Nafukovací kruhy a křidýlka určitě nejsou pro plavání vhodné a bezpečné. Přeceňování sil a alkohol jsou nejčastější důvody tonutí, varuje vodní záchranářka
8c40d247e4f64-u-kormidla-result.jpg.webp
Foto: Archiv Jitky Huškové
Jak moc se na letní sezonu osobně připravujete?Moje příprava je celoroční. Neustále se něco učím nebo opakuji. Zvládla jsem složit zkoušky potřebné k získání oprávnění „Vůdce malého plavidla“, absolvovala jsem výcvik „Minimum volná voda“, výcvik „Vůdce záchranářského plavidla“,… Máme různé výcviky a školení, třeba ty, které se týkají poskytování první pomoci. Aktivně se účastním našich pravidelných tréninků, které máme každé úterý v bazénu v Suchdole. Sama chodím plavat v průběhu roku každý večer, ale teď těsně před sezónou paradoxně plavu méně, protože od jara máme mnoho akcí, ať už zajišťovacích nebo reprezentativních či zaměřených na prevenci u vody a ukázky poskytování první pomoci.
Kde všude působíte a co vše máte na starosti?Jsem členkou Vodní záchranné služby, pobočného spolku Praha 6. My máme na starosti v. n. Slapy. Tedy přesně řečeno oblast od hráze slapské přehrady až po Cholínský most, dosah máme ale i v nejbližším okolí na břehu. V celé letní sezóně sloužíme nepřetržitě sedm dní v týdnu a to i v noci, všichni jsme dobrovolníci a srdcaři, děláme to rádi. Působíme také v průběhu roku na vyžádání třeba i na Vltavě při nějakých konkrétních akcích jako sekundární složka IZS.
Co je pro vás jako záchranářku nejnáročnější a kolik zásahů tak za letní sezonu máte?
Tady budu asi hovořit více za kolegy, já tolik zkušeností zatím nemám. Domnívám se, že nejnáročnější bývají téměř vždy zásahy u malých dětí, nebo v situacích, kdy je více zraněných, těžké jsou i zásahy, kdy se vyhledávají pohřešované osoby, nebo je potřeba ošetřit zraněné pod vlivem alkoholu. Za letní sezónu, která trvá od poloviny června do konce srpna, jsme v minulém roce měli přibližně sto dvacet zásahů.
Každý rok v Česku utone zhruba dvě stě lidí, což je alarmující. Je důvodem nedostatečná prevence?
Ano. Myslím, že by bylo dobré, kdyby se více dětí učilo plavat ještě dříve, než dosáhnou školního věku. Také by stálo za to zvážit vytvoření nějakého uceleného programu prevence tonutí a základů první pomoci pro školy ve spolupráci s ministerstvem. Mnoho dětí vůbec nechápe, co u vody hrozí, neznají pravidla bezpečného chování u vody. Na druhou stranu, abychom nehovořili jen o dětech, bylo by užitečné upozornit i dospělé na nebezpečí, týkající se alkoholu u vody. Udělat třeba před letní sezonou nějakou reklamní kampaň, která by měla za cíl dospělé názorně informovat, jak a proč alkohol ve vodě zabíjí. Tak jako je to třeba i ve spotech, které cílí na bezpečnost za volantem.
Jaké nejrizikovější chování u vody končí většinou špatně?
Přeceňování sil, alkohol, nerespektování doporučení či zákazů, vyhecování okolní společností, nepozornost, neznalost pomoci.
A kdo je tedy z hlediska tonutí a utonutí v nejvyšším riziku a proč?
Jednoznačně děti. Ve vysokém riziku je i dospívající mládež, tady jde právě o to přeceňování sil, frajerství, vysoké sebevědomí. Dále hraje velikou roli při případech utonutí alkohol. Statisticky tonou více muži než ženy. Obecně je však v riziku vlastně kdokoli, kdo není dobrým plavcem. Pozor, i dobrý plavec se může unavit, pokud plave na větší vzdálenost, může se setkat s nějakým problémem.
Jaké další chyby nejčastěji při pobytu u vody či bazénu děláme? A jak jim předejít?
Napadá mne vyjmenovat desatero pravidel, které připomínáme i vysvětlujeme při prevenci.
