Jana (37): Vzdor dědovu přání jsme nechali pokácet starou třešeň. Absence prvomájového polibku se nám krutě vymstila
smutná žena deprese úzkosti
Jana s manželem si vždy na Prvního máje dali pusu pod rozkvetlou třesní u nich na zahradě. Janě strom překážel, a tak se ho rozhodla nechat pokácet. Děda ji varoval, byl to strom, který zasadil už jeho otec a hlídal rodinné štěstí. Za pár měsíců se ukázalo, že dědovo proroctví se vyplnilo.
Chtěla jsem na zahradě pergolu, která bude přiléhat k domu. Kdyby se pokácela třešeň, mohli bychom do ní chodit rovnou z kuchyně.
Oskar (38): Na loňské prořezávání stromů nikdy nezapomenu. Omylem jsem dědovi způsobil vážný úraz
Děda tvrdil, že strom střeží rodinné štěstí
Když jsem byla na návštěvě za dědou v domově důchodců, svěřila jsem se mu se svým plánem: “Dědo, přemýšlím, že pokácím tu starou třešeň za domem a místo ní necháme s Liborem postavit pergolu,” Můj nápad se ovšem u dědy nesetkal s nadšením. Řekl mi, že třešeň zasadil jeho otec a strom vnímal jako symbol. Měl hlídat rodinné štěstí. Celý život pod ním prý pravidelně na Prvního máje líbal prababičku. “A já, Janičko, převzal štafetu. Babičku jsem celý život líbal pod touto třešní a měli jsme hezký život. Každý den na ni vzpomínám, už brzy budeme zase spolu,” pousmál se děda. Potom mi připomněl, že i já s manželem tuto tradici dodržujeme. “Dědo, já nejsem pověrčivá. S Liborem si pod třešní dáme pusu jen tak ze srandy. Máme se rádi i bez toho stromu,” vtipkovala jsem. “Dělej, jak myslíš, holčičko,” řekl mi děda.
Rozhodli jsme se pokácet pradědovu třešeň
O svém plánu jsem pak dlouhé měsíce přemýšlela. Mezitím děda zemřel. Jeho slova mě nahlodala a nemohla jsem se rozhodnout, co dál. Ale vzhledem k poloze domu a velikosti zahrady jsme nakonec dospěli k závěru, že třešeň pokácíme a necháme si postavit pergolu. I Libor se těšil na snídaně na čerstvém vzduchu. Na Prvního máje jsme si pod stromem dali naposledy pusu a hned v zimě ho nechali pokácet. Na jaře nám firma začala stavět pergolu. Kvůli pracím jsme neměli čas hledat rozkvetlou třešeň, a tak jsme se poprvé za mnoho let na Prvního máje nepolíbili. Ze stavby jsme byli unavení. Firma sice pergolu zkompletovala, ale museli jsme provést rozsáhlé terénní úpravy. Námaha nicméně stála za to. Když jsme vše dokončili, uvařila jsem slavnostní snídani a s Liborem jsme se poprvé do pergoly posadili.
Proroctví se naplnilo, stíhala nás jedna smůla za druhou
Po snídani si vzal Libor kolo a jel se projet. Dlouho se nevracel. Odpoledne jsem to už nevydržela a zavolala do nemocnice. Bohužel mi potvrdili, že muž odpovídající mému popisu byl dopraven na příjem a nyní ho operují. Srazilo ho auto. Libor měl rozdrcené dva hrudní obratle, ale naštěstí to dopadlo dobře, chodí. Doufala jsem, že je to poslední smůla, která nás potkala.Ovšem ani ne za tři měsíce jsem dostala výpověď ze zaměstnání. Malá firma, u které jsem pracovala, zkrachovala. Nyní si hledám novou práci. Zatím marně. S Liborem si často vzpomeneme na slova mého dědy, který nás varoval před pokácením třešně. Nechce se nám věřit, že by strom nějakým způsobem dokázal ovlivnit životy obyvatel domu. Pro jistotu jsme si ale slíbili, že vysadíme novou třešeň do zadní části zahrady. Nikdy jsme nebyli pověrčiví, ale tento sled událostí námi otřásl.
Další