Bez chebdí a bez černý: pozor na záměnu, ať neskončíte na pohotovosti
bez chebdí
Bezinky, jak těmto keřům nejčastěji říkáme, rostou takřka všude a pokud se rozhodnete vyzkoušet jejich léčivé účinky nebo si jen vyrobit chutný likér pro dlouhé zimní večery, stačí vyrazit ven do přírody. Mnoho lidí se do bezů tak zamilovalo, že je pěstuje i na svých zahradách. V tomto případě jde ale o speciálně vyšlechtěné druhy tohoto keře. Při svých výpravách za zralými plody bezu si ale dejte pozor, ať si ho nespletete s jeho příbuzným, bezem chebdí, který má velmi podobné plody jako druh, ze kterého se oblíbený likér vyrábí. Jak bez chebdí poznat a jak moc škodí glykosid sambunigrin, obsažený ve všech druzích bezů?
Bez chebdí (Sambucus ebulus) je vcelku běžná rostlina, která roste na stejných místech jako často používaný bez černý. Tyto dva druhy jsou si podobné, a proto se může lehce stát, že si je mezi sebou popletete, bohužel následky záměny pak mohou mít velmi smutnou dohru. Pokud si tedy nejste stoprocentně jisti, že to, co sklízíte pro další zpracování je skutečně bez černý, raději si nechte zajít chuť a sklízejte opravdu jen ve chvíli, kdy jistotu máte. Což ostatně platí i u ostatních rostlin, kde se v jednom rodu vyskytuje více druhů.
Druhové jméno bezu říká vše
Druhové jméno bezu chebdí pochází ze staročeštiny a původně se označovalo jako „chamradí“ a takové pojmenování ukazuje na „neužitečnou rostlinu“. Což se však u bezu chebdí říct nedá, neužitečný je pouze pro člověka, třeba takové ptactvo si v těchto rostlinách často hledá úkryt, hnízdí zde nebo mu poskytuje potravu v podobě zralých bobulí. Bez chebdí je blízce příbuzný třeba zimolezům, patří totiž do stejné čeledi a dorůstá do výšky maximálně 2 metry.
Jak rozeznat druhy bezu
Bez chebdí od bezu černého a bezu červeného poznáte velmi snadno. Je to totiž rostlina s bylinným stonkem, kdežto bez černý i červený jsou dřeviny. Dalším znakem je, že bez chebdí kvete později než bez černý.
Jedovaté jsou všechny bezy
Bez chebdí je jedovatý, a ačkoliv ho někteří léčitelé využívají k různým pokusům, vy to nedělejte. Mohli byste totiž velmi rychle skončit v nemocnici na pohotovosti. Ale, abychom veškerou vinu neházeli pouze na bez chebdí, jedovatý glykosid sambunigrin je obsažen ve všech druzích bezů, i v bezu černém, který se těší tak velké oblibě. Tento glykosid je toxický nejen pro člověka, ale i pro zvířata, ta jsou ale oproti lidem chytrá a jedovatým částem se vyhýbají. Týká se to hlavně případů, kdy se konzumují nezralé, zelené plody, kůra nebo listy. Tento glykosid se ale odbourává při vyšších teplotách, není nutné plody přímo vařit, ale stačí sušit v troubě, takže zralé plody bezu černého můžete bez obav využít nejen pro výrobu likéru, ale i do marmelád nebo sirupů.
Co obsahuje bez
Pokud se přece jen nějakým zvláštním nedopatřením stane, že pozřete jedovaté části bezu černého, červeného či bezu chebdí, vždy raději vyhledejte lékařskou pomoc. Příznaky otravy po požití nezralých a syrových plodů způsobí úporné zvracení a průjem. Jakmile pozřete listy nebo větvičky jsou příznaky kromě zvracení a průjmu doplněny ještě celkovou slabostí, bolestí hlavy a snížením krevního tlaku. Bez totiž obsahuje jedovatý glykosid, který ohrožuje naše zdraví.
Co z toho všeho plyne
Pokud chcete nějakým způsobem zpracovávat bez, musíte pro svůj záměr vybrat vždy jen bez černý. Ale, i u něj buďte opatrní, zpracovávají se pouze jeho květy, ze kterých se vyrábí různé šťávy a sirupy nebo kosmaticové řízky a jeho zralé, tzn., černé plody. I ty se ještě dále upravují vyšší teplotou, aby se odboural jedovatý glykosid sambunigrin. A pokud při procházce přírodou najdete bez chebdí, který je bylinný, ten si můžete tak leda vyfotit, v žádném případě z něj nekonzumujte žádnou jeho část, celá rostlina je jedovatá.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.