Zmizení Cherrie Mahanové: Už 39 let si policie neví rady. Matka má svou teorii
V únoru 1985 ve Spojených státech amerických beze stopy zmizela osmiletá Cherrie Mahanová. Policistům se ani za téměř 40 let nepovedlo zjistit, co přesně se s ní stalo. Naděje, že se kauzu podaří vyřešit, přitom na chvíli svitla. Nedávno se totiž ozvala žena, která říkala, že je dlouho pohřešovanou dívkou. Vyšetřovatelé její tvrzení ale vyvrátili. Případ zmizení dítěte se díky tomu ovšem alespoň znovu dostal do amerických médií. A připomněl, že se mnohdy najdou lidé, kteří se snaží podobných tragédií zneužít.
Matka Cherrie Mahanové Janice McKinneyová ukazuje snímek své dcery z doby před zmizením (fotografie pochází z roku 2011)
Bylo chladné únorové ráno. V pensylvánské obci Winfield ležel sníh. Mladá matka Janice Mahanová, provdaná McKinneyová, vyprovodila svou osmiletou dceru po zhruba 140 metrů dlouhé příjezdové cestě vedoucí k jejich domu k hlavní silnici - tam dítě mělo nasedat na školní autobus. To ráno byla malá Cherrie zvláště veselá. Těšila se, až škola skončí, protože se s mámou domluvily, že pak zajdou na návštěvu k přátelům.
Když přijel školní autobus, ještě než do něj Cherrie vletěla, jako vždy si s mámou vzájemně řekly, že se moc milují. Janice v tu chvíli netušila, že je to zřejmě naposledy, co svou dceru vidí. Onoho dne, 22. února 1985, totiž cestou domů ze školy Cherrie beze stopy zmizela. A pohřešuje se dodnes.
Případ zmizení - zřejmě únosu - osmileté Cherrie Mahanové si okamžitě získal obrovskou pozornost v celých Spojených státech. Nikdy se ale nezjistilo, co přesně se stalo. Vzhledem k tomu, že nikdy nebylo nalezeno tělo, matka Janice dodnes doufá, že Cherrie stále někde žije. „Modlím se každý den, aby prostě přišla domů. Pokud to není Boží vůle, doufám, že mi umožní přesně zjistit, co se jí stalo,“ řekla podle magazínu People nedávno lokální americké stanici WPIX.
A toho čas od času zneužijí lidé toužící po slávě. Za 39 let se ozvaly celkem čtyři ženy, které tvrdily, že právě ony jsou pohřešovaná Cherrie. Poslední z nich se vynořila před pár týdny.
Otisky nesedí
Nejmenovaná dáma s tvrzením, že je Cherrie, přišla podle portálu USA Today na facebookové stránce Memories of Cherrie Mahan, kde je aktivní členkou i Janice McKinneyová. Rovněž zavolala na Janicino pracoviště, kde na sebe v hlasové zprávě nechala telefonický kontakt a adresu. Přímo policii se však neozvala a vyšetřovatelé narazili na řadu nesrovnalostí.
Sama Janice od počátku ženinu tvrzení nevěřila. „Mluvila jsem s policií, vyšetřují to. Je to pro mě velmi těžké,“ napsala komentář pod její post.
Administrátoři stránky pak příspěvek ženy smazali. „Někteří lidé říkají: Ale co když je to opravdu ona? Na to je jednoduchá odpověď: Pokud by to byla ona, může se kdykoliv ukázat na policejní stanici a domluvit si tam vykonání DNA testu, bez toho, aby se prezentovala online,“ vyjádřil se administrátor Brock Organ.
Americké Národní centrum pro pohřešované a vykořisťované děti před několika lety zveřejnilo možnou současnou podobu Cherrie Mahanové, vytvořenou počítačovou simulací:
Policisté potvrdili, že daná žena není Cherrie. „Když vyšetřovatelé zavolali na číslo a navštívili adresu, kterou žena udala v hlasové zprávě, nezastihli ji. Úřady ale zjistily, že otisky volající jsou v databázi. Vyšetřovatelé je prověřili a zjistili, že se neshodují s otisky Cherrie Mahanové,“ zmiňuje portál USA Today na základě policejní tiskové zprávy.