1. Nikdy neskákej do neznámé vody.
2. Nikdy nechoď plavat hned po jídle.
3. Na loď vstupuj jen s řádně upevněnou plovací záchrannou vestou.
4. Nechoď plavat sám.
5. Plav ve vyznačeném prostoru pro plavce.
6. Když už plaveš mimo vyznačený prostor pro plavce, měj plaveckou bóji, nebo plav s doprovodným plavidlem.
7. Ve vodě se chovej ohleduplně, nebuď hrubý.
8. Neskákej do vody, jsi-li rozehřátý, osvěž se pomalu.
9. Dbej pokynů Vodní záchranné služby, nech je dělat svoji práci.
10. V případě nouze volej tísňovou linku 112.
Pravidel by se samozřejmě dalo vymyslet mnohem více, zmíněná pravidla však vycházejí z nejčastějších situací, se kterými se můžeme u vody setkat.
Na trhu je pro děti spousta plaveckých pomůcek, ale ne všechny jsou bezpečné. Které byste vůbec nedoporučila, a které jsou nejvhodnější?
Toto je pro mne jako instruktorku dětského plavání velké téma. Často se mne na stejnou otázku rodiče dětí v mých kurzech ptají. Ano, na trhu je mnoho pomůcek, o kterých si kupující a často i prodávající myslí, že to jsou plavecké pomůcky. Mnohdy se ale jedná jen o velmi lákavé barevné hračky. Měli bychom to rozlišovat. Pomůcky slouží k rozvoji plaveckých dovedností a výuce plavání, sem můžeme zařadit například nejrůznější desky a destičky, plavecké nadlehčovací pásky, které se pevně uchytí na tělo dítěte okolo pasu, plovoucí žížaly, ale také plavecké bóje, plavecké brýle, maska a šnorchl a podobně. Mezi hračky bych pak zařadila především nafukovací zvířata, kruhy, křidýlka, bazénky, lehátka, dětské nafukovací čluny, míče, a jiné. Hračky jsou báječné jen na vodní hrátky, kdy děti velmi pečlivě sledujeme. Nebezpečí pro dítě, které se cachtá v nafukovacím kruhu, tkví v tom, že z kruhu snadno proklouzne pod vodu. O kruhu pro nejmenší děti, který má uvnitř ještě fólii s dvěma otvory pro nožičky, aby děťátko pohodlně sedělo a nepropadlo, si někteří rodiče mylně myslí, že je bezpečný. To je velký omyl, je to doslova plující past. Pokud se děťátko i s kruhem překlopí, zůstane hlavou pod vodou a nožičky nebude schopno uvolnit z otvorů. Nevhodná na plavání jsou i křidýlka, která drží děti ve svislé poloze, brání plaveckým pohybům a taktéž z ručiček mohou sklouznout.
Pokud už dítě umí plavat, můžeme ho nechat třeba chvíli bez dozoru u vody?
Ne, nikdy! Vždy musíme mít o dětech ve vodě i u vody přehled. Dítě je třeba učit, že když chce jít do vody, musí se o tom s rodičem předem jasně domluvit.
Kdy je možné vzít děti poprvé na vodu, ať už v kánoi nebo na raftu?
