Je třeba zasáhnout hned, třicátá léta se mohou opakovat, říká starosta bavorského města

Když se v uplynulých týdnech hnala celým Německem vlna skandálů spojená se skandováním hesla s nacistickými konotacemi „Německo Němcům, cizinci ven“, nevyhnula se ani česko-německému pohraničí. Hned dva případy zaznamenalo bavorské městečko Bad Kötzting. To přitom dosud nemá pravicové extremisty na radnici. Město vede už deset let „zpívající starosta“ Markus Hofmann. „Snažím se předávat lidem optimismus a dobrou náladu v této složité době, mimo jiné s pomocí mých songů. Ale proti extrémně pravicovým projevům musíme razantně zasáhnout hned, aby se historie neopakovala,“ řekl v rozhovoru pro web HlídacíPes.org.

Češi z pohraničí znají Bad Kötzting především díky oblíbenému akvaparku Aquacur. Městečko je známé také díky Svatodušní jízdě s více než 600letou tradicí, které se každoročně účastní více než 900 jezdců na koních v krojích a tisíce návštěvníků z celého Německa. Zároveň je lázeňským městem, které propojuje Kneippovy léčebné metody s čínskou medicínou. V roce 1991 zde vznikla vůbec první klinika čínské medicíny v Německu.

Markus Hofmann je starostou Bad Kötztingu už deset let, kandidoval za Svobodné voliče a v posledních volbách v roce 2020 získal více než 82 procent hlasů. Když vedení města přebíral, bylo na pokraji bankrotu. Nyní je situace mnohem optimističtější, větší část dluhu se podařilo splatit, daří se i investovat do rozvoje města. Problémy s pravicovými extremisty a neonacisty město dosud řešit nemuselo. Přesto starosta podle svých slov pozoruje u místních zvyšující se obavy a celkovou nespokojenost.

Je třeba zasáhnout hned, třicátá léta se mohou opakovat, říká starosta bavorského města

Foto: archiv Markuse Hofmanna, se svolením Markuse Hofmanna

Během svatodušních slavností ve vašem městě se letos vyskytl incident se skandováním hesla s nacistickými konotacemi „Německo Němcům, cizinci ven“ do melodie songu L’amour toujours. Překvapilo vás to? Víte, kdo byl iniciátorem?

Související články

Německo Němcům, cizinci raus, zpívali. Video spustilo debatu o zákazech písní

Já jsem až do té doby v podstatě nevěděl, že se toto děje, že jsou na melodii tohoto songu vykřikována taková hesla. Zahlédl jsem v tisku zprávu o případu z Hamburku, ale nijak jsem se tím podrobně nezabýval. A pak najednou se to stalo u nás. Objevilo se video z našich slavností, na němž tři mladíci tento slogan vykřikují a při tom hajlují. Toto video někdo poslal do redakce deníku Bild a tím se ta zpráva rozšířila. Nevíme, kdo byli ti dotyční, policie to ještě vyšetřuje. Pak došlo ještě k jednomu případu, a to během vystoupení kapely v pivním stanu. Já jsem si ničeho nevšiml, přestože jsem v tom stanu byl. Ale údajně u jednoho stolu měl někdo tento text také zpívat.

Výuka dějin na školách není již dlouho v tomto směru dostatečná, stěžují si na to i sami učitelé. Před třiceti lety, když jsem já chodil do školy, byla ještě situace jiná.

Jak to vnímáte, proč se to podle vás děje?

Co si o tom myslet? Teď během evropských voleb opět posílila strana AfD, i když ne tolik, jak jsme se obávali. Ale nejvíce voličů této strany v rámci Bavorska bylo tady podél česko-německé hranice. V radě našeho města zatím AfD není, ale tři zástupci jsou v okresní radě. Podle mého názoru a pozorování jde zkrátka o protestní hlasy, aniž by si dotyční voliči uvědomovali konsekvence. Je za tím často lehkomyslnost a něvědomost. Zároveň je to zřejmě důsledek i toho, že výuka dějin na školách není již dlouho v tomto směru dostatečná, stěžují si na to i sami učitelé. Před třiceti lety, když jsem já chodil do školy, byla ještě situace jiná. Měli jsme například řadu starších učitelů, kteří nám zprostředkovali zkušenosti z období nacismu z první ruky. My proto o této kapitole našich dějin přemýšlíme úplně jinak. Současní mladí lidé o tom příliš neuvažují, slyší song a z legrace se přidají k nějakému trendu, aniž by si uvědomovali, jaké mohou být následky.

