Žádná ideologie, ale peníze. Rusové válčí, protože chtějí zbohatnout, říká Němcovová
"Většina rozhovorů, které kdy otec o současném Rusku poskytl, je stále velmi aktuálních," říká Žanna Němcovová žijící v Praze.
Žádná ideologie, ale peníze. Rusové válčí, protože chtějí zbohatnout, říká Němcovová; Zdroj foto: Lukáš Bíba
Asi deset dní před ruskou invazí na Ukrajinu jste si prý byla prakticky jistá, že k ní skutečně dojde, zatímco Západ žil v iluzi. Jak je to možné?
Když Putin napadl Ukrajinu, byla jsem v Rusku ve svém rodném městě Nižním Novgorodě, kde jsem vyrostla. Chtěla jsem navštívit babičku, ale nestihla jsem to. V noci na 24. února mi zavolal můj dnes už bývalý manžel a řekl, že začala válka a že musím opustit Rusko.
Tušila jsem, co se stane, protože znám rétoriku ruského prezidenta Vladimira Putina. Nevěřila jsem, že by se tolik vojáků cvičilo zrovna na rusko-ukrajinské hranici. Připravovali se na invazi. Trvalo to roky a nikdo o tom neměl ani tušení.
V té době jste žila v Portugalsku. Jak těžké bylo sehnat letenku z Ruska?
Bylo to nemožné. Letěla jsem letadlem do Moskvy a pak do Milána. To byla jediná destinace, kam se ještě dalo sehnat pár volných míst. Jenže byla pandemie a cestování po Evropě bylo pořád omezené a já v Itálii neměla povolení k pobytu. Na hraniční kontrole mě vyslýchali asi hodinu. Měla jsem strach, že mě pošlou zpět do Ruska. Naštěstí se tak ale nestalo.
Říkala jsem si, že jste invazi tušila také proto, že jste už ztratila veškeré iluze poté, co byl váš otec a bývalý ruský vicepremiér Boris Němcov před lety zavražděn jen několik set metrů od sídla Kremlu.
Pořád to byl pro mě šok. V takových případech byste se raději mýlila. Letadlo do Milána bylo plné Rusů, kteří také nechtěli zůstat v zemi a pravděpodobně si mysleli to samé co já. Měli strach a ztratili iluze. Atmosféra byla velmi ponurá, nikdo jsme nevěděli, co se stane. Báli jsme se, že by Putin třeba zavřel hranice.
Již několikrát jste v rozhovorech zmínila, že váš otec dokázal Putina velmi brzy odhadnout, a to už v době, kdy úzce spolupracoval s bývalým prezidentem Borisem Jelcinem. O tom se ostatně říká, že Putina takzvaně stvořil. Co by podle vás řekl, kdyby se invaze dožil?
To je pro mě těžká otázka, ale myslím, že by se to moc nelišilo od toho, co si myslím já. Otec varoval před tím, jak je Putin nebezpečný. Organizoval masové protesty proti anexi Krymu a následné invazi na východní Ukrajinu. V té době to ještě bylo možné. Většina rozhovorů, které kdy poskytl a jsou dostupné na YouTube, je stále velmi aktuálních.
Když jste se dozvěděla, že byl otec zastřelen, myslela jste si hned, že vraždu nařídil Putin?
Byl to můj kvalifikovaný odhad. Stále však nevíme, zda k tomu dal příkaz, nebo ne, ale protože velmi dobře rozumím fungování kremelského systému, nedovedu si představit, že by to Kadyrov (čečenský vůdce Ramzan Kadyrov, k jehož spolupracovníkům vede stopa po objednavateli vraždy Borise Němcova - pozn. red.) udělal, kdyby nedostal přímý nebo nepřímý příkaz od Putina. Avšak u soudu bude něco takového velmi těžké dokázat. Můj otec byl vysoce postavený politik, takové rozhodnutí nemohl někdo učinit bez toho, aniž by o tom Putin přinejmenším věděl.
Říká se, že Putin nerovná se Rusko, ale při pohledu na několik na sobě nezávislých průzkumů, které mapují nálady ve společnosti, většina Rusů válku podporuje. Chápu, že se na takové průzkumy musíme dívat s odstupem, ale přesto, jak si to vysvětlujete?
Míra návratnosti v dotaznících je tři až pět procent, nevypovídá to tedy nic o tom, co cítíme nebo co si myslíme jako národ. Na jejich základě nejde dělat žádné závěry. Míru skutečné podpory můžeme pouze odhadnout. Já bych řekla, že je to tak padesát na padesát. Důležité je říct, že jde o pasivní podporu.
Co tím myslíte?
Že lidé nikdy nepůjdou do ulic na podporu Putinovy války. Když se v Rusku pořádají nějaké koncerty nebo jiné proválečné a proputinovské akce pro Kreml, lidé tam chodí, protože za to dostanou zaplaceno.
Takže peníze jsou důvod, proč se propaganda navenek zdá tak účinná?
Samozřejmě. A také kvůli izolaci. Západní společnost se na Rusko dívá jako na obléhanou pevnost a Rusové to vnímají. Vlastně je to utvrzuje v jejich pocitu, že Západ je rusofobní. Po začátku války z Ruska uteklo asi milion Rusů a okolo poloviny se jich postupně vrátilo zpět.
