Teorie o ekologickém kolapsu na Velikonočním ostrově jsou mylné. Jen zakrývají genocidu spáchanou Evropany

Příběhy civilizací, které nezvládly svůj vlastní růst a zkolabovaly, tvoří nedílnou součást alarmovacího repertoáru ekologických aktivistů | Jako názorný příklad je uváděn kolaps populace na Velikonočním ostrově | Tento omyl se drží v povědomí mnoha lidí navzdory objevům dokazujícím opak

Teorie o ekologickém kolapsu na Velikonočním ostrově jsou mylné. Jen zakrývají genocidu spáchanou Evropany

Pátého dubna roku 1722 objevil nizozemský badatel Jacob Roggeveen uprostřed Pacifiku do té doby neznámý ostrov, a protože byla zrovna Velikonoční neděle, pojmenoval jej Paasch-Eyland čili Velikonoční ostrov, nebo také Rapa Nui. Už před Roggeveenem objevili tuto opuštěnou výspu Polynésané, kteří se tu usadili někdy kolem roku 1200.

Nizozemský mořeplavec měl narazit už jen na ubohý zbytek kdysi početné populace. Ta měla padnout za oběť hladomorům a válečným konfliktům, které údajně propukly mezi obyvateli Rapa Nui poté, co zcela vydrancovali přírodní zdroje ostrova a jejich společnost začala kolabovat.

K popularitě teorií o zhroucení polynéské civilizace na Rapa Nui přispěl kromě jiných velkou měrou americký geograf Jared Diamond svým bestsellerem Collapse z roku 2005. I u nás se těší teorie o kolapsu populace Velikonočního ostrova velké popularitě a někteří ekologičtí aktivisté tuto smyšlenku dokonce tlačí do škol.

Zastánci konce Rapa Nui v krvavé řeži všech proti všem argumentují například nálezem obrovského množství hrotů vyrobených ze sopečného skla a známých jako mata´a. Na některých místech jich archeologové nacházeli tisíce a domnívali se, že jde o zbytky zbraní. Už v roce 2016 však tým vědců z Oregonské university došel zevrubnými analýzami tvaru hrotů k závěru, že jako zbraně by sloužily jen těžko.

Hroty zbraní bývají u všech kultur velmi dobře vypracované, protože na jejich funkčnosti závisí život bojovníka. Kdo má horší zbraně, ten prohrává. Mata´a by se daly jako smrtící zbraň použít jen s obtížemi. Mnohem víc se hodily při běžných „mírových“ činnostech, jako je krájení rostlinného materiálu. Některé se zřejmě používaly k tetování a další k obdělávání půdy.

Žádné samozničení, nýbrž genocida

Už několik desetiletí odhalují výzkumy úplně jiný obrázek rapanuiské společnosti a jejího zániku. Před příchodem Evropanů populace na Rapa Nui nekolabovala, ale naopak pomalu ale jistě rostla. To platilo až do dvacátých let 18. století, kdy došlo ke kontaktům s Evropany. Poté už obyvatel nepřibývalo a nelze vyloučit, že nastal i mírný pokles jejich počtu.

Skutečný kolaps obyvatelstva Rapa Nui nastal až po objevení ostrova Evropany, protože ti s sebou přivezli smrtící infekční choroby, jako jsou pravé neštovice. Další velkou pohromu představovaly nájezdy peruánských lovců otroků, kteří unášeli Polynésany z Velikonočního ostrova a Markéz a nutili je pracovat za nelidských podmínek v peruánských a chilských dolech na guáno.

Další pádný argument vyvracející ekologistický mem o samozničení civilizace na Rapa Nui přináší tým vědců vedený Terrym L. Huntem z University of Arizona a Carlem P. Lipem z Binghamton University ve studii publikované vědeckým časopisem Science Advances.

Kamenné mulčování

Velikonoční ostrov nenabízel svým polynéským obyvatelům nejlepší podmínky k životu. Potravinová základna ostrova byla omezená. Ostrov má rozlohu 163 kilometrů čtverečních a je skalnatý. Nebylo možné tu vybudovat terasovité zavlažovací systémy běžné v jiných částech Polynésie. Ani moře tu není nijak zvlášť bohaté na faunu a rybolov mnoho nevynášel.

Honba za úrodnou půdou vedla k vypalování původní palmové vegetace, což byla při osídlování Polynésie běžná praxe. Postupem času však začali obyvatelé Rapa Nui stále víc používat strategii známou jako „kamenné mulčování“. To není žádná vzácnost. Velmi podobné postupy používali zemědělci po celém světě. Na políčka a záhony se klade kamení, které ovlivní teplotní i vláhový režim pozemku.

