postavili se sklenicemi šampaňského a oznámili světu: „Kupujeme obrovský dům za Prahou!“
Celá místnost ztichla a všichni se na nás dívali, jako bychom jim řekli, že umíráme. Pak se začali dívat na sebe navzájem a ani já ani Honza jsme nepochopili, co se děje. Rodina i přátelé se začali mezi sebou bavit, jako bychom nic neřekli. Sedli jsme si a divili se, co se to vlastně stalo.
Hned potom začali obvyklé otázky: „A rozmysleli jste si to dobře?“ Otec za mnou přišel společně s Honzovým tátou: „A podíval se vám někdo na ten váš dům, jestli je to dobrá koupě?“ Vážně jsem čekala, že nás podpoří, ale místo toho o nás všichni v místnosti během oběda, který jsme jim platili, pochybovali.
Hanka (45): Plánování rekonstrukce kuchyně nás téměř rozvedlo, nebyli jsme se schopní na ničem shodnout
Blízcí nám nakonec připravili překvapení
Byla jsem zklamaná a rozhodla se, že o tom s nikým dalším už nepromluvím a uvidíme, až nás budou chtít navštívit, jestli je tedy vůbec pozveme. Brzy přišlo podepisování smlouvy, vyřizování hypotéky, balení, stěhování. Ani jeden z nás neměl čas přemýšlet nad tím, jestli náš nápad někdo schvaluje, nebo ne.
Lítali jsme, jak se říká, jako hadr na holi od jedné věci k druhé. Ani jsme si nevšimli, že se nás neustále všichni vyptávají, kdy se stěhujeme, jak to máme naplánované, ale nikdy nám nenabídl pomoc. Byli jsme s Honzou tak unavení, že jsme si nevšímali okolního světa.
Když konečně přišel stěhovací den, najednou se u našich dveří objevila jak moje, tak Honzova rodina a všichni naši kamarádi a aniž by se ptali, začali nakládat. Odstěhovali nás z našeho bytu, a když jsme konečně přijeli do našeho nového domu, čekalo na nás jídlo, pití a ze stěhování se stala opravdová párty.
Další příběhy ze života →
Marcela (47): Navrhla jsem pro kamarádku dům za miliony. Za svou práci jsem dosud neviděla ani korunu
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].