Podle stanice CBS vyšetřovatelé zmínili, že vzhledem k tomu, kolik času již od zmizení Cherrie uplynulo, je stále těžší případ vyřešit. Dál se mu ale věnují. A stejně tak i nevládní agentura, kterou si najala dívčina rodina. „Stále je vypsána odměna 5 tisíc dolarů pro kohokoliv s informacemi, které by vedly k zatčení pachatele, vyřešení případu nebo nalezení Mahanové,“ doplňuje CBS.
Záhadná dodávka
Po celou dobu vyšetřování pensylvánští státní policisté pracují s verzí, že Cherrie unesl někdo, koho dívka mohla znát. Vyloučili ale její rodinu, s výjimkou dívčina biologického otce.
Cherrie byla naposledy viděna 22. února 1985 odpoledne, když vystoupila ze školního autobusu několik desítek metrů od počátku do kopce stoupající příjezdové cesty k domu, kde žila s matkou a nevlastním otcem. Viděly ji její stejně staré kamarádky. „Měla na sobě šedý kabát, modrou džínovou sukni, modré punčochy a béžové boty,“ přibližuje web Národního centra pro pohřešované a vykořisťované děti.
Matka Janice a nevlastní otec čekali na dceru doma. Muž sice chtěl jít Cherrie naproti, Janice jej ale zastavila. „Je hezký den. Nech ji, ať se projde,“ řekla mu. Později uvedla, že to bylo vůbec poprvé, co dceři nevyrazil někdo z nich vstříc.
To, že ve sněhu na příjezdové cestě k domu, nebyly žádné stopy, naznačilo, že Cherrie někdo vzal z hlavní silnice. „Svědkové - ostatní děti ze školního autobusu - řekli úřadům, že když Cherrie vystupovala, v blízkosti stála bledě modrá dodávka značky Dodge, která měla na sobě malbu zachycující horu a lyžaře,“ připomíná magazín People.
To byla také nejzásadnější stopa. Auto se ale policistům nikdy nepovedlo najít. „Forenzně jsme prozkoumali mnoho dodávek, a bohužel nás to nikam nedovedlo,“ řekl v roce 2020 stanici CBS policista Jim Long.
Nepomohlo ani když Národní centrum pro pohřešované a vykořisťované děti vůbec poprvé rozeslalo po celých Spojených státech pohlednice s Cherriinou fotkou a malbou možného vzhledu auta. Žádné z nahlášených údajných spatření Cherrie se nikdy neukázalo jako pravdivé. Vyšetřování se tak postupně dostalo do mrtvého bodu.
Matčina teorie
Matka Janice si myslí, že Cherrie unesl někdo ze známých jejího biologického otce, i když ne přímo on. „Věřím tomu, ale nemohu nic dokázat,“ řekla již dříve.
Dceru porodila, když jí bylo 16. „Říká, že otěhotněla po znásilnění. Biologický otec z tohoto činu ale nikdy nebyl obviněn. Policie ho po zmizení vyslechla a on jakékoliv spojení s ním popřel,“ píše magazín People.
Cherriinu matku ani jejího manžela LeRoye, kterého si vzala několik let po dceřině narození a který dívku přijal za svou nevlastní dceru, policisté nikdy nepodezírali. „Byla pro mě vším. Nikdy jsem z domu neodcházela bez ní, byly jsme vždy spolu, společně jsme vyrostly, byla mým životem,“ prohlásila už před několika lety Janice McKinnleyová.
Nejzávažnější stopou, která se objevila v posledních letech, byl dopis, který Janice dostala v roce 2010 od neznámého odesilatele. Podepsal se jako Pastor Spravedlnost a v psaní popsal, jak Cherrie umřela a kde je pochovaná. „Přeji vám, abyste našla mír poté, co najdete její tělo,“ končil dopis.
Vyšetřovatelé na jeho základě zamířili na adresu mimo Pensylvánii, ale ostatky na místě ani s pomocí policejních psů nenašli. Dopis nakonec nikam nevedl a Janice jej označila za „krutý“.
Zneužívání zoufalství rodičů
Podobně se nyní vyjádřila o snaze v pořadí již čtvrté ženy proslavit se tím, že tvrdí, že je zmizelá Cherrie. „Pokud jste chtěla svých patnáct minut slávy, už jste to prošvihla. Lidé jsou zlí, jsou krutí, ale tohle na mě působí opravdu šíleně. Brzy to bude 40 let, co je Cherrie nezvěstná,“ řekla Janice místnímu listu Butler Eagle.
Případ přitom není jediným, který se lidé tvrdící, že jsou pohřešovaným člověkem, pokusili zneužít. Naopak, v historii se takových kauz vyskytlo několik.
