“Holčičko moje, prosím tě, jdi se léčit,” prosí v dopise svou dceru paní Emílie
Máma a dcera
Zdraví je to nejcennější, co člověk má. Musí o něj tedy pečovat a starat se tak, aby mu co nejdéle sloužilo. Když vidíte, že se někdo vědomě i nevědomě o sebe nestará nebo si dokonce ubližuje, přemýšlíte, proč tomu tak je. Nebo když někdo bojuje se závažným onemocněním, které však nevidí nebo nechce vidět. Všichni se mu snaží pomoci, ale bohužel často nic nezmůžou.
Paní Emílie, která poslala svůj dopis pro dceru do naší redakce, je zoufalá. Její dcera je nemocná. Trpí poruchou příjmu potravy. S tímto onemocněním se potýká už od dob puberty a jednou už se léčila. Dlouhou dobu byl klid, ale nyní porodila svou první dceru, vnučku paní Emílie. A chce zhubnout. Ve své touze se dostala za hranici zdravého hubnutí a nemoc se vrátila. O nějakém léčení však nechce ani slyšet.
Mohlo by se vám líbit
„Můžeme začít znovu?“ zeptala se paní Eva. „Už je pozdě, mami. Mám svůj život,“ odpověděla její dcera. Odešla z domova hned, jak mohla
Naše redakce obdržela dopis od paní, která si přála zůstat v anonymitě, ale chtěla se s námi podělit o svůj příběh. Proto ji pojmenujeme třeba Eva. Její vyprávění odhaluje hluboké generační rozdíly a nelehkou situaci, kterou prožívala se svou dcerou. Příběh jsme se rozhodli převyprávět, abychom poukázali na to, jak důležité je porozumění a empatie mezi generacemi, i to, že generační rozdíly jsou zcela normální.
svetzeny.cz svetzeny.cz
Drahá Adélko,
prosím tě, nech si pomoci. Dovol mě, tvému manželovi, tvému tátovi a všem, kterým na tobě záleží, abychom ti pomohli. Chceme pro tebe jen to dobré. Chceme, abys byla šťastná, spokojená a hlavně zdravá! Musíš být zdravá pro svou dcerku, pro svou rodinu. Prosím, dovol nám, abychom pro tebe něco udělali. Chceme jen to dobré, slibujeme, že se o vše postaráme. Nic ti nebude chybět, nikdo ti nic nevyčítá. Prosím. Opravdu o tebe máme obrovský strach.
Porucha příjmu potravy
Odmalička jsi byla krásná a zdravá holčička. Nevím, kdo ti nakukal, že jsi tlustá, ale vůbec jsi nebyla. Ani podle dětské lékařky. V dospívání jsi začala jíst zdravě, cvičit, pečovat o sebe a všechno. Chápala jsem to, chceš se o sebe starat, proč ne. Jenže záhy jsem zjistila, že nejíš. Jídlo jsi schovávala, vyhazovala, později zvracela. Byla jsem v šoku a spolu s tvým tátou jsme se rozhodli něco s tím dělat. Chodili jsme k psychologům, různým odborníkům, a nakonec jsme tě přesvědčili k hospitalizaci. Trvalo to, stálo nás to spoustu sil a energie, ale stálo to za to, vyléčila ses. Přibrala jsi, pochopila jsi, že tudy cesta nevede. A i my jsme se mohli zase normálně nadechnout.
Mohlo by se vám líbit
Eva (47 let): Nevlastní dcera mě bere jako služku, to co mi řekla překračuje všechny meze
Soužití s nevlastními nemusí být jednoduché, zejména tehdy, když si vše nenastavíte hned na začátku. Vlastní rodič se snaží dítěti vyhovět ve všem, posouvá hranice. Ten nevlastní to po čase může vidět jako problém. Něco podobného teď řeší Eva. S manželem se poznali před 10 lety a začali spolu žít. Nyní se však neshodnou na zásadní věci. A tou je manželova dcera Denisa, která Evě dělá ze života peklo.
svetzeny.cz svetzeny.cz
Dlouho byl klid
Dlouho ses držela. Jedla zdravě, pečovala o sebe. Vystudovala jsi, našla sis práci, přítele. Když jsi přišla s tím, že jsi těhotná, nebylo šťastnější budoucí babičky. Vybírali jsme výbavičku, vařila jsem to, na co jsi měla chuť. V tu chvíli by mě ani nenapadlo, že za pár měsíců se to změní. Porod byl těžší, ale vnučka se měla čile k světu. Všeho jsem nechala a pomáhala ti, když jsi to potřebovala. Když měla vnučka rok, rozhodla ses ukončit kojení a zhubnout kila po porodu, která ti zůstala.
Znovu nemocná
Měla jsem strach, ale ujišťovala jsi mě, že to máš pod kontrolou. Nedařilo se ti hubnout tak, jak sis přála. Možná v tu chvíli jsi do toho znovu spadla. Všimla jsem si, že nejíš. Jídlo schováváš, vyhazuješ nebo překládáš na talíři tak, abychom si mysleli, že jíš. Jenže nás neoblbneš. Prošli jsme si tou zkušeností už jednou. Uhodili jsme na tebe a snažili se ti pomoct. Ale jsi tvrdohlavá. Manžel tě prosil, abys myslela na dceru. Vždy se ohradíš, že nejsi nemocná a my jsme se zbláznili.
Mohlo by se vám líbit
Aneta (43 let): Mami, zklamala jsi mě, bolí to i po letech”
Vztah matky a dcery bývá v určité části života často složitý a komplikovaný. Obě se chtějí prosadit, obě si myslí, že mají pravdu a život té druhé chtějí řídit nebo minimálně do něj významně zasahovat. Dcera má pocit, že máma by pro ni měla obětovat spoustu věcí, máma vidí, jak se její malá holčička vydává do života po svých a dělá věci, které ona neschvaluje. Aneta se vyrovnávala se složitým vztahem s mámou dlouhé roky. A před její maminkou stála svého času "Sophiina volba".
svetzeny.cz svetzeny.cz
Prosím, jdi se léčit
Prosím tě Adélko, jdi se léčit. Prosím. Mysli na sebe, své zdraví, svou rodinu. Prosím tě. Hubneš nezdravě, skoro vůbec nejíš a máš zase všechny znaky anorexie, kterými jsme už jednou tak bolestivě procházeli. Tvůj život bude brzy viset na vlásku a já se bojím, že když v tom budeš pokračovat, v tom nejhorším scénáři moje vnučka přijde o svou maminku. Prosím, Adélko, vzpamatuj se. Uvědom si, že to s tebou myslíme dobře. Jsi taky máma, chceš pro svou dceru to nejlepší. A přesně to chci já pro tebe.
S láskou, tvoje máma
Paní Emílie řeší svízelnou situaci. Jak byste problém řešili vy? Co v takovém případě dělat? Přečtěte si také dopis, který napsal pan Antonín svému synovi. Zůstal v domově důchodců, kde je sám a bez svých blízkých.