Mají pocit, že už do Evropy nepatří, lidé se na ně dívají skrz prsty, mají problém se aklimatizovat, nemůžou si otevřít bankovní konta a čelí mnoha dalším imigračním problémům. Neříkám, že to není pochopitelné, ale je důležité si uvědomit, že převážná většina lidí opravdu nemá na výběr. Takže se vrátili, našli si dobře placenou práci a přispěli k růstu ruského HDP, které se v loňském roce rapidně zvedlo právě kvůli těmto lidem.
To ale Ukrajině bohužel nepomáhá, protože rostoucí ekonomika Ruska pohání Putinovu válečnou mašinérii.
Je to tak. Jenže lidé v Rusku nemají žádnou naději, samozřejmě kvůli represím uvnitř země. Mají pocit, že nemohou nic změnit, takže se přizpůsobují tomuto prostředí, současné realitě. Zároveň nevidí žádnou naději v zahraničí. Proto bych řekla, že izolace Rusů vlastně hraje ve prospěch Putina, a ne proti němu.
Říkala jste, že Rusové válku podporují, protože jim vydělává peníze. Platí to stejné i pro vojáky na frontě?
Většina rekrutů, kteří odjíždějí na Ukrajinu, tam jede kvůli penězům. Dostávají přibližně 200 tisíc rublů měsíčně (asi 50 tisíc korun), což je podle oficiálních údajů ruské vlády přibližně třiapůlkrát více než celostátní průměr. Myslím, že je naprosto mylný názor, že Rusové jsou motivováni ideologií. Především je důležité říct, že v Rusku neexistuje žádná ideologie. Alespoň ne taková, která by se dala popsat. Kreml je prostě jen příliš dobrý v manipulaci veřejného mínění.
Takže jde o imperialistické přesvědčení jednoho muže, Vladimira Putina.
Podívejte, Rusové se nikdy příliš neangažovali v politických procesech a vždy se spíš soustředili na to, aby ochránili své životy a rodiny. Opravdu často raději hlásají propagandu, než aby řekli, co si skutečně myslí. Je psychologicky velmi obtížné jít proti většině, i když tato většina podporuje válku, protože za to dostává peníze. Proto, a teď se zase vracím k vaší otázce ohledně průzkumů, prostě nikdy nezjistíme, jak to je doopravdy. Alespoň ne do doby, než se Putinovo vládnutí rozsype.
Rusko jste opustila v roce 2015. Jaký je po těch letech váš vztah k rodné zemi a dokážete si představit, že byste se někdy vrátila?
Nemohu říct, že by mi bylo lhostejné, co se děje v mé vlasti. Kdyby mi to bylo jedno, nezapojovala bych se do aktivit na podporu demokracie v Rusku a nezaložila bych Nadaci Borise Němcova. Na Karlově univerzitě mám svůj magisterský program, rusistiku, který odkazuje na veškerou práci mého otce. Záleží mi na Rusku, ale také mi hodně záleží na Ukrajině. Ukrajina není země, která by mi byla cizí, strávila jsem tam hodně času.
Nicméně nemůžete žít v jiné zemi s tím, že se brzy vrátíte. Na tomto sentimentu, na této myšlence nedokážu postavit svůj život. Když si chcete vybudovat život v jiné zemi, musíte udělat maximum, abyste se integrovali do nové společnosti. Neříkám, že se do Ruska nikdy nevrátím, ale za současných podmínek tam nechci. Pokud se země vydá správným směrem, tak o tom třeba jednou budu uvažovat. Ale teď nechci sedět ve vězení, jen abych byla považována za hrdinku.
Rusko jste opustila po tom, co vašeho otce zavraždili. Rozhodla jste se tak bezprostředně poté, nebo jste to plánovala už dlouho?
Mým snem nikdy nebylo žít v zahraničí, ale pochopila jsem, že život v Rusku pro mě není bezpečný, a chtěla jsem být otevřenější ve svých názorech.
Vyhrožoval vám také někdy Kreml? Tipovala bych, že jako dcera tak významného politika budete pod neustálým dohledem.
Jistě. Kreml se k vám dostane, i když jste v Praze. Vlastně můžete být kdekoliv, a nikdy nebudete úplně v bezpečí. Krátce po smrti mého otce žádné reálné hrozby neexistovaly, protože se na sebe Putin snažil neupozorňovat, jenže já moc dobře věděla, kdo má tátu na svědomí. Přišlo mi ale pár zpráv na sociálních sítích a to mě zneklidnilo.
Také jsem v Rusku neviděla žádné možnosti profesního růstu. Mluvila jsem s vedením televize, kde jsem tenkrát pracovala jako novinářka, a v podstatě mi řekli, že pokud budu o vraždě dále otevřeně mluvit, bude se mi pracovat velmi špatně. A tak jsem rychle pochopila, že v Rusku dál nemůžu zůstat. Svoji práci jsem měla ráda, nechtěla jsem odcházet, ale nedokázala jsem samu sebe cenzurovat. Na mých hodnotách mi záleží.