Česko jako terč? Užiteční idioti od radaru v Brdech po granáty pro Ukrajinu
KOMENTÁŘ. „Tak nám na záda namalovali terč,“ řekl vysloužilý ministr zahraničí panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Není to pravda, ale mohla by být.
Výrok o terči nicméně opravdu padl. A pronesl jej skutečně bývalý ministr zahraničí. Konkrétně Lubomír Zaorálek, muž, který mnohokrát ve věcech geopolitických a obranných projevil tolik nekompetentnosti, že by se i Švejk podivil.
S ohledem na fakt, že pro sociální demokraty, jejichž lídrem exministr byl, dopadly eurovolby jako první bitva u Maglaje, by možná nemělo smysl se výroky páně Zaorálka zaobírat, jenže ony mají dosti hluboké kořeny a rychle se uchytily.
Každý den maximálně uškodit
Hrát roli oběti nám jde historicky velmi dobře. My, Češi, holubičí povahy, my chceme mír. Zůstaňme raději vzadu, smrádek, teploučko a hlavně ten klid na práci. Právě z tohoto ranku jsou výroky o tom, že iniciativou na dodávky dělostřelecké munice na sebe přitahujeme obrovskou pozornost, která dělá z České republiky terč.
Evokují, že jsme to vlastně my, kdo Rusko provokuje, že jsou tak trochu v právu, když nám třeba ústy exprezidenta a člena ruské Bezpečnostní rady Dmitrije Medvěděva – po kolikáté už – otevřeně vyhrožuje tu jaderným úderem, tu snahou zničit způsob života, jaký známe: „Zničit jejich energetiku, průmysl, dopravu, bankovnictví a sociální služby, každý den maximálně uškodit.“
Rusko si možná záminky hledá, a šíří je i prostřednictvím Zaorálků tuzemským veřejným prostorem, ale ve skutečnosti je nepotřebuje. Výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích v roce 2014, při nichž zemřeli dva lidé, jsme si tedy vysloužili čím?
Byl to Kreml, kdo dal později Česko, když vyšlo najevo, že pachatelem jsou příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU, na truc na seznam nepřátelských zemí. Byly tam tehdy jen dvě země: my a USA. Dnes Putin seznam nepřátel rozšířil na celé NATO, na kolektivní Západ.
Podobně přihlouplé, defétistické a ustrašené výroky šířil Zaorálek a spol. i v době debat kolem možného zřízení radaru americké protiraketové obrany v Brdech. Psal se rok 2008 a on se jedním dechem rozohňoval, že americký systém je marný, nefunkční a zbytečný a že se tím Česko vystavuje nemístnému riziku, protože „na oči nepřátel útočí vždycky jako na první cíl“. Proč se trápit rozpory a logikou.
Malé šedé myšky
Právě ke sporům kolem radaru lze vystupovat probuzení a nárůst tuzemské proruské scény, aktivizaci páté kolony i zástupů užitečných idiotů, kteří v Rusku a Putinovi kdo ví proč vidí bratra, ochránce Slovanů a strážce starých dobrých hodnot, ať už to má být cokoli.
Projekt raketového štítu v Evropě a tak i radaru v Brdech později, v roce 2009, zrušil americký prezident Barack Obama. Ten, který z dnešního pohledu zcela naivně poslal Putinovi do Moskvy tlačítko pro reset vzájemných vztahů.
Reset přišel – ale ruských mocenských ambic. Otestované metody ruské propagandy se uchytily a prohloubily, pátá kolona už s námi tady zůstala. A s ní i zástupy lidí, kteří doufají, že když budeme hodné šedé myšky, agresor si nás nevšimne a kteří si představují, že míru se dosáhne tím, že se napadený přestane bránit.
Možná by stačilo na Rusy z dálky křičet s filmovým Švejkem: „Nestřílejte. Vždyť jsou tady lidi!“