Ministr Bek chce víc učitelů a jaderných inženýrů, plánovanou společnost. Je to omyl
Opravdu budeme za patnáct let potřebovat víc učitelů či jaderných inženýrů? Nebude náhodou nouze o psychology, biology a experty na média?
Ministr Bek chce víc učitelů a jaderných inženýrů, plánovanou společnost. Je to omyl; Zdroj foto: Honza Mudra
Stále znovu a znovu slyšíme, jak se musíme stát “vzdělanostní společností”. To je mantra každé vlády. Vzdělání se pak vždycky váže na střední a vysoké školy, na počty lidí s maturitou a vysokoškolským titulem.
Taky se ví, jak zkřehlé jsou moderní společnosti, jak snadno lidé v nich, ať mají vzdělání, nebo nemají, podléhají dezinformacím. Jak narůstají počty lidí s psychickými potížemi, úzkostmi, depresemi, jak zasaženy jsou často už děti, jak se na tom podepsala pandemie covidu.
Do toho na konci dubna napíše ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek (STAN), docent muzikologie a bývalý rektor Masarykovy univerzity, tento post na síť X: “Nárůst počtu vysokoškoláků musí v následujících letech směřovat především k posílení profesí strategicky důležitých pro budoucnost naší země, jako jsou učitelé, zdravotníci nebo odborníci v oborech týkajících se jaderné bezpečnosti. K zajištění takové společenské objednávky je třeba v následujících letech nejen navyšovat rozpočet pro vysoké školství, ale také upravit systém financovaní vysokých škol.”
Je to zřejmě jen volná úvaha, na stránkách ministerstva jsem k tomu vlastně nic dalšího nenašel. Ale ta úvaha se zdá být hodně vedle, dokonce dost zásadně mimo. Ministr tady mluví o české společnosti jako o nějakém tělese, které se dá shora řídit a manipulovat, předvádí inženýrský, technokratický přístup, společenské plánování bez poctivé, široké analýzy. Samozřejmě platí, že je to jen post na síti X. Ale i tak leccos prozradí.
Teď podle Beka chybí “učitelé, zdravotníci nebo odborníci v oborech týkajících se jaderné bezpečnosti”. Popisuje to jako “společenskou objednávku”, aniž by k tomu ovšem dodal odkaz na nějakou věrohodnou analýzu a věrohodný výhled (počet obyvatel Česka se má přece podle prognóz dost rapidně snižovat). A rovnou se jde na věc a rovnou je nutno “upravit systém financovaní vysokých škol”. Míněno zjevně tak, že některým se přidá, jiným, nedůležitým, ubere.
Hned na začátku připomeňme, že se během jara školy dozvěděly definitivní podobu svého rozpočtu. Ukazuje se, že některým školám už nyní peníze nestačí na udržení zaměstnanců. Nejen uklízeček a školníků, ale ani učitelů.
Dejme tomu, že vláda posílí rozpočet pedagogických fakult. Jak to ale pohne středoškoláky, aby tam šli studovat? Server Seznam Zprávy píše, že loni se vláda Petra Fialy “legislativně zavázala, že bude držet platy pedagogů na 130 procentech průměrné hrubé mzdy v ekonomice. Průměrně si tak měli učitelé letos polepšit o 2500 korun. Ani jeden z cílů, z nichž ten první je také ve vládním programovém prohlášení, se ale splnit zcela jistě nepodaří. To už je dnes jasné.”
Odtud je celkem jasné, že problém netkví ani tak ve financování vysokých škol, nebo netkví zdaleka jen v jejich financování, ale v přitažlivosti učitelského oboru na všech úrovních, od základky až po univerzitu. Ale to přece Mikuláš Bek musí vědět?
Kolik ornitologů budeme potřebovat za 20 let?
Tentokrát se pod prohlášením Mikuláše Beka rozjela zajímavá debata. Jeho věty samozřejmě některým uším libě zní, jedna diskutující hned píše, že “ČR není tak bohatá, aby měla 1-2 fakulty humanitních a sociálních studií v každém kraji a produkovala progresivní aktivisty ve velkém. Absolventi gender studies a podobných perel skoro nikdy nenajdou zaměstnání v oboru a při demografické situaci ČR bude jejich práce chybět jinde.”
A hned se přidá exministr dopravy, který volá po rozvoji technického školství, zejména “společensky potřebných oborů (například aktuálně v oblasti dopravy: udržitelná multimodální mobilita, vysokorychlostní železniční systém) s cílem propojit VŠ vzdělávání a firmy a tvořit společné kompetence s cílem motivovat mládež ke studiu technických oborů i firmy a zaměstnance k systematickému kontinuálnímu (postgraduálnímu) studiu…”
Jiný debatér píše rovnou, co dobře znají ředitelé škol, totiž, že “ze školství uteklo už spoustu mých spolužáků, víte proč? Protože musí živit rodiny a nechtějí mít zároveň dvě práce. Jak myslíte, že bychom je do těch škol mohli vrátit?”
Ministrův příspěvek se, mimochodem dosti nešťastně, odehrává v době, kdy probíhají přijímací zkoušky na střední školy. A zase víme všichni, co se děje, na gymnázium se chce dostat mnoho dětí, což je skvělé, ale poptávka převyšuje nabídku, je to boj. Ale tohle přece boj být nemá, že? Dlouho dopředu, 15 let se vědělo, že to přijde, ale politici u moci na to nedokázali myslet a počítat s tím.
Mikuláš Bek chce posilovat obory “týkající se jaderné bezpečnosti”. Kdo ale může jít studovat takové obory? Někdo, kdo původně mířil na filozofii, teologii, srovnávací lingvistiku, gender studies? Těžko, opravdu těžko. Zároveň dnes není vůbec jasné, jak to s jádrem za 15 až 20 let bude, kolik budeme opravdu potřebovat jaderných inženýrů. Stejně jako není jasné, kolik budeme potřebovat ornitologů.
O něco jasnější se zdá, že se neobejdeme bez (potřebujeme je už dnes) zubařů, psychologů, psychiatrů, expertů na média, specialistů na dezinformace, které kupodivu tuto vládu nijak zásadně nevzrušují, klimatologů, biologů, když se mění klima, a dalších a dalších odborných profesí.
Bylo by skvělé, kdyby naše školy na všech úrovních připravovaly ženy a muže schopné reagovat na realitu, schopné třeba změnit obor, který vystudovali, a jít dělat něco jiného, když je ten jejich buď neuživí, tak to zjevně dělá část studentek a studentů pedagogických škol, nebo když hledají něco jiného, změnu, jak to udělal muzikolog Bek, který šel do politiky.
Možná poslední poznámka. Dnešní česká společnost ukazuje, že inženýrský, technokratický způsob uvažování a plánování nestačí, že se všechno nevejde jen do grafů a snahy o nezastavitelný hospodářský růst. Plánovaná společnost je omyl. A humanitní vědy jsou důležité a prospěšné, pomáhají společnosti, aby rozuměla sama sobě.