S oblibou říkám, že dětem je dobře všude tam, kde je dobře rodičům. Děti jsou velmi citlivé a vnímavé, a je moc dobře, pokud děti přirozeně od malička seznamujeme s vodním prostředím. Musíme si ale uvědomit, že největším příkladem pro děti jsme my, dospělí. To znamená, že pokud chceme, aby se děti u vody v pozdějším věku chovaly zodpovědně a bezpečně, musíme jim to taky tak předvádět, jít příkladem. Kdykoliv se rodiče rozhodnou vzít dítě na vodu, měli by zvážit rizika. Trochu zapřemýšlet, zvážit různé aspekty takového výletu. Plánovat, jakou zvolit obtížnost řeky, jakou loď a vybavení si zajistit, uvědomit si, zda dospělí účastníci umí loď vůbec ovládat a řídit a zda mají povědomí o záchraně z tekoucí vody. Vždy se může stát cokoliv a je třeba s tím počítat. V neposlední řadě je nutné sebe i děti vybavit záchrannou plovací vestou pro případ vypadnutí z lodi. Rozhodně to musí být kvalitní vesta se správným upínáním a dostatečným vztlakem, dále dobrá obuv do vody, která při kopání nohama nespadne. Děti se učí nápodobou, takže pokud budeme splouvat řeku v kánoi a na vestě budeme v lodi jen sedět, abychom si opálili záda, tak pak rozhodně nemůžeme čekat, že si děti nechají navléct a zapnout vestu. Děti bychom měli vzít na vodu, až budou aspoň trochu připravené mentálně i fyzickými dovednostmi. Rozhodně nebude z výletu nadšený klučík, kterému vadí, když mu kápne voda do oka nebo holčička, která se bojí zabublat do vody i doma ve vaně. Seznamování s vodou by mělo být postupné a hravé v bezpečném prostředí klidně již od kojeneckého věku, například v kurzu plavání pro kojence, batolata a starší děti. Děti jsou úžasně vynalézavé a zvídavé v každém věku, to může někdy vést i k nebezpečným situacím. Proto je velmi důležitá prevence a dodržování bezpečnosti ve vodě i u vody. Vždy je na to nutné myslet. Hlídat, hlídat, hlídat! A zase hlídat!
63b4f5b8b2f1a-zachrana-result.jpg.webp
Foto: Daniel Vičan
Jak se nejlépe zachovat, když vidíme, že se někdo topí? A jaká by měla být první pomoc do té doby, než dorazí odborná pomoc?
Jako první bych chtěla upozornit na to, že důležitá je především vlastní bezpečnost. Na tento úvodní krok záchrany lidé často zapomínají. Pokud půjdu bez rozmyslu někoho zachraňovat, může se mi docela dobře stát, že během chvíle budu v úplně stejném ohrožení života i já. Takové případy se bohužel stávají a tonoucích nebo utonulých je pak mnohem více. Pokud vidíme, že někdo tone, je dobré jednat velmi rychle, ale bezpečně. Pokud je v blízkém okolí někdo další, kdo může pomoci, je třeba ho na situaci upozornit a přivolat ho. Je dobře, když na záchranu nejsme sami. Pokud je to v dané situaci možné, je dobré co nejdříve zavolat na tísňovou linku 112, spustit záchranný řetězec. Tonoucí se může nacházet i v blízkosti břehu, kde je vody málo, tedy je možné, že postačí záchrana slovem ze břehu. Vyděšenému, topícímu se, dáme jednoduché a jasné povely, například: „ Postav se!“ nebo „Plav rukama!“ Zoufalého plaváčka v pohybu povzbuzujeme a držíme s ním oční kontakt. Popřípadě k němu dojdeme, chytneme ho za ruku a postavíme na nohy. Jsou to situace, kdy lidé na mělčině třeba jen uklouznou a zapadnou do vody, přes obličej se jim přelije voda a pak v panice doslova bojují o život a nemohou se postavit na nohy, tohle můžeme také vidět třeba i v brouzdalištích, kde si hrají a dovádějí ti nejmenší. Malé děti mají vzhledem k svým proporcím těžiště výše a tak při nějakém tom cákání a poskakování najednou takzvaně ztratí nohy a zapadnou do vody, než si toho někdo všimne, dítě mezitím leží ve vodě obličejem dolů, kope nožkami a tone. Tady je třeba rychle jednat! Chtěla bych apelovat na všechny rodiče, aby byli velmi pozorní, když jsou s dětmi u vody.
Další možností je záchrana dosažením ze břehu či mělčiny, kdy můžeme tonoucímu podat například ruku, nohu, tyč, lano, nebo nějaké záchranné pomůcky. Případě můžeme improvizovat a podat tonoucímu třeba větev, ale dobře poslouží třeba i prázdná plastová láhev od limonády s obsahem 2l, nebo míč, který máme s sebou u vody, plaveckou bóje,a podobně, prostě podáme nebo hodíme cokoli, čeho se může tonoucí chytit, aby zůstal s hlavou nad hladinou a mohl se lépe nadechnout a trochu uklidnit, což nám jistě usnadní jeho záchranu. Pokud je tonoucí dál od břehu je dobré se do jeho blízkosti přiblížit na plavidle a záchranu s pomůckami řešit z plavidla. Důležité je, se zachraňovaným neztrácet kontakt, mluvit na něj, sdělit mu, co s ním budeme provádět.