Jak se podle vás v takové situaci nejlépe zachovat?

Myslím si, že je důležité zasáhnout rázně hned v začátcích. Toto se zde dělo ve 30. letech a historie se může v nějaké podobě opakovat. My jsme tento song na dalších našich slavnostech pro letošní rok zakázali. Já stále říkám, že se nám přece nedaří špatně. Máme nízkou nezaměstnanost, všichni mají střechu nad hlavou, slavnosti hlásí rekordní návštěvnost… A zrovna u nás jsme neměli ani žádné velké potíže s uprchlíky, po roce 2015 jsme zde ubytovali v jediném zařízení kolem 250 osob a všechno jsme zvládli bez problémů. Ale lidé jsou nyní stále více nespokojeni s kroky spolkové vlády. Ta udělala od začátku řadu špatných rozhodnutí. Uprchlíci dostávají poměrně velkou finanční podporu a na začátku dokonce ani nesměli pracovat, i když mnozí chtěli. Všem je jasné, že musíme pomáhat, ale jak má pomoc přesně vypadat? Nemůže být přeci zcela bez limitů. Lidé také viděli, že uprchlíci z Ukrajiny dostali ubytování a peníze a zároveň někteří z nich jezdili stále na Ukrajinu a zpět. Jsou zkrátka lidé, kteří systém využijí, a na to se nemyslelo. Teď by se měla situace v tomto směru snad zlepšit, od června byla zavedena pomoc prostřednictvím platebních karet, takže uprchlíci mohou nakupovat jen určité věci a zneužití snad bude těžší.

Myslíte si, že se AfD v příštích volbách dostane i do vaší městské rady?

Věřím, že ne, podle mě my tak daleko přeci jen ještě nejsme. Zjevně jsou i u nás příznivci AfD a v nadregionálních volbách preference této strany roste, ale na komunální úrovni se k myšlenkám této strany mnoho lidí nepřihlásí. Zrovna včera jsme se o tom bavili s kolegou a myslíme si, že už by se to bylo projevilo, kdyby tady ten potenciál byl. Ale mezi lidmi zkrátka narůstají obavy kvůli krokům vlády, mají strach, mimo jiné kvůli situaci kolem ruské války na Ukrajině. To mi dělá trochu starost. Já jsem optimista, ale upřímně řečeno, někdy také sdílím obavy z toho, jak se bude situace celosvětově vyvíjet dál… Rusko není tak daleko, a co se stane, pokud se v Americe k moci vrátí Trump… Ale toto jsou věci, které my nemůžeme ovlivnit.

Vnímáte také nějaký vliv proruských dezinformací?

Slýchávám o tom, že ruský vliv se vyskytuje v bohatších oblastech Horního Bavorska, ale tady u nás o ničem konkrétně nevím.

Foto: archiv Markuse Hofmanna, se svolením Markuse Hofmanna

Obraťme list. Vy jste známý jako „zpívající starosta“, váš poslední song se dostal do první desítky hitů ve své kategorii a hrají jej i celostátní rádia. Za takovým úspěchem musí být hodně času a energie, jak se vám daří kloubit kariéru zpěváka s prací starosty?

Hudba je můj koníček, kterému věnuji většinu svého volného času. Je pravda, že volného času při práci starosty příliš není. Ale nemám rodinu, to by se určitě kloubilo dost těžko. Jak to funguje – například když jsem točil videoklip k novému songu, vzal jsem si den dovolené, ráno v šest jsem odjel vlakem do Kolína nad Rýnem, tam jsme celý den točili, a večer v osm jsem jel zpět. A ráno opět do úřadu. Co se týká vystoupení, ta jsou většinou o víkendu. Někdy ale také zazpívám například novomanželům, které oddávám, pokud si to přejí. A nyní mě požádaly místní gymnázium a reálná škola, zda bych vystoupil na předávání vysvědčení. Tak to jsou příklady, kdy mohu práci propojit se svým koníčkem.

