Pod povrchem Země se něco děje. Po staletích klidu se probouzí nebezpečné síly

Nedávná sopečná aktivita na Islandu byla příčinou podzemních změn, které se začaly dít po staletích klidu. Kromě Evropy se dějí i v Asii, kde vědci rovněž zaznamenali nevídaný pohyb tektonických desek. Jakým způsobem ovlivní život na povrchu planety, se snaží zjistit.

Na Islandu vybuchla sopka. Erupce je větší než v minulosti

Pod zemí se probouzí dlouho spící síly. Erupce sopky, jejíž láva pohltila domy v islandském rybářském přístavu Grindavik, podle vědců potvrdila, že je po osmi stech letech znovu aktivní zlomová zóna vedoucí pod severským ostrovem.

Nedělní erupce sopky byla totiž již pátou za méně než tři roky na poloostrově Reykjanes. „Po stoletích relativní přestávky a úplného zastavení povrchové aktivity jsme vstoupili do nové epizody oddělování tektonických desek, která může trvat několik let, možná i desetiletí,“ sdělil agentuře AFP vulkanolog Patrick Allard z Institutu planetární fyziky v Paříži.

Experti varovali před vznikem nových trhlin na Islandu:

Podle francouzského vědce se bez varování může začít chrlit na povrch magma. „Je velmi blízko povrchu a připravené k erupci,“ upozornil.

Pomoci tomu podle něj může i tenká zemská kůra v blízkosti zlomové zóny nacházející se pod ostrovem. Island se totiž rozkládá na středoatlantském hřbetu, což je podmořské „pohoří“ na dně oceánu oddělující euroasijskou a severoamerickou tektonickou desku. Vědec však dodal, že skutečné množství taveniny nebude obrovské.

Podle expertů je další erupce sopky u Grindavíku možná v únoru:

Nicméně odborníci pro server ScienceAlert uvedli, že umístění křehké zlomové zóny bude vždy představovat problém. Zejména je hrozbou pro geotermální elektrárnu Svartsengi, která zásobuje elektřinou a vodou 30 000 obyvatel poloostrova. Podle Allarda je rovněž v ohrožení existence města Grindavík, které stojí na lávových proudech.

Změny na kontinentu

K pohybu tektonických desek dochází i pod Himalájem. Nedávný výzkum prokázal, že se indická část posouvá pod euroasijskou desku, přičemž se hustý spodní díl odlupuje od horního. Vědci rovněž nalezli důkazy o vertikálním zlomu neboli trhlině. „Nevěděli jsme, že se kontinenty mohou chovat tímto způsobem,“ napsal ve studii zveřejněné v časopise Science geodynamik Douwe van Hinsbergen z Utrechtské univerzity.

Vědci již dlouho předpokládají, že by se tektonické desky mohly takto rozpojovat. Při stlačení a zhuštění by se deska mohla rozštěpit podél slabého rozhraní mezi vrstvami.

Experti tento proces ale většinou studovali v nitru tlustých kontinentálních desek a simulovali v počítačových modelech. „Nyní jsme jej poprvé zachytili při činu,“ sdělil van Hinsbergen.

Zemětřesení posunulo japonské pobřeží:

Aktivita se projevuje zemětřesnými vlnami pod Tibetem a stoupajícími plyny k povrchu. Odborníci jsou přesvědčení, že studiem těchto změn mohou lépe pochopit vznik mohutného pohoří a možná i nebezpečí zemětřesení v této oblasti. Přímá souvislost s přírodní katastrofou však zůstává nejistá.

Geolog Fabio Capitanio upozornil, že ohledně probíhajícího procesu rovněž zůstává spousta nejasností a data jsou omezená. „Jedná se ale o důležitý krok k pochopení, jak vznikla naše moderní krajina,“ uvedl pro časopis Science.