Jiří Šlitr byl geniální diletant se slabostí pro ženy. Hudbou byl posedlý odmala

Byl druhý svátek vánoční, tuhý mráz a Jiří Šlitr se poroučel od rodinného oběda s tím, že má schůzku s Ferdinandem Havlíkem. O pár hodin později vylomila policie dveře jeho ateliéru na Václavském náměstí a našla uvnitř dvě těla otrávená svítiplynem. Jedno z nich patřilo Jiřímu. Tím druhým nebyl Havlík, nýbrž mladičká Jitka Maxová. Jedna z mnoha žen, které semaforský jazzman okouzlil a které okouzlovaly jeho. 15. února uplyne rovná stovka od jeho narození.

Jiří Šlitr se svým celoživotním druhem – klavírem

Sudičky ho obdařily vskutku štědře. Mimořádné hudební nadání, výtvarný talent, píle i schopnost vidět dál než mnozí kolegové. Jiří Šlitr – právník, skladatel, klavírista, výtvarník, spoluautor a občasný herec – dostal do vínku bohatý život. A intenzivně ho žil. Jako by tušil, že nemá vyměřeno mnoho let. Přesněji, čtyřicet pět.

Spoluzakladatel legendárního Semaforu bezesporu působil na mnohé jako renesanční kumštýř a intelektuál. Pravdou ovšem je, že toho uměl mnohem víc. Rodák z Podkrkonoší překvapoval nejen hrou na klavír, ale i vybroušenými sjezdy na lyžích, tenisovými údery nebo ostrou jízdou na silnici. Jako by se v něm snoubily dvě osobnosti: jedna plachá a uzavřená, druhá překypující ambicemi a touhou dojet až za obzor.

Ve čtvrtek uplynulo sto let od narození Jiřího Šlitra. Co o hudebním géniovi víte?

Hudbou byl posedlý odmala. „Tluče vší silou do taktu hrkačkou o židličku,“ zapsala si maminka, když mu byl necelý rok – jak uvádí Lukáš Berný v publikaci Jiří Šlitr. Doktor Klavír (Cpress, 2024), která právě vyšla na počest jeho výročí. Jeho první vášní byl gramofon, ve třech letech klavír. Tím to ovšem nekončilo, talentu měl na rozdávání. Pokreslil, co se dalo, v sextě založil první dixieland. A vyhověl i otci, který si přál mít doma právníka. „Na, tady to máš, já to nechci,“ šoupl mu o pár let později rouru s diplomem čerstvý JUDr, který vystudoval levou zadní, ale práva dělat nechtěl. Chtěl něco jiného: skládat, hrát a kreslit. Odborné vzdělání v tomto směru nikdy neměl (na výtvarnou akademii ho opakovaně nevzali), ale upřímně – ani ho nepotřeboval.

Přivázaný Horníček

Jeho přítelem dnem i nocí se stal klavír. Objevoval pražský život, doprovázel klavírní hrou kdekoho a kdeco – Chaplinovy grotesky v Klimentské, začínající Ljubu Hermanovou nebo Jiřinu Steimarovou, těšil se z prvních inspirativních přátelství (například s Pavlem Koptou, kterého potkal během vojny). A samozřejmě – ustavičně kreslil, třeba ilustrace pro sokolskou knihu Plavání nebo titulky pro televizi.

Písnička Oči sněhem zaváté autorské dvojice Suchý a Šlitr:

Jeho první maličký ateliér v Chodské 13 se stal proslulým. Právě tady se rodily desítky skladeb a kreseb, ale také pověstné večírky s chutí rumového flipu a krabího masa z konzervy Chatka za pět kaček. „Flip je zrádný… Vyrábí se z jablečného moštu obohaceného rumem a velkou lžící másla. Vaří se to. Když to člověk pije, má pocit…, jako by v něm alkohol ani nebyl. Jenže tam byl. A Jirkovi bylo hrozně zle, zatímco my se skvěle bavili,“ vzpomíná v knize Doktor Klavír budoucí lékařka a diplomatka Jaroslava Moserová, jejíž sestře se Jiří marně dvořil. Alkohol se zkrátka nikdy nestal Šlitrovou zálibou, to už spíše lulka.