Letos o vás natočila dokument celostátní televize ARD. Pomáhá vám vaše kariéra zpěváka k větší popularitě v politice? Jaké jsou reakce místních lidí?

Mám od lidí velmi pozitivní reakce, a kupodivu především od mladých. Často se se mnou chtějí fotit a ptají se, kdy budu mít zase nějaké vystoupení. To je překvapivé i pro mě, protože vím, že mladí lidé tento styl hudby většinou neposlouchají. Samozřejmě mě to moc těší. Ale já nerad spojuji hudbu přímo s politikou. Je pravda, že se díky zpívání asi stávám známějším, ale rozhodně není mým cílem získávat si takto větší popularitu kvůli politice. Nemám ani ambice pokračovat do vyšší politiky, rád bych zůstal na pozici starosty. Měl jsem nabídky kandidovat na hejtmana, ale to by znamenalo nemít už v podstatě žádný volný čas a musel bych se zřejmě vzdát hudby tak, jak se jí věnuji dnes. A to bych opravdu nerad.

Vedle zpívání nyní hrajete také v seriálu. Co vás přivedlo k hudbě a herectví, pocházíte z umělecké rodiny?

Moji rodiče nejsou hudebníci, ale já se hudbě věnuji už od svých devíti let, především zpěvu. Později jsem zpíval jako sopránový sólista a začal jsem hrát na klávesy, akordeon, klavír a kostelní varhany. Už jako dítě jsem také chodil do hereckého kroužku. Poté jsem působil na částečný úvazek jako církevní pěvec a dirigent sboru. Také jsem byl 15 let hudebním šéfem v divadelním spolku. K hudbě a divadlu mám zkrátka blízko celý život.

Jak vypadá kulturní život v Bavorsku po pandemii, vrátilo se vše do původních kolejí?

Foto: Lucie Sýkorová

Nejprve to vypadalo, že všechno usnulo a lidé se už nebudou tolik angažovat. Ale pak se stal pravý opak – alespoň u nás. Lidé slaví a baví se snad ještě více než před pandemií, na lidových slavnostech i v malých obcích v okolí jsou tisíce lidí. Návštěvnost Bad Kötztingu během Svatodušní jízdy dosahovala letos čísel jako při šestistém výročí před 12 lety. Je ale pravda, že někdy je potřeba i nový podnět. V našem městě se konala čtyřicet let v centru města společná slavnost místních spolků, ta ale začala upadat. Proto jsem přišel s konceptem nového hudebního festivalu na třech scénách podle hudebních žánrů v našem lázeňském parku, který nahradil původní slavnost. Koncept je založen na tom, že město zaplatí festival a spolky zde mohou prodávat například občerstvení a nechat si veškerý zisk. Zájem spolků je obrovský, hlásí se nejen místní, ale i z okolních obcí. První ročník festivalu se konal loni a přišlo až deset tisíc návštěvníků. Letos v červenci bude druhý ročník a očekáváme ještě větší návštěvnost.

Mnoho malých obchodů se i u nás v posledních letech zavřelo, protože lidé začali nakupovat hodně online. Ale skončili také například řezníci či pekaři.

Jak se stavíte k nedávné legalizaci tzv. měkkých drog v Německu? Projevilo se to už nějak na vašich kulturních akcích?

Myslím si, že to není dobré. My jsme vydali přísný zákaz pro svatodušní slavnost i pro festival v lázeňském parku. Přesto máme informace, že dealeři se pohybovali kolem svatodušních slavností a snažili se mladým lidem něco nabízet. Problém je, že mladí lidé často stále neví, jaké má užívání drog dlouhodobé následky. Mám ale signály, že většina našich lidí s legalizací drog nesouhlasí. Já jsem poměrně volnomyšlenkářský člověk, ale myslím, že nějaká pravidla by být měla, měli bychom se snažit dělat něco pro naše zdraví a ne naopak. Zákaz kouření nakonec také nikomu neuškodil.

