Monika (49): Za socialismu se kouření neřešilo. Proto v současnosti absolvuji sérii vyšetření plic
Monika (49): Za socialismu se kouření neřešilo. Proto v současnosti absolvuji sérii vyšetření plic
Monika prožívala své dětství za socialismu. Oba její rodiče byli silní kuřáci. Nikdo negativní účinky kouření neřešil a všichni kouřili i ve společnosti dětí. V současnosti Monika absolvuje sérii vyšetření plic. Neustále ji trápí urputný kašel.
Moji rodiče byli oba silní kuřáci. Vyrůstala jsem za socialismu, kdy se vůbec neřešilo, jaký dopad má na člověka pasivní kouření.
Alžběta (44): Moje závislost je velmi neobvyklá, ale i tak mě málem dostala na dno
Socialistické dítě vyrůstající v bílém kouři
Pamatuji si, že jako malá jsem si hrála v našem panelákovém bytě v obýváku, kde se rodiče dívali na televizi a oba u toho kouřili. Někdy bylo večer v místnosti tak zakouřeno, že se v prostoru vznášel bílý kouř. Já i bratr jsme v tomto prostředí seděli na gauči a dívali se na Večerníček. Jedli jsme večeři a otec metr od nás luštil křížovku s cigaretou v ruce.
O víkendu u nás pravidelně byli na návštěvě sousedi. Hráli s rodiči karty. Povídali si a kouřili. Když měli pocit, že je v místnosti nedýchatelno, snažili se v bytu udělat průvan. To znamenalo, že otevřeli okno v obývacím pokoji a v dětském pokojíčku. Takže veškerý cigaretový kouř vnikl i do pokoje, kde jsme s bratrem spali. To byla realita mého dětství.
Ivana (55): Otec byl zručný dělník. Sousedi z něj ale udělali alkoholika a za zády se mu posmívali
Dětské zážitky mi nastavily mantinely
Asi proto, že jsem si v dětství užila cigaretového kouře až až, jsem celoživotní nekuřák. Nikdy jsem ani nevyhledávala k zábavě místa, kde se kouřilo. Vyhovovalo mi, když se mohlo sedět venku na čerstvém vzduchu. Ale nejsem nějaký radikální odpůrce kouření. Ať si každý dělá co chce a každý nakládá se svým zdravím podle svého uvážení. Nicméně jsem ráda, že dnes platí zákaz kouření v uzavřených prostorách jako jsou restaurace či kavárny.
Kdykoliv navštívím své rodiče, musím si vyprat veškeré oblečení a umýt vlasy. Jejich byt je páchnoucí doupě, i když je všude uklizeno. Kupodivu jsou oba moji rodiče zdraví, i když jim je oběma sedmdesát pět let. Nikdy svůj životní styl nezměnili. Stále kouří v bytě. Přiznávám, že své děti jsem k rodičům na návštěvu nevodila a ani u rodičů nikdy nespaly. Vždy jsem rodiče pozvala na návštěvu do našeho rodinného domu.
Vendula (45): První vztah mi zničil alkohol, druhý abstinence. Radši zůstanu sama, než furt řešit pití
Ironie osudu, snad se šťastným koncem
Nevím, zda to, co nyní prožívám, má souvislost s mým dětstvím. Ale několik měsíců mě trápí zvláštní kašel. Špatně se mi dýchá. Tak nyní absolvuji sérii vyšetření plic a průdušek. Pevně věřím, že to není nic vážného. Ale upřímně se obávám rakoviny plic. Až do dvaceti let jsem byla nucena být pasivním kuřákem.
Před dvěma lety jsem prodělala covid. Měla jsem lehký průběh, ale poté jsem se nemohla dostat do formy. Zadýchávala jsem se, neustále pokašlávala a cítila únavu. Každou noc, když jsem si lehla, jsem během pár minut pískala při výdechu. Antibiotika mé poškozené průdušky zachránila. Pevně věřím, že můj zdravý životní styl posledních třiceti let obnovil moji poškozenou imunitu z dětství.
Další příběhy ze života →
Dana (34): Babička je závislá na seriálech. Jednu dobu byla přesvědčená, že k ní chodí hlavní postavy na návštěvu
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].