KOMENTÁŘ: Buďme rádi, že Češi na EURO vypadli. Bez vlastní tváře svět neohromíme

Česká fanynka

Vztek, smutek, ale možná také naděje a nějaká nepatrná hrdost. Ale na co? EURO 2024 bude český fanoušek zpětně vnímat jako jednu velkou blamáž. Poslední místo Haškova výběru ve skupině s Portugalskem, Tureckem a Gruzií sice nelze hodnotit kladně, ale zrovna tak nemůžeme vidět vše negativně. Kdyby bylo trošku štěstíčka, mohlo to vypadat jinak. Ale také by se nemluvilo o tom, že se musí něco stát, aby český fotbal zase mohl vzkvétat. Hráči bojovali, ale bylo to málo. Neměli, jak tomu říkám, svou tvář. Akorát se přizpůsobovali ostatním. Co se v Německu nepovedlo a co naopak pokládat za naději do budoucna?

Už před samotným turnajem bylo „všechno špatně“. Na konci kvalifikace přišlo nezapomenutelné Belmondo, předčasná oslava postupu, párty, která měla za následek dočasné vyřazení několika hráčů po alkoholovém večírku před rozhodujícím zápasem, a pád trenéra Jaroslava Šilhavého, který si za své výsledky účast v Německu určitě zasloužil. Toho nahradil Ivan Hašek, bezesporu fotbalový odborník, jenž ale fotbalovým fanouškům za roky strávené v Arábii, kde působil od roku 2007, sešel z očí a o jeho stanovené taktice v zápasech na EURO se vedla nejedna polemika.

ČTĚTE DÁLE: Krutý konec Čechů na EURO 2024. S Tureckem hráli dlouho v oslabení, padli až v samém závěru

Že se toho moc od Belmonda nezměnilo, ukázala Sadílkova kauza těsně před závěrečným turnajem. Dříč a poctivec podle prvních informací boural na kole a utrpěl taková zranění, po nichž bylo jasné, že se na trávnících v Hamburku a Lipsku neukáže. Posléze se ukázalo, že šlo o volnočasovou aktivitu. Boural na tříkolce při horském sjezdu. A když se ohlédneme za působením českého nároďáku na EURO, zjistíme, že podobné katastrofy stíhaly fotbalisty i na hřišti. Byly sice provázeny smůlou, ale nutno zdůraznit, že jim šli aktéři naproti.

Málem to vyšlo

Úvod do turnaje byl snový – krásný gól Lukáše Provoda. Portugalsku se ale povedlo v závěru otočit a po prohře 1:2 se stočila veškerá debata k ustrašenému projevu. Můžeme si za to sami, shodovali se fanoušci a tepali národní tým, a tím pádem i Ivana Haška, za předváděný beton. Nastává otázka, jestli výkladní skříň českého fotbalu měl trénovat někdo, kdo nebyl poslední roky na očích a trénoval v Arábii. O odbornosti Ivana Haška nemůže být sporu, ale vzhledem k dynamice fotbalového prostředí, je to braní zajíce v pytli.

Staronový kouč nároďáku nevtiskl českému týmu žádnou podobu, přizpůsobovali jsme se herním stylům soupeře a modlili se za trošku toho štěstíčka, které nepřišlo. Hráči se trénovali tak trochu sami, což může ve specifických podmínkách fungovat, ale opravdu tahle strategie může být účinná v kabině, která je známá pro své poslední excesy a někteří hráči připomínají spíše raubíře vymýšlející takříkajíc voloviny, když se zrovna nikdo nedívá?

Většina členů národního týmu přitom prošla pražskými „S“, která se v Evropě blýskla aktivní hrou s vysokým presinkem. Přitom ten mohl zadělat Portugalcům na hodně problémů. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Nicméně je nyní důležité si vyhodnotit, čím se český tým chce do budoucna prezentovat.

V jedné věci má Ivan Hašek pravdu, tenhle tým má budoucnost. Často jsem ve svém okolí slyšel výtku odkazující na nedostatečnou kvalitu, ale já si to nemyslím. Tři české týmy dokázaly v Evropě v tomto ročníku udělat velmi solidní výsledky, čeští hráči se blýskli i v zahraničí. Potenciál k výbušnému koktejlu na hřišti tahle generace má.

Nejlehčí skupina

Proti Gruzii, outsiderovi, který prošel přes nejslabší část Ligy národů a v cestě na EURO za sebou nechal po penaltách Řecko a slaboučké Lucembursko, jsme dokázali, že umíme být dominantní. A ani proti Turecku jsme herně nepropadli. Zradila nás koncovka a disciplína – 20 žlutých karet z posledního zápasu je do konce rekord na evropských šampionátech. Podobné problémy ovšem provázely i české kluby v Evropě, a tak je nasnadě se ptát, kde je tedy chyba?

Nicméně ani Turecko v současnosti nepatří k tomu nejlepšímu v Evropě. Ze sedmi zápasů před tím, než narazilo na Česko, vyhrálo jediný, a to proti Gruzii, přičemž neoplývalo nejlepší formou. Haškův výběr proti němu držel krok, ale po vyloučení Baráka to měl těžké. Nicméně čeští lvi bojovali až do konce, na což mohou být hráči hrdí, a po závěrečném hvizdu se hodně mluvilo o rozhodnutích rozhodčího. Herně to vlastně nebylo ani zlé.

Ostuda s nadějí

Suma sumárum se dá s Haškem souhlasit i v tom, že hra českého týmu byla lepší než výsledky. Jenomže to nesmaže fakt, že Česko patří mezi pár odpadlíků, kteří nezasáhnou do osmifinále. A to navzdory tomu, že skupina byla více než hratelná a je obrovským neúspěchem z ní nepostoupit. Nelze zohlednit ani to, že jsme měli několikrát smůlu. S Gruzií jsme dostali gól z jediné střely na bránu po nešťastné penaltě, tureckému vedení předcházelo zranění brankáře Staňka, před portugalským direktem předcházela sporná situace.

Co si z toho vzít? Jeden bod je ostuda, ale je na čem stavět a nyní je na vedení asociace, kam nasměřují kormidlem reprezentaci. Na světový šampionát se samostatná Česká republika dostala jen jednou v historii před 18 lety. Nyní nikdo v reprezentaci nekončí, na EURO jsme měli nejmladší výběr. Trpíme sice nedostatkem tvořivých hráčů, ale určitě máme zajímavé typy fotbalistů, kteří mohou při kolektivním pojetí hry udělat velké výsledky. Jen se podívejte na Rakousko, Slovinsko...

Osobně bych nejraději viděl u reprezentace někoho z ciziny, který není zatížený vztahy z českého rybníčku. Někoho, kdo přinese do české kabiny svěží vítr. Někoho, před kým si hráči nedovolí jít do Belmonda nebo na tříkolky.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Lipsku řádil orkán, poškodil i zázemí českých fanoušků