V legendárním Semaforu začínal i božský Karel Gott:

Přišly první menší výstavy a také zájezdy s Miroslavem Horníčkem, jehož pořady doprovázel na klavír. Když komik doputoval k Werichovi do Divadla satiry, otevřel se prostor i Šlitrovi. À propos Horníček. V jednom z rozhovorů vzpomínal na své rychlé jízdy se Šlitrem na motorce. „Já se bál. Ale co je zajímavé – spánek je u mě silnější než strach. Když zjistil, že spím, přivazoval mě k sobě šňůrou na prádlo, aby mne po cestě neztratil.“

JIří Šlitr zkoumá s Jiřím Suchým vinné sklenky

Byl to ostatně právě Horníček, který zuřivého motorkáře seznámil s jeho osudovým parťákem: Jiřím Suchým. Stalo se to v Redutě a záhy bylo zjevné, že si jejich texty a hudba rozumí. V soukromí si – alespoň jak naznačují ti, co je znali (i autor zmíněné publikace) – na sebe museli zvykat déle. Každý žil trochu po svém. Je ovšem pravdou, že když zkraje spolupráce Šlitr pozval Suchého na společný výlet motorkou – aby se sblížili, zpátky se už vracel s náhodnou dívčí známostí od vody, zatímco autor Pramínku vlasů jel domů vlakem…

Chuligáni!

To podstatné je, že spolu a s Ferdinandem Havlíkem založili v roce 1959 slavnou divadelní scénu Semafor. Od první hry Člověk z půdy bylo nabíledni, že se tu rodí něco mimořádného – tvůrčí partnerství, které nebylo vždycky bez krizí, ale jež bylo inspirativní pro mnohé nové talenty i formy.

A to jim dva roky předtím po televizním silvestru diváci spílali do chuligánů! Od začátku 60. let stoupalo duo Suchý-Šlitr (a Semafor s nimi) už jen k divácké slávě. Koupil jsem si knot, Chybí mi ta jistota, Šišlala, Je dusno a těžko, Tu krásu nelze popsat slovy, Sup a žlůva, Propil jsem gáži, Blues o světle, Co jsem měl dnes k obědu, Kočka na okně, Golem, Mississippi… Z obou autorů tryskala slova i hudba jako gejzíry. Psali pro Evu Pilarovou, Naďu Urbánkovou, Pavlínu Filipovskou, Janu Malknechtovou. Rodila se nápaditá pásma, recitály a hry. Zuzana není pro nikoho doma, Jonáš a tingl-tangl, Šest žen, později Ďábel z Vinohrad a další.

K Semaforu patří vedle Jiřího Suchého i jméno Jitky Molavcové:

Jejich blahodárná spolupráce v Semaforu se zapíše jako zlatá éra této slavné pražské scény. Divadlo vyráželo se svým programem na zahraniční zájezdy, psalo se o nich v Británii, Německu, Polsku, Itálii. Natáčeli desky, televizní i rozhlasové pořady, Šlitr do toho nadále maloval, navrhoval výpravy, ilustroval a zkoušel i jiné parkety – ctižádost a touha zkoumat nové obzory se prolíná celou jeho kariérou.

Třeba na prknech Laterny Magiky, která slavila obrovský úspěch na EXPO 58 v Bruselu. Na Šlitrovo legendární číslo, v němž pomocí projekce vedl klavírní dialog s druhým i několika Šlitry zároveň, se stály dlouhé fronty. Brusel byl však pro něj důležitý i z osobních důvodů. Potkal tu totiž svou celoživotní partnerku a přítelkyni Sylvu Daníčkovou.