Na Rapa Nui se tyto praktiky provozovaly ve třech různých podobách. V té první se přímo na povrch pozemku naskládaly do vrstvy kameny velikosti pěsti. Ve druhé přidávali pěstitelé plodin rozdrcenou horninu do svrchních 20 až 25 cm půdy. Ve třetí neodstraňovali z povrchu políček velké balvany, ale úmyslně je tam ponechávali.

Kameny umístěné na povrchu vytvářejí turbulentnější proudění vzduchu nad záhonem či políčkem, což pomáhá snížit nejvyšší denní a zvýšit nejnižší noční teploty. Rostliny tak mají stabilnější podmínky a lépe rostou. Kameny narušují proudění vzduchu nad půdou a také ji stíní. Obojí pak snižuje odpar vody z půdy i listů rostlin.

Na pozemcích s kamenným mulčováním také dochází k menšímu vyplavování živin z půdy. Půda na Rapa Nui je vulkanického původu a je silně zvětralá. V důsledku toho je chudá na živiny nezbytné pro růst rostlin, zejména na dusík, fosfor a draslík, ale také na vápník, hořčík a síru. Ze zvětralých půd se tyto živiny rychle vyplavují třeba při silných deštích.  Přídavek drcených hornin může zvýšit úrodnost půdy tím, že jí zajistí zdroj nedostatkových minerálů.

Omyly uvedené na pravou míru

Důležitou součástí ekologických výkladů o kolapsu civilizace na Velikonočním ostrově je vyprávění o rozsáhlých plochách obhospodařovaných metodou kamenného mulčování. Podle některých badatelů zabíraly takto upravené plochy 21 kilometrů čtverečních a živily kolem 17 000 lidí.  Tyto starší výzkumy se opíraly o satelitní snímky a Hunt s Lipem považují jejich výsledky za pochybné.

Pro odhalení ploch, kde původní obyvatelé Rapa Nui praktikovali kamenné mulčování, použili krátkovlnné infračervené satelitní snímky a průzkum na místě, kterým si ověřovali, zda se na dané lokalitě opravdu pěstovaly plodiny tímto způsobem.

Takový ověřovací průzkum nelze provést na celé ploše ostrova. Proto vědci zpracovali data pomocí umělé inteligence, kterou nejprve „vyškolili“ na datech ze snímků a ověřovacích vykopávek. Následně AI vyhodnotila satelitní snímky celého ostrova.

Výsledky tohoto postupu prokázaly, že kamenné mulčování praktikovali obyvatelé Rapa Nui jen na zlomku předpokládaných ploch, konkrétně na 0,76 kilometrech čtverečních. Původní odhady 21 kilometrů čtverečních jsou tedy silně přehnané. Dřívější studie mylně interpretovaly jako záhony a políčka s kamenným mulčováním lávová pole, lávové proudy, a dokonce i kamením zpevněné cesty.

A to znamená, že na ostrově muselo žít před příchodem Evropanů mnohem méně lidí. S ohledem na velikost pěstebních ploch, možné výnosy a potřeby obyvatel srazil tým vedený Huntem a Lipem odhady počtu lidí žijících na Rapa Nui před příchodem Evropanů ze 17 000 na 3900.

Je správné chránit životní prostředí lží?

Je hanba, pokud ekologičtí aktivisté alarmují k ochraně životního prostředí smyšlenkami o kolapsu populace Velikonočního ostrova jen proto, že nečetli nic jiného než Diamondův bestseller. Znamená to, že nejsou s to sledovat vývoj vědy a korigovat své názory s ohledem na současnou úroveň poznání. Z dostupných informací si pak vybírají jen to, co se jim hodí, bez ohledu na to, zda je to pravda nebo ne.

Mnohem horší by však bylo, kdyby o nepravdivosti teorie kolapsu věděli a úmyslně lhali v jakémsi „vyšším zájmu“ ochrany životního prostředí. Na lži nelze vybudovat nic pozitivního, a navíc to navozuje otázku, v čem všem nám ještě tito zapálení entusiasté lžou.

A to ponechme stranou ostudný fakt, že báchorky o samozničení rapanuiské civilizace slouží celkem úspěšně jako zástěrka pro genocidu, které se Evropané na Velikonočním ostrově mimo jakoukoli pochybnost dopustili.

Přečtěte si také: