Roman (31): Moje holka propadla kartářkám. Nechala si od nich nakukat, že náš vztah nemá cenu, a dala mi kopačky
Roman (31): Moje holka propadla kartářkám. Nechala si od nich nakukat, že náš vztah nemá cenu, a dala mi kopačky
Kartářky a podobné vědmy, které dokážou nahlodat mozek tak, že se z toho člověk dlouho vzpamatovává, mohou být někdy až nebezpečné. Zničit vztah. Přátelství. Lásku. A taky peněženku, obzvlášť pokud tomuto způsobu nakukování do budoucnosti jejich klientky propadnou. Své o tom ví i Roman.
Moje dívka došla k názoru, že kartářky vědí všechno. Kdyby se vydala k jedné, tak bych si řekl: „Jen ať to zkusí, může to být docela legrace!“ Jenže Eva se rozhodla obejít všechny dostupné vědmy a místo toho, abychom spolu trávili víkendy, pobíhala od jedné k druhé. Měla z toho pěkně zamotanou hlavu – a nejhorší bylo, že jim věřila.
Přítelkyně si myslela, že jí kartářka poradí, co se životem
Některé kartářky možná cosi v kartách vidí, nechci urazit ty, které třeba i něco umí, jiné jsou dobrými psycholožkami, ale pak je tu velké procento těch, které tuší za vykládáním karet dobrý kšeft, zakoupily si tarokové karty, knížku nebo věšteckou kouli a pustily se do díla.
Problém je, že není možné oddělit zrno od plev. A moje dívka to ani nemá v úmyslu. Když se vydala nechat si věštit osud poprvé, docela mě to pobavilo. „Co si myslíš, že ti řekne?“ zeptal jsem se jí. „Co bude dál,“ odpověděla mi Eva – a na moji námitku, že TO je přece v našich rukách, se jen usmála.
Šikovná kartářka musí být dobrá psycholožka
Ale tím to neskončilo. Bral jsem to sportovně až do té doby, než mě začala nutit, abych si nechat věštit svůj osud taky. Přikývl jsem už proto, že jsem byl zvědav, jak to probíhá. A zjistil jsem, že dobrá psycholožka dokáže natolik odhadnout svoji potencionální oběť, že je těžké se bránit.
Stačí si všímat, zda návštěva přišla po schodech či jela výtahem, jak se tváří (šťastně nebo smutně), jak sedí (řeč těla napoví) a pak doplnit pár šikovných a nenápadných otázek… „Máte na svoji přítelkyni dost času?“ nebo „Cítíte se dobře?“ případně „Kam se chystáte na dovolenou?“ Nemluvě o tom, že ta, u které jsem byl, poznala, že ji neberu ani trochu vážně.
Náš vztah jsem zachránit nedokázal
Když jsem se pokoušel Evu odradit, vysvětloval jsem jí, že kartářka umí z klientů vytáhnout dost informací na to, aby si mohla vymýšlet. „Stejně k nim ženské chodí jen pro to, co chtějí slyšet, nemysli si, že vědma to nepozná!“ argumentoval jsem. „Co kdyby ti některá řekla, ať se se mnou rozejdeš?“ Eva se zarazila a pak to z ní vypadlo: „Ale právě to mi včera jedna řekla…“
Chytil jsem se za hlavu. „To přece nemyslíš vážně?“ Myslela. Marně jsem jí domlouval a snažil se její rozhodnutí zvrátit. Nevěřila ani mně ani naší lásce. Věřila jakési ženské, která jí navrtala díru do hlavy.Odešla. A já si uvědomil, že jsme se do toho měl vložit dřív. Možná bych Evinu posedlost dokázal zlikvidovat, kdybych její zálibu nepřehlížel a snažil se zjistit, co se dozvěděla. A pak ji nahlodávat a dodávat argumenty typu: „Podívej se, co říkala, a všechno je jinak!“ I když – jestli byla ochotná věřit tomu, co jí říkala cizí ženská, pak kdoví, jestli by uvěřila mně.
Další příběhy ze života →
Tereza (26): Kartářka mi dala naději, že se s expřítelem zase dáme dohromady. Dopadlo to ale úplně jinak
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].