Odmítání eura? Češi jsou upnutí ke své měně. Je to diagnóza, říká ekonom Zahradník

Letos je to 20 let od doby, co Česko vstoupilo do Evropské unie. Bohatství průměrného Čecha za tu dobu vzrostlo o více než 40 procent, snížila se míra chudoby. Životní úroveň se přiblížila té západní. Vyplývá to z analýzy České spořitelny, podle které by se Česku bez EU dařilo ekonomicky daleko hůře. Do budoucna ale ve vztahu k Unii zůstávají určité výzvy, například Česko stále nemá vyjasněný postoj k přijetí eura. Podle ekonoma Petra Zahradníka bude na celé diskuzi zásadní postoj veřejnosti. Pokud se nálada změní, pak změní postoj i politických odmítačů, řekl v rozhovoru pro Blesk Zprávy.

Analýza si dala za cíl zhodnotit dopady členství v Evropské unii na českou ekonomiku a společnost. Výrazně pozitivní efekt se podle ní odehrál například ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP). Při vstupu do unie mělo Česko HDP v paritě kupní síly na 80 procentech evropského průměru, loni to bylo už 91 procent. Životní úroveň Čechů se tak přiblížila Itálii, země jako Portugalsko nebo Španělsko jsme dokonce předehnali.

Kdybychom členy EU nebyli, HDP by v přepočtu na obyvatele bylo loni o pětinu nižší. Zároveň spotřeba domácností by se snížila o třetinu. Ta se jinak zvýšila o 22 procent z 248 tisíc korun v roce 2004 na 302 tisíc korun v roce 2023.

Skoro o půlku se také snížila míra chudoby – z 20 procent na úroveň okolo 11 procent. Podle analýzy k tomu přispělo čerpání evropských fondů. Celkově Česko na členství v EU finančně vydělalo, čistá pozice na konci loňského roku dosáhla 1,1 bilionu korun. Přesně o tolik peněz víc jsme z EU dostali, než jsme do sedmadvacítky dali.

>

Volby do europarlamentu 2024: Termín, kandidáti a favorité

Volby do europarlamentu 2024: Termín, kandidáti a favorité

Nejde ale jen o ekonomické výhody. Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil podotkl, že nesmíme zapomínat i na takové aspekty jako třeba Schengenský prostor. Češi díky němu během cesty autem do Chorvatska ušetří v průměru hodinu, protože nemusí čekat na hranicích. „Jak člověk strašně rychle zapomíná, tak jsem si našel dobový tisk a ono se nečekalo hodinu v té době, ono se čekalo hodiny,“ podotkl Navrátil, že ušetřený čas je nejspíš ještě větší.

Také bezplatný roaming je zásadní věc, se kterou Evropská unie přišla. „Díky této regulaci se například rapidně zvýšil objem přenesených mobilní dat během letních měsíců, kdy Evropané tráví čas na dovolených v zahraničí. Ve srovnání s létem 2016 vzrostl v létě 2023 objem přenesených mobilních dat 44krát,” uvedl líčil Navrátil.

Zahradník: Diskuze u euru je zásadní

Evropskou unii nicméně podle analýzy čekají v následujících letech velké výzvy, a těmi jsou zelená a digitální transformace. Energetická transformace, která se zelenou transformací souvisí, vyjde odhadem na 390 miliard eur, na dalších 120 miliard eur vyjde digitální transformace. Pro tu navíc budou třeba vysoce specializovaní lidé.

Výzva, která je čistě česká, je pak euro. Česko má k němu aktuálně ambivalentní postoj, současná vláda tvrdí, že přijetí není na pořadu dne. Debatu ovšem rozvířil prezident Petr Pavel, který v novoročním projevu uvedl, že by se o přijetí společné evropské měny mělo začít mluvit.

Na to v únoru ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) jmenoval svého poradce Petra Zahradníka – člena Národní ekonomické rady vlády (NERV), experta na Evropskou unii a ekonoma, který se podílel na prezentaci analýzy zmíněné v tomto textu – zmocněncem pro euro.

Ve vládní koalici kvůli tomu vypukla bouře, došlo dokonce na vůbec první dohodovací řízení, během kterého se zástupci pětikoalice dohodli, že pozici zmocněnce pro euro zruší. Blesk Zprávy se ptaly Zahradníka, který zůstal poradcem ministra Dvořáka, jak se situace od té doby vyvinula.

Blesk Zprávy: Jaké kroky ve vztahu k euru byly podniknuty od té doby, co vaše jmenování zmocněncem pro euro málem položilo vládní koalici?

