Rozhovor | Mírový summit přičítá body Švýcarsku za další iniciativu. Můžeme ho ale považovat za úspěšný?
Charles Michel a Volodymyr Zelenskyj na mírovém summitu. (16.6.2024)
Summit ve Švýcarsku přinesl obdobná prohlášení, jaká slýcháme už více než dva roky. Osmdesát států vyzvalo Rusko k zanechání agresivního chování za jeho vlastní nepřítomnosti. Mír tímto zůstává zhruba stejně dosažitelný jako před víkendovým jednáním světových lídrů.
O co se snažila devadesátka zemí na mírovém summitu ve Švýcarsku? Dosažení míru podle všeho vůbec nebylo na stole, šlo spíše o určení cesty k míru. Jde ale určovat takovou cestu bez účasti Ruské federace, přímého účastníka konfliktu?
Jen 80 z více než 90 zemí účastnících se mírového summitu o Ukrajině se přihlásilo k závěrečnému prohlášení, v němž společně vyzvaly k tomu, aby základem jakékoliv mírové dohody bylo zachování územní celistvosti napadené země. Státy také vyzvaly Rusko k vrácení deportovaných ukrajinských dětí.
Závěrečnou deklaraci tak nepodepsalo více než deset zemí. Švýcarská prezidentka Viola Amherdová to popsala jako „ukázku, čeho se dá dosáhnout diplomacií“. V rámci takto rozsáhlé iniciativy ale i absence deseti zemí může způsobit vážné problémy.
Nešlo totiž o malé země – kdyby závěrečné prohlášení nepodepsalo Lucembursko, svět se nezboří. Server RFE/RL ale jmenuje Indii, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, tedy důležité lídry ve svých regionech.
Na druhou stranu se ale k podpisu přidala kupříkladu Gruzie, jejíž prezidentka Salome Zurabishvili vyzvala Rusko k respektování hranic svého souseda. Podpisu se nevyhnulo ani tradičně neutrální Švýcarsko.
Summit tak ukázal několik důležitých skutečností.
Malé země, které sousedí s Ruskou federací, se svého obrovského souseda skutečně bojí a stojí za tím, aby došlo k mírovému uzavření konfliktu na Ukrajině – ideálně ve prospěch napadené země a s udržením její teritoriální integrity. Ve stejné chvíli, kdy Gruzie odsuzuje ruskou invazi, Arménie vystupuje z Ruskem ovládané Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). Gruzie už v CSTO vůbec nefiguruje, stejně jako Uzbekistán nebo Ázerbájdžán, který posiluje své vazby na Turecko.
Švýcarsko se zachovalo tradičně „mírotvorně“. Hostilo důležité setkání zemí, které kritickou situaci chtějí řešit. Ukázalo se tak ve stejném světle jako během dvacátého století – vždyť právě ve Švýcarsku došlo například k ukončení Korejské války nebo uzavření konvencí o zákazu biologických a chemických zbraní. Ani ve 21. století tedy malá alpská země neztratila chuť do řešení globálních problémů.
Největší mocnosti se jen výjimečně, obzvláště v poslední dekádě, na něčem shodnou. Problémy tvoří rozdílné postavení například Spojených států a zemí BRICS v čele s Indií a Brazílií. Ačkoliv jsou tyto dvě země demokratické, sledují své vlastní zájmy a neváhají tvrdě oponovat návrhům západních spojenců. Obdobný přístup ale funguje i obráceně – Spojené státy a jejich spojenci jen málokdy kývnou na iniciativy demokratických zemí, s nimiž je nevážou tak silné spojenecké závazky.
Obecně ze summitu vzešlo to, co jsme už věděli dávno.
Osmdesátka států vyzvala, aby základem jakékoli mírové dohody bylo zachování územní celistvosti Ukrajiny. Mezi těmito státy ale chyběly Rusko, Čína, Indie či Saúdská Arábie, jednoznační lídři svých regionů a jeden přímý účastník konfliktu. Signatáři se odvolávají na dodržování Charty OSN, Rusko nicméně při své agresi dělá totéž.
Státy dále vyzvaly Rusko k navrácení deportovaných ukrajinských dětí. Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICJ) ale udělal totéž a jeho zatykač na Vladimira Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Mariji Lvovovou-Bělovovou je závazný pro 120 zemí.
Jak se zdá, mírový summit, skloňovaný ve všech předních médiích, nepřišel s ničím novým či vymahatelným. Došlo k podpisu závěrečného prohlášení, které de facto opětovně vyzývá Rusko k tomu, k čemu ho mezinárodní společenství vyzývá už více než dva roky.
Nedlouho po začátku ruské invaze proti Ukrajině Valné shromáždění přijalo rezoluci odsuzující tuto agresi, a to dokonce v poměru 141:5. Proti stálo samotné Rusko, vedle něj Bělorusko, Sýrie, Eritrea a Severní Korea. Ačkoliv tato rezoluce není nijak vymahatelná, i tehdy se dokázalo spojit daleko více států a vyzvat Rusko, ať zanechá jednání, které je v absolutním rozporu s mezinárodním právem.
Požadavek zněl „…aby Ruská federace okamžitě přestala používat sílu na Ukrajině a zdržela se jakýchkoli dalších ilegálních výhrůžek nebo používání síly proti jakémukoli členskému státu OSN,“ jak stálo v prohlášení vypracovaném státy Evropské unie a Kyjevem.
Mírový summit o válce na Ukrajině vedl k dalšímu prohlášení, které vyzývá Rusko k zanechání agresivního jednání. Všechno vyznívá velice podobně jako na přelomu února a března 2022. Akorát nejen Ukrajina, ale také Evropská unie, jsou daleko vyčerpanější první mezistátní válkou na evropském kontinentu od expanze nacistického Německa ze 30. a 40. let minulého století.