Třeba v roce 1928 se v Americe odehrál alarmující příběh. V březnu zmizel v Los Angeles devítiletý chlapec jménem Walter Collins. Po několika měsících neúspěšného pátrání se v srpnu na policejní stanici v Illinois obrátil hoch, který tvrdil, že je ztraceným dítětem. „Matka Christine Collinsová se na chlapce pouze jednou podívala a řekla, že to není její syn. Kapitán policie ji ujišťoval, že jde opravdu o Waltera, jen vypadá jinak, protože o pár měsíců zestárl. Jak v Christine sílilo přesvědčení, že chlapec není jejím dítětem, policejní kapitán ji nechal zavřít do blázince,“ připomíná magazín People.
Až poté se hoch konečně přiznal, že se ve skutečnosti jmenuje Arthur Hutchins Jr., je mu dvanáct let a pochází z Iowy. „Utekl z domu. Když si uvědomil svou podobu s Walterem, rozhodl se, že si dopřeje výlet do Kalifornie. Pak byl poslán domů. Skutečný Walter Collins se nikdy nenašel,“ uvádí magazín People.
Případ byl natolik šokující, že o něm v roce 2008 Clint Eastwood natočil film Výměna s Angelinou Jolie v hlavní roli.
Loni se zase mladá žena snažila dokázat, že je pohřešovanou Madeleine McCannovou, která zmizela jako tříletá v roce 2007 z hotelového pokoje rodičů v Portugalsku. „Dvaadvacetiletá Julia Wandeltová se dostala na titulní strany poté, co zveřejnila na Instagramu video, v němž tvrdila, že je zmizelá britská dívka,“ připomíná list The Independent.
Polská občanka dokonce podstoupila DNA test. Když ten ale prokázal, že není Maddie, na mladou ženu se svalila vlna kritiky za to, jak se online prezentovala. „Nechtěla jsem nikoho zranit, ani McCannovi. Jen jsem skutečně chtěla vědět, kdo jsem,“ omluvila se pak Wandeltová v rozhovoru pro BBC. Podezření, že může být uneseným dítětem, pojala, když jí její rodiče nedokázali vysvětlit, proč si nepamatuje některé věci z dětství. Na internetu si poté všimla, že se vzhledem podobá pohřešované Maddie.
V roce 2019 se zase v Kentucky objevil tehdy třiadvacetiletý Brian Michael Rini, který tvrdil, že je pohřešovaný chlapec z Illinois Timmothy Pitzen, jenž zmizel jako šestiletý v roce 2011. „Mladý muž říkal, že o dvě hodiny dříve unikl svým únoscům. Výsledky DNA testu ale brzy ukázaly, že zmizelým hochem není,“ napsala tehdy CNN.
Šokující byl také případ, kdy jistý Frederic Bourdin ze Španělska začal v roce 1997 tvrdit, že je od roku 1994 pohřešovaným chlapcem Nicholasem Barclayem, který zmizel v texaském San Antoniu jako třináctiletý cestou domů z basketbalového hřiště. „Přesto že má Bourdin hnědé oči, dokázal přesvědčit Barclayovu rodinu, že je jejich zmizelý modrooký syn. Tvrdil, že unikl obchodníkům s dětskými prostituty, kteří mu barvu očí změnili. Rodina tomu uvěřila a Bourdin s nimi žil skoro pět měsíců, přestože mu už bylo v té době 20 let,“ připomíná magazín People.
Poté ho zatkla policie za falšování dokumentů a odseděl si pět let ve vězení. Na rozdíl třeba od Wandeltové, která tvrdila, že své prohlášení nemyslela špatně, se Bourdin přiznal, že jen toužil po pozornosti. „Lidé mi vždy říkali: Proč se nestaneš hercem? Myslím, že bych byl velmi dobrým hercem, jako Arnold Schwarzenegger nebo Sylvester Stallone. Ale nechci nikoho hrát. Chci se někým stát,“ řekl v roce 2008 listu New Yorker. V roce 2012 o něm vznikl film Podvodník.
Po Riniho případu stanice CNN oslovila psychiatry, kteří vysvětlili, co může kromě třeba finančního zisku motivovat mladé lidi k tomu, že se vydávají za pohřešované děti. Podle nich za tím mohou stát psychické poruchy či snaha o pozornost nebo únik ze života, s nímž jsou nespokojeni, k rodině, která by je milovala.