Slabost pro ženy

Ženy, to je ostatně velká Šlitrova kapitola. Nezapíral, že má pro ně slabost (patřila mezi ně svého času třeba i herečka Irena Kačírková). A on měl kouzlo pro ně. S největší pravděpodobností díky své plachosti, ale i osobitému smyslu pro humor, inteligenci a mistrovství u klavíru. „Nikdy nebyl bohém. Nikdy nekouřil. Alkohol mu, myslím, vůbec nechutnal. A počet knedlíků léty omezil. Potěšení ze slečen zůstávalo. Měl rád ženskost. Křivku ňader i lehkou koketerii,“ řekl o něm výtvarník Karel Teissig, celoživotní kamarád z vojny.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr – Malé kotě:

Racionálně založený doktor Klavír (jak mu říkali kolegové) vskutku na scéně nepatřil k živelným hvězdám. Jeho půvab tkvěl v pokerové tváři, naivitě a jakési komisní věcnosti, s níž pronášel své repliky či zpíval. Ze zvláštní topornosti (z níž někteří režiséři jako například Ján Roháč šíleli) udělal přednost.

Mimo jeviště byl zábavný společník, své soukromí ale přísně střežil. Především dvě, dnes už veřejná tajemství: dceru Dominiku z poměru se scenáristkou Bohumírou Peychlovou a syna Petra, jehož matka, zdravotní sestra Jana Plachá podlehla Šlitrovu kouzlu během jediné noci na zájezdu Semaforu v jižních Čechách.

Slušnej a nečeskej

Společně se Suchým hrál ve filmech, například v Recitalu 64, Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu. Psal filmovou hudbu, mimo jiné pro zmíněné „Klarinety“ nebo Formanova Černého Petra. Organizoval své výstavy, a to i po světě, ilustroval, cestoval. Na delší čas ho okouzlila Amerika, kde si splnil sen – potkal se s Jiřím Voskovcem. Velmi si porozuměli. „Moc, ale moc se mi líbí. Chytrej, nadanej, slušnej, skromnej, bez fórů, sofistikovanej, kosmopolitickej, nečeskej. Nadává, jak ty, Skopčákům,“ napsal o něm Voskovec Janu Werichovi.

V roce 1965 přišla jeho jazzová opera Dobře placená procházka (kterou Miloš Forman natočil krátce nato jako film a po řadě let se objevila i na prknech Národního divadla). Šlitr v ni velmi věřil, zkusil ji prosadit i na americké Broadwayi, to ale nakonec neklaplo. Zato se dočkala finské a belgické verze a psalo se o ní v zahraničí.

Neřeším něco, co se vyřešit nedá, říká Jiří Suchý:

Libůstkou, kterou si kluk z hor dopřával, byl luxus, jezdil s BMW a nosil elegantní obleky. Sám sebe ale viděl vždycky s odstupem a sebeironií. „Jsem geniální univerzální diletant,“ tvrdil potutelně. Traduje se, že nápis na jedné smíchovské zdi „Šlitr je vůl“ chodil osobně obnovovat.

„Nad smrtí je jen jedno vítězství – co nejplnější život, dokud se ona nepřihlásí,“ napsal v roce 1968 Šlitrovi Voskovec. Stěží mohl tušit, jak brzo autor nesmrtelných hitů svým osudem jeho slova naplní.

Jak si připomenout Jiřího Šlitra

• CDRadioservis vydal unikátní rozhlasové CD Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Půlnoční párty S+Š. Nabízí dosud nevydané nahrávky z podzimu 1968, kdy se v rozhlasovém studiu potkávali oba Jiří s publikem a živě vysílali písničky, vyprávění a hry. Některé z nich hráli doslova „pod samopaly“, v rozhlasu střeženém českými vojáky před okupanty. Nahrávku najdete kromě prodejny ČRo také na Radiotéce.

Cd Půlnoční párty S+Š připomíná méně známou rozhlasovou tvorbu slavné dvojice

• Kniha – Jiří Šlitr. Doktor Klavír (Cpress)Mnohovrstevnatý talent, píli, úctyhodnou kariéru, ale i plachost a dobře střežená soukromá tajemství. To všechno připomíná publikace Lukáše Berného, který přes dvacet let sbíral informace a fakta o životě Jiřího Šlitra. Díky tomu je na pultech (oproti dříve vydaným sborníkům) první celistvý životopis originálního muzikanta, herce a výtvarníka. Obsahuje mimo jiné unikátní, dosud nezveřejněné fotografie i informace z jeho nejbližšího okolí.

Publikace Lukáše Berného Jiří Šlitr. Doktor Klavír