Díky slepičkám či králíkům si staří lidé vzpomenou na svoje dětství nebo mládí
Slepičky-hedvábničky nebo králíci Bob a Bobek. Tato domácí zvířata vyvolávají v domově Clementas v Mlékovicích nedaleko od Prahy úsměvy ve tvářích starých lidí, kteří mají kvůli rozjetému Alzheimeru nebo jinému typu demence problémy s krátkodobou pamětí. Nedávno se tam dokonce narodila kuřátka, takže zaměstnanci budou muset zvětšit kurník. Zkušenosti s farmingterapií jsou náplní dalšího dílu nepravidelného seriálu Deníku Zvířecí lékaři.
Terapie s hedvábničkou
Třiadevadesátiletá Gréta, která je klientkou domova pro seniory Clementas ve středočeské obci Mlékovice, stojí u kurníku pro slepice-hedvábničky. Po otevření vrátek jim dává trochu listů pampelišek. Září jí oči a vzpomíná na čas nezralých malin, kdy její rodina taktéž mívala slepice.
Není zdaleka jediná. „Lidé, kteří tu žijí, měli většinou domácí mazlíčky, takže jsou rádi, že je tu mají taky,“ říká aktivizační pracovnice Michaela Benešová. V domově žijí především lidé s Alzheimerovou chorobou či jinými typy demence, pro něž ona a další připravují program, který je zabaví a zároveň pomůže.
Mnozí lidé považují za nejlepšího přítele člověka psa. Pomáhat jako terapeut ale může skoro jakékoliv zvíře:
Podle Benešové je terapie postavená na kontaktu se zvířaty nejvýraznější. „Pomáhá i lidem, kteří se jinak nechtějí ničeho účastnit. Zvířátka jim na tváři vykouzlí úsměv. Hned si začnou povídat,“ sděluje.
Ke kurníku chodí někteří sami, jiní organizovaně. Někdo vyjde na procházku a při tom zkontroluje slepičky nebo vybere čerstvá vajíčka.
Ředitelka domova Andrey Faltysová podotýká, že pomáhá už samotná přítomnost slepic v zahradě areálu. „Někteří klienti se i zapojují do péče o ně. Tedy do výměny vody, krmení či pouštění na pastvu,“ nastiňuje.
Se slepičkami i do pokojů
Pracovnice kurník čas od času posunou, aby hedvábničky měly k dispozici stále plno trávy. „A jelikož se nám narodila kuřátka, budeme ho i zvětšovat,“ informuje Benešová. K lidem, kteří kvůli zdravotnímu stavu sami přijít nemohou, nosí slepičky do pokojů na individuální terapie. Lidé na ně mluví, hladí je, dávají jim pusinky.
Vyvolá to u nich dobrou náladu i vzpomínky. „Vybavuji si jednoho klienta, kterého jsem zastihla u slepiček a on mi s dojetím v očích říkal, že vždy, když se na ně dívá, vzpomene si, jak trávil jako dítě prázdniny u babičky,“ vypráví Faltysová.
Dětem s autismem pomáhá i delfinoterapie:
Se snahou vybavit si příběhy se současně trénuje paměť. „To je pro klienty s onemocněním demence hodně důležité, protože to napomáhá mimo jiné v udržení jejich orientace – kde jsem, kolik je hodin, jaký je den a podobně,“ osvětluje ředitelka.
A jak nápad na chov hedvábniček vznikl? „Vyplynulo to přirozeně. Hodně z našich klientů mělo doma zahrádky a chovali domácí zvířata. Konkrétní volba na slepičky padla proto, že nejsou tak náročné na starost jako ostatní domácí zvířata. A ještě k tomu jsme se dočetli, že staročeské plemeno hedvábničky není hrabavé a je kontaktní,“ vysvětluje ředitelka.
Vejce a kuřátko v kurníku.
Terapie postavená na přímém kontaktu s domácími zvířaty se nazývá farmingterapie. A k čemu dalšímu, vedle vyvolávání milých vzpomínek, slouží? „Pokud klienti pomáhají s péčí o slepičky, mají zodpovědný úkol a jsou sami ve svých očích ‚pro někoho zase užiteční’. Mnohdy si totiž připadají, že jsou ‚už jen na obtíž’,“ uvádí Faltysová.
Canisterapie pomáhá dětem i dospělým:
Při chůzi ke slepicím a při péči o ně se lidé zase pohybují, mají motivaci a cíl. „Pohyb je důležitý pro udržení vlastní mobility a soběstačnosti. Dochází tak k přirozenému protahování a posilování svalů, tréninku stability, k procvičení jemné motoriky dlaní a rukou,“ poznamenává.
To podle ní například pomůže v tom, že se klient sám nají, napije, protože udrží hrnek nebo příbor. Dodala, že tak funguje i hlazení slepic, když se opět dlaně a ruce přirozeným pohybem protahují, od peří prohřívají a tím prokrvují. Hedvábničky totiž mají jemné peří podobné srsti zvířat.
Králíci, kočka i pes
Slepičky ale nejsou jedinými zvířaty, která v Mlékovicích chovají. V areálu žijí též kupříkladu kočky a uvnitř domova je klícka s králíky Bobem a Bobkem. Ti slouží též k terapiím. Pracovnice s nimi chodí za lidmi, kteří je hladí, pusinkují a mluví na ně. I oni v nich vyvolávají vzpomínky na dětství nebo mládí.
Bob a Bobek jsou králičí terapeuti.
Každý klient, pokud je schopný zvíře vyvenčit a postarat se o něj, si navíc může do domova přivést svého miláčka, s nímž byl do té doby zvyklý žít. V současné době tak v domově žije i jorkšír Kim. Jeho paničkou je paní Hana. „Mám ho asi devět let,“ svěřuje se. V Mlékovicích je s ním v samostatném pokoji necelý rok. Potěchu přináší i dalším lidem, kteří si jej nezřídka hladí.
Farming therapy (farmingterapie)
Terapie probíhá prostřednictvím práce v přímém kontaktu se zvířaty, ale jde také o celý proces ošetřování a chovu zvířat různých druhů a plemen.