Prokletý závod v San Marinu: Trať Velké ceny 1994 se stala osudnou nejen Sennovi
Před 30 lety došlo na trati italského závodního okruhu v Imole během Velké ceny San Marina k sérii tragédií, která z tohoto závodu udělala asi nejprokletější v dějinách formule 1. Už v pátek 29. dubna, tedy dva dny před hlavním kláním, se zranil Rubens Barichello. V sobotu přišla při kvalifikaci první smrtelná havárie: Roland Ratzenberger narazil do betonové zdi. O den později otřásl světem šok: zabil se Ayrton Senna.
Ayrton Senna v boxu McLaren
Horší víkend závody formule 1 nikdy nepoznaly. Tři starty, tři hrůzné havárie. A z toho dvě, které skončily už nikdy neodčinitelnou ztrátou – smrtí závodníka. Velká cena San Marina v roce 1994 znamenala otřes pro celý motorsport. A svět formule 1 navždy změnila.
Posledním skutečně vražedným desetiletím byla pro tento sport 70. léta minulého století, kdy zahynulo 12 závodníků, z toho devět při závodech mistrovství světa. V následujícím desetiletí už počet úmrtí na dráze významně klesl a zdálo se, že neblahý trend minulých dekád končí: k poslední smrtelné havárii před tragickým zahájením Velké ceny v San Marinu došlo podle globální sportovní stanice ESPN v roce 1982, když se při Velké ceně Kanady zabil 23letý Riccardo Paletti, který narazil zezadu do Ferrari francouzského jezdce Didiera Pironiho.
I této tragédii sice předcházela jen o měsíc dříve jiná fatální nehoda, a sice smrt Gillese Villeneuvea (otec pozdějšího mistra světa ve formuli 1 Jacquesa Villeneuvea) během kvalifikace na Velkou cenu Belgie, ale zdálo se, že tím se zubatá s kosou už konečně unavila a do budoucna přestane na závodních okruzích úřadovat. Až přišel onen nešťastný víkend z dubna na květen roku 1994.
Podivná sezóna
Pro Ayrtona Sennu, v té době již trojnásobného mistra světa a světového rekordmana v počtu vyhraných Velkých cen (41), se rok 1994 nevyvíjel od začátku příliš dobře. Ten rok přešel ze své domovské stáje McLaren ke konkurenčnímu Williamsu, ale v jeho vozech se necítil svůj.
„Senna se s vozem Williams FW16 navrženým Adrianem Neweyem od začátku potýkal, nebylo tak jednoduché řídit ho,“ uvádí web Ayrton-Senna.net.
Připomeňte si další tragédie ve formuli 1:
Senna komentoval podle tohoto webu své sžívání s novým modelem takto: „Mám velmi negativní pocit z řízení tohoto auta. Zčásti je to dáno chybějícími elektronickými změnami. Vůz má také vlastnosti, kterými si zatím nejsem úplně jistý.“
Pak mrazivě dodal: „Bude to sezóna se spoustou nehod. Risknu to, že řeknu, že budeme mít štěstí, pokud se nestane něco opravdu vážného.“
Problémy pokračovaly i po zahájení sezóny. Senna zaostával za Michaelem Schumacherem z konkurenční stáje Benetton a svým blízkým spolupracovníkům se svěřil s podezřením, že Benetton podvádí. Podle něj tento tým používal v Schumacherově voze nějaký systém kontroly trakce, který byl od roku 1994 zakázaný.
Před 50 lety vyhasl na závodním okruhu Velké ceny Nizozemska život mladého nadějného pilota F1 Rogera Williamsona:
„Vím, co se dělo, když jsme byli spolu v Benettonu. Lidé si myslí, že hledám výmluvy, ale já vím, že jeho auto bylo jiné než moje. Brzdil jsem na limitu a projížděl zatáčky co nejtvrději, tak jak mohl být Schumacher rychlejší?“ uvedl prý tehdy Senna.
Možná právě osobní přesvědčení, že musí na trati bojovat i s protivníkovou neférovou výhodou, ho pohánělo, aby i ve voze od Williamsu, v němž se necítil dobře, jezdil na samotné hraně schopností svých i auta. A v takovém rozpoložení zřejmě nastupoval i k osudové Velké ceně San Marina.
Od začátku špatně
Že se věci budou vyvíjet zlověstně, dala trať v italském městě jezdcům najevo už v pátek 29. dubna 1994. Sennův přítel a chráněnec, Brazilec Rubens Barrichello, škrtl během páteční tréninkové jízdy o obrubník, v rychlosti 225 kilometrů v hodině vletěl v zatáčce Variante Bassa do bariéry a převrátil vůz. Při havárii mu zapadl jazyk, takže byl v bezprostředním ohrožení života, zachránila ho ale okamžitá první pomoc, kterou mu poskytl lékař Sid Watkins.
Senna, který se tréninkové jízdy účastnil také, nehodu viděl, zastavil a vydal se kamarádovi na pomoc. Jeho tvář byla první, jíž si Barrichello všiml, když nabyl vědomí. Slavný závodník se ujistil, že jeho přítel přežije, načež pokračoval v tréninku.
10. září 1961 došlo na Velké ceně F1 Itálie v Monze k nejsmrtelnější havárii v dějinách tohoto sportu:
V sobotu ráno zajel s vozem svůj osobní rekord a znovu se setkal s Barrichellem, kterého pustili z nemocnice. Ten mu oznámil, že se vrací letadlem do Anglie a bude sledovat Velkou cenu v televizi.
Odpoledne začala druhá kvalifikace a přišla další tragédie. Osmnáct minut po startu vyletěl z vnější zatáčky Villeneuve (Villeneuve curva) prakticky stejným způsobem jako Barrichello také rakouský jezdec týmu Simtek Roland Ratzenberger (rovněž svědek předešlé nehody) a v rychlosti 314 kilometrů v hodině také on naletěl do betonových svodidel. Ale zatímco Brazilec měl štěstí v neštěstí a vyvázl jen s lehkými zraněními, Ratzenberger následkům havárie v nemocnici podlehl.
Den před smrtí Ayrtona Senny na Velké ceně San Marina se na stejném okruhu zabil při kvalifikačním závodu rakouský jezdec Roland Walter Ratzenberger. Na snímku v den své smrti v kokpitu svého vozu ještě před osudnou havárií
„Celý ten víkend visela nad tím místem opravdu špatná karma. I když na takové věci nevěřím, vzpomínám si, jak jsem tam v sobotu ráno šel a říkal jsem si, že něco není v pořádku. Z nějakého důvodu jsem z té soboty nebyl šťastný. Ale říkali jsme si, že máme šanci,“ vzpomínal později pro titul Motorsport šéf Simteku Nick Wirth.
Senna, který tuto nehodu sledoval v televizním záznamu, se v nemocnici okamžitě dotazoval, jak na tom Ratzenberger je. Neurochirurg Sid Watkins, jenž byl stejně jako při předchozí Barrichellově nehodě první na místě a jako první se snažil rakouského jezdce zachránit, mu bohužel musel sdělit, že tentokrát byla jeho snaha zbytečná a kvůli vážnému zranění hlavy už pro Ratzenbergera nemohl nic udělat.
„Nemusíš startovat. Odstup ze závodu a pojď se mnou radši na ryby,“ navrhl neurochirurg Sennovi, o jehož duševní stav se po tomto dvojitém incidentu obával. Senna jeho zájem ocenil – ale nabídku bohužel nepřijal.
Osudná jízda
V neděli ráno byl v zahřívacím kole nejrychlejší o devět desetin sekundy. Ale nad závodištěm jakoby stále visel černý mrak smůly, který se nechtěl protrhat.
Hned po startu hlavního závodu se srazili Portugalec Pedro Lamy a Fin Jyrki Järvilehto (známý jako JJ Lehto), když Lamyho Lotus narazil do zadní části Järvilehtova Benettonu, který zastavil na startovním roštu. „Všude létaly trosky, jež způsobily lehká zranění jednomu policistovi a osmi divákům,“ popsal hrozivě vypadající nehodu titul Racing News 365.
Výrobci automobilů Enzo Ferrari a Ferruccio Lamborghini byli nesmiřitelnými rivaly:
Tato další havárie vedla pořadatele k nasazení takzvaného safety caru, tedy bezpečnostního vozidla, jež bývá povoláváno z boxů, aby jelo před vedoucím vozem a zpomalilo celkové tempo závodu. Safety car, což byl sedan Opel Vectra řízený německým pilotem F3 Maxem Angelellim, zůstal na trati pět kol. Jeho tempo ale bylo až příliš pomalé. Senna proto v pátém kole vyjel na úroveň Vectry a pokynul jejímu řidiči, aby zrychlil.
Do šestého kola pořadatelé safety car odvolali, o čemž informovali brazilského závodníka vysílačkou. Senna okamžitě nasadil rychlé tempo, přičemž se mu v patách držel Michael Schumacher. Ten si všiml, že když jeho rival projížděl levotočivou zatáčkou Tamburello, dostal se až na její samý okraj a terénní nerovnost mu rozhoupala vůz.
Ayrton Senna ve svém voze Toleman TG 184 v roce 1984
V následujícím sedmém kole vyletěl Sennův Williams na stejném místě z trati a rovněž narazil do betonové bariéry. „Telemetrie ukázala, že Senna vjel do zatáčky rychlostí 309 km/h, prudce zabrzdil, dvakrát podřadil, a pak v rychlosti 211 kilometrů v hodině narazil do bariéry,“ uvedl Racing News 365.
Tři smrtelné rány
Náraz utrhl část předku vozu a přední pravé kolo. To vystřelilo přímo do kokpitu, kde trefilo Sennu do helmy přibližně v oblasti pravého spánku. Část zavěšení kola prorazila helmu i její hledí a zasáhla Sennu na dvou místech přímo do hlavy. Samotný náraz vozu navíc způsobil, že se závodník zprudka udeřil hlavou o zadní opěrku a zlomil si lebeční kost. „Kterékoli z těchto tří zranění mohlo vést k Sennově smrti,“ píše Racing News 365.
I když hasiči a záchranáři dostali Brazilce z vozu během několika minut a Sid Watkins mu hned na místě provedl nouzovou tracheotomii, aby ho mohl uměle udržet při dechu, závodníkův stav byl příliš vážný.
První obětí okruhu Nürburgring se stal jeden slavný Čech. Byl jím Čeněk Junek, manžel Elišky Junkové:
„Vypadal klidně. Nadzvedl jsem mu víčka a z jeho zorniček bylo jasné, že má masivní poranění mozku. Vytáhli jsme ho z kokpitu a položili na zem. Když jsme to udělali, vzdychl, a přestože nejsem věřící, cítil jsem, jak v tu chvíli jeho duch odešel,“ napsal Watkins později ve své knize Život na hraně: Triumf a tragédie ve formuli 1.
Minutu a devět vteřin po Sennově nehodě byl závod zastaven. Závodník byl helikoptérou transportován do nemocnice Maggiore, ale zhruba deset minut po přijetí na jednotku intenzivní péče se mu zastavilo srdce. Za pomoci přístrojů se jej lékařům podařilo ještě „nahodit“, ale po půl sedmé večer přestalo bít znovu a definitivně. V 18:40 nemocnice oznámila, že Ayrton Senna zemřel.
Brazilská vláda vyhlásila v reakci na skon slavného závodníka třídenní státní smutek a označila jeho ztrátu za národní tragédii. Sennova pohřbu, přenášeného živě brazilskou televizí, se zúčastnily na tři miliony obyvatel Sao Paula, kteří vyšli 5. května 1994 do ulic, aby jej doprovodili na jeho poslední cestě. Čest svému slavnému kolegovi a soupeři přišla vzdát také řada předních osobností motoristického sportu.
Bezpečnostní dohra
Dva dny po havárii svolala Mezinárodní automobilová federace mimořádné zasedání kvůli přezkoumání okolností tragického víkendu a už při následujícím závodu v Monaku vystoupil jejím jménem bývalý mistr světa F1 Niki Lauda, aby oznámil zavedení nových bezpečnostních opatření.
První změny vstoupily v platnost okamžitě už pro Velkou cenu Španělska a Velkou cenu Kanady, další následovaly později. Týkaly se mimo jiné vylepšení svodidel, přepracování tratí, vyšších bezpečnostních standardů, lepšího zajištění kokpitů vozů a omezení na třílitrové motory. Nic z toho už Sennovi ani Ratzenbergerovi život nevrátilo, ale jejich tragický osud přispěl k tomu, že se svět formule 1 stal přece jenom bezpečnějším.