Menší města a obce na obou stranách hranice mají stále větší potíže udržet maloobchod a gastronomické podniky. Jaká je situace u vás?

Mnoho malých obchodů se i u nás v posledních letech zavřelo, protože lidé začali nakupovat hodně online. Ale skončili také například řezníci či pekaři. To je bohužel globální trend, který nezastavíme, a který ještě podpořila pandemie. Ale naopak restaurace měly během kovidu rekordní tržby, prodávaly jídlo s sebou a i v neděli prodali často více obědů, než před pandemií. Takže ty přežily. Navíc se zde otevřely i dvě nové kavárny a cukrárna. Zrovna o víkendu jsem šel městem a viděl jsem, že všechny tři měly plno. Město navíc v současné době staví parkovací dům přímo u centra včetně knihovny, panoramatické zahrady a prostoru pro další kavárnu. V centru města jinak ještě stále funguje také jeden obchodní dům s módou a jeden se sportovními potřebami.

Daří se městu po zdražení energií udržet také provoz akvaparku?

Ano, i když návštěvnost je stále o něco nižší než před pandemií. Mívali jsme 250 tisíc lidí ročně, nyní je to mezi 230 tisíci až 240 tisíci. Energie podražily z 300 tisíc eur za rok na 1,2 milionu. Nyní proto budujeme v akvaparku a okolí solární elektrárnu, která by měla náklady na energie vrátit na původní čísla.

Město bylo velmi zadlužené, když jste jej před deseti lety přebíral. Když nyní investujete, znamená to, že dluh je již splacen?

Foto: Lucie Sýkorová

Město mělo dluh 27 milionů eur, nyní zbývá splatit sedm. Investujeme s pomocí dotací od Bavorské vlády na oživení vnitřního města. Projekt knihovny s kavárnou a parkovacím domem bude stát 13 milionů eur. Inspirovali jsme se mj. skandinávským modelem využití knihovny jako tzv. třetího prostoru, kde lidé tráví volný čas. Knihovny jsou podle celostátních statistik stále nejnavštěvovanějším zařízením, mají dokonce v souhrnu větší návštěvnost než fotbalové stadiony. O tom se moc neví. Centrem zájmu lidí přitom už není jen samotná kniha, ale prostředí, kde si mohou dát kávu, nebo kde se mohou různě zabavit i děti, zatímco rodiče jdou například nakoupit. Dalším projektem města bude do budoucna přestavba odsvěceného kostela na muzeum. Církev má čím dál méně prostředků a neudrží už všech pět kostelů ve městě. Jsme proto domluveni, že jeden z nich prodá městu za symbolické euro a my v něm vybudujeme muzeum Svatodušní jízdy. Do výstavby nových volnočasových areálů investují miliony eur aktuálně také oba místní výrobci pálenky.

Z čeho vlastně v minulosti vzniklo tak velké zadlužení města?

Jedním z hlavních důvodů byla stavba kasina – Bad Kötzting je jedním z míst, kde se nachází státní kasino. To provozuje Bavorský stát, ale budovu muselo postavit město. Kasino ale následně nevydělávalo tolik, aby příjmy města z něj stačily na splácení dluhu, který si město muselo na stavbu vzít.

Má nyní město z kasina nějaké příjmy?

Ano, patnáct procent z měsíčního zisku. V minulých letech se kasinu nedařilo, hosté jezdili hrát do Čech. Ale nyní se to výrazně zlepšilo, poté, co se v Čechách zpřísnila legislativa. Hosté kasina tak už nemají důvod jezdit za hranice. Kasino má nyní měsíčně zhruba 3700 návštěvníků a za minulý rok jsme měli příjem milion eur do městské kasy.

Posledním dotazem bych se ještě ráda krátce vrátila k vaší hudební kariéře – jaké jsou vaše další plány, chystáte i nějaké album?

Můj producent už plánuje další song na příští rok. Album ale spíše ne, to je velmi drahá záležitost, v Německu vyjde vydání alba na více než 50 tisíc eur. Platím si produkci sám a to je přeci jen příliš vysoká částka. Takže mým cílem je nyní vydat každý rok nový song, pokud to bude možné a vše bude fungovat jako dosud.