Záchrana tonoucího osobním zásahem by měla být až ta poslední možnost, kterou zvolíme. Musíme zvážit rizika, která jsou značná. Je třeba vyhodnotit situaci, protože bude jiné, pokud uvidíme tonout malé dítě, pro které sáhneme snadněji, než například pro patnáctiletého chlapce, který ve svém boji o život, s přehledem dokáže zašlapat pod vodu silného dospělého muže.
Vrátím se na začátek. Je moc dobré nebýt lhostejný, rychle jednat a snažit se pomoci jakýmkoliv způsobem do úrovně, kterou zvládnu a neohrozím přitom sebe. Do záchranné akce, kterou nemohu zvládnout, se nepouštím! Doporučuji nechat ji odborníkům. Tady chci upozornit, že ani my vodní záchranáři se nevrháme do vody jen tak. Vždy když už musíme skočit do vody, máme při sobě záchranné pomůcky, například záchranný pás, máme záchrannou plovací vestu a helmu, můžeme být jištěni kolegou na záchranném laně, pracujeme v týmu, nikdy nejsme na záchranu sami.
Víte, kolik lidí už jste ve své službě zachránila? A na jakou záchrannou akci nikdy nezapomenete?
U vodní záchranné služby jsem teprve krátce, mám za sebou zatím jednu sezónu. Minulé léto měly naše posádky na v. n. Slapy v průměru přibližně dva až tři zásahy za den, nešlo jenom o tonutí či utonutí osob, takových výjezdů je naštěstí málo. Většina výzev k výjezdu se týkala ošetření různě závažných úrazů a stavů, a to od zakousnutých klíšťat, odřenin, přes tržné rány, krvácení, vymknuté kotníky, zlomeniny, bolesti břicha, dehydratace, po kolapsové stavy a transport osob. Do výčtu záchranných akcí však nepatří jen ty zdravotní, ale také technické výjezdy, například k překážkám v plavební dráze, k poškozeným plavidlům či potápějícím se předmětům, ale také k hledání ztracených osob a tak podobně. V letní sezóně i mimo ni provádíme i zajišťovací akce, kdy je potřeba ohlídat bezpečnost nějaké organizované činnosti pro více lidí, například závody plavců, regaty, a podobně. Ale zpět k otázce, ve své službě na Slapech jsem zatím nikoho nezachránila. Zachraňovala jsem mimo službu v ulicích Prahy, kdy šlo o paní ve vysokém věku, která pravděpodobně utrpěla slabou cévní mozkovou příhodu a pak ve dvou jiných případech, kdy se ti lidé z nějakého důvodu snažili ukončit svůj život. Ve všech případech jsem předávala ZZS pacienty při vědomí. Záchrannou akcí, na kterou nikdy nezapomenu, je ta úplně první při mé první službě na Slapech. Šlo o výzvu, kde nebylo zprvu moc jasné, zda se jedná o výjezd k tonoucímu či utonulému. Po příjezdu na místo se i přes veškerou snahu celé naší posádky v součinnosti s dalšími složkami IZS nakonec nepodařilo tohoto člověka zachránit.
adf5c1623eeff-detail-maska-result.jpg.webp
Foto: Archiv Jitky Huškové
Musí to být i psychicky náročné. Hlavně, pokud jde o tonutí malého dítěte. Jak se se situacemi, které nedopadnou dobře, vyrovnáte?
Psychicky náročná je každá záchrana tonoucího, zvláště pak pokud nedopadne pro tonoucího dobře. Pokud se jedná o tonoucí malé dítě, je psychické zvládnutí situace ještě mnohem náročnější, řekla bych, že z toho máme velké obavy všichni. Když záchranná akce probíhá, není moc času přemýšlet nad vlastními pocity, prostě jednáte a děláte všechno tak, jak to máte nacvičeno z tréninku. V rámci konkrétního výjezdu máme rozdělené kompetence podle dovedností a vše potřebné spolu v průběhu akce komunikujeme. Ty pocity, myšlenky a rekapitulace situací ze záchranné akce přijdou až potom a u každého je to jiné, nejen proto máme po každém výjezdu krátký týmový debriefing, kde zhodnotíme právě proběhlou záchrannou akci. Řekneme si, co bylo dobře a co bychom mohli příště třeba zvládnout lépe nebo udělat jinak, každý člen posádky dostane prostor se vyjádřit a můžeme sdílet své pocity. Mechanismy pro zvládání stresu máme každý své, víme, co nám pomáhá se vrátit do psychické pohody, ale pokud je to třeba, můžeme se v rámci týmu či jednotlivě k některým nezpracovaným situacím vrátit a dořešit si je, ta vzájemná podpora funguje dobře.
Máte třeba někdy vztek, když víte, že se neštěstí dalo dobře předejít?
Ani nevím, jestli bych to nazvala vztekem, spíše si povzdechnu a říkám si, proč se to stalo. Mnozí se vystavují nebezpečným situacím s velkým sebevědomím, to končí špatně. Často dojde ke zbytečným úrazům či poraněním, která by vůbec nemusela vzniknout. Stačí jen dbát na bezpečnost, více vnímat možná rizika a především nepřeceňovat své síly, ale také nepodceňovat sílu přírody.
Jak nejlépe zajistit bezpečnost, když máme bazén na vlastní zahradě?
Bazén na zahradě může být skvělá věc, obzvláště v horkých dnech, ale zároveň může být i smrtící pastí, ze které se dítě samo pravděpodobně nedostane, pokud do vody spadne. Pak jde doslova o vteřiny. Děti milují vodu a hrátky s vodou, proto je důležité mít děti stále pod kontrolou. Být s nimi, hrát si s nimi a hlídat je. Chvilka nepozornosti může vyústit tragédií. V České Republice je utonutí druhou nejčastější příčinou úmrtí v dětském věku. Riziko tonutí je tedy velmi vysoké. Pokud bazén pořizujeme, většinou prodejce nabízí i různá zabezpečení, a zakrytí bazénu, rozhodně se vyplatí investovat peníze do ochranných prvků. Jednak můžeme zvolit bazén s nadzemní konstrukcí, která tvoří bariéru, přes kterou se dítě nedostane. V případě bazénu, který je zapuštěný v zemi, je důležité vodní plochu krýt v době, kdy se nepoužívá. K tomu jsou vhodné speciální zakrývací lamely či bezpečnostní plachty, které jsou vyrobeny tak, aby unesly i dospělou osobu. Pozor na záměnu se solární plachtou, ta slouží jen k tomu, aby z vody neunikalo teplo, nebo aby do vody nepadalo listí a hmyz. Solární plachta neuchrání dítě před zanořením po pádu do bazénu, naopak pokud dítě pod plachtu zapadne, nejen že se tam nedokáže nadechnout, ale také si ho při tom nikdo nevšimne. Vhodné je použití zábran, bazénového plotu okolo vodní plochy. Také je dobré pořídit protiskluzový podklad do okolí bazénu, který se bude snadno udržovat, kluzké prostředí bývá také příčinou úrazů, především poranění hlavy a různých zlomenin. K zabezpečení bazénu můžeme pořídit i speciální bazénový alarm, který nás upozorní, pokud dítě spadne do vody. Za důležitou prevenci pro bezpečný pohyb dětí u vody považuji výchovu k respektu a lásce k vodnímu prostředí, mělo by to být nedílnou součástí péče o děti od nejútlejšího věku.
A co důležitého byste ještě chtěla vzkázat závěrem?
Plavte, hrajte si se svými dětmi, podporujte je ve zdokonalování plaveckých dovedností a především je hlídejte! Při jakékoliv činnosti dbejte na svou bezpečnost a nepodstupujte zbytečně neúměrné riziko. Záchrannou akci, která je nad vaše síly prosím nechte odborníkům. Důvěřujte nám, jsme tu pro vás. Dobrovolně a rádi vám pomáháme!
MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: 11 důvodů, proč začít pravidelně plavat. Zhubnete, zlepšíte kondici i psychiku a budete vypadat mladší