Petr Zahradník: Myslím, že docela významné. Mně osobně se naplnil kalendář až minimálně do poloviny roku. K účasti na nejrůznějších diskuzích a besedách po celé republice, což si myslím, že by mohl být docela dobrý efekt. V samotném kabinetu ministra Dvořáka se vytvářejí aktivity. Teď na začátku května bude kulatý stůl, bude připravovaná speciální webová stránka informativního charakteru. To není moje zásluha, ale nějakým způsobem se na ní podílím. Je zvláštní komise NERVu právě k tomuto tématu.

Pozitivní na tom je, že asi zřejmě vznikne nějaký dokument, který může mít nějakou vypovídající, nejenom konstatující, ale i třeba analytickou nebo postojovou hodnotu. Negativní je, domnívám se osobně, že je to určitý druh alibismu, protože ten termín je až po uskutečnění všech voleb, které se letos v České republice budou konat a v té době už bude relativně málo času do voleb do Sněmovny.

Takže mám pocit, že za prvé vzhledem k tomu, že v té skupině jsou jak stoupenci, tak odpůrci, kteří podle mého nebudou úplně ochotni slevit ze svých pozic, tak z toho nemůže vyjít nějaké jednoznačně doporučující stanovisko pro vládu, právě pro to politické rozhodnutí, které tu bylo zmiňované.

A za druhé, když jsem už po té diskuzi viděl komentáře politiků typu, tak se k tomu možná na jaře příštího roku vrátíme, tak jsem sem si pro sebe udělal závěr, že to je – nechci říkat ztracené – ale že to asi k tomu cíli, kteří si někteří z nás představují, nepovede.

V dalším období bude vládnout buď opět současná koalice, která není přijetí eura až tolik nakloněna nebo hnutí ANO, které není nakloněno už vůbec. Je vůbec šance, že to politické rozhodnutí pro přijetí padne?

Řekl bych, že postoj hnutí ANO hodně záleží na postoji lidí. Nedělám si iluze o tom, že se to nějakým způsobem propastně může změnit. Ale viděli jsme, že před nějakými 12-13 lety byl podíl odmítačů nějakých 50 procent, stoupenců 35 procent a zbytek byl nerozhodnutý. To je, myslím, rozložení, se kterým se dá pracovat. Souhlasím s tím, že když je 80 procent proti, tak se s tím asi nějak výrazně pracovat nedá, minimálně v nějakém krátkodobém horizontu. Ale pokud by se tak stalo, tak si myslím, že minimálně někteří představitelé hnutí ANO by se opět stali stoupenci.

Mám tím na mysli třeba Karla Havlíčka, který, nevím jak ve stranických diskuzích, ale v minimálně v nějakých objektivních diskuzích argumentuje poměrně objektivně a zdůvodňuje, proč se mu vstup do eurozóny v současné době nelíbí, a mám pocit, že to úplně není v souladu právě s tím podílem odmítačů.

Takže se vracíme k tomu, je to hlavně o veřejné diskuzi a vysvětlování.

Tohle je velmi zásadní parametr. Kdyby ten podíl byl opačný, tak si myslím, že euro už dávno máme. Proč tomu tak je, tak to si myslím, že leží opravdu téměř mimo nějaké ekonomické řešení, že je to nějaká sociopsychologická diagnóza, proč jsme takovým způsobem upjatí k naší měně.

Na druhou stranu je to určitý projev patriotismu, který nám je často vyčítán, že to nemáme. Tak v tomhle si ho velmi hutně naplňujeme. Ale když jsme jinak otevření, když velká část zaměstnanců dělá v podnicích, které jsou exportně orientované, v mnohém i vlastněné zahraničními vlastníky, spousta lidí cestuje atd., máme v tomhle parametry srovnatelné s drtivou většinou zemí eurozóny, tak proč je ten mentální přístup k tomu tak odlišný? To si tedy opravdu nejsem jistý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) představil novelu zákoníku práce, která zahrnuje možnost některé pracovníky v Česku vyplácet v eurech. Dokáže to pomoci změnit postoj Čechů k euru?

Tohle si myslím, že by opravdu byla cesta. Vyžadovalo by to nějaké předvysvětlení na korporátní úrovni, proč tomu tak je, možná právě tím by se objektivizovala ta diskuze, že by managementy nebo vlastníci podniků vysvětlili svým zaměstnancům, jaká koneckonců je jejich ekonomická struktura, pro jaké trhy vyrábějí, jakým způsobem je vedeno jejich účetnictví atd. Tohle si myslím, že by mohla být cesta, ale nezaváděl bych to v první řadě direktivně, dal bych to na volbě toho zaměstnance, jakou variantu by preferoval.

Bude to na dobrovolné bázi.

Tak to si myslím, že minimálně pro tu první fázi je správně. A tohle opravdu může být cesta, jak ten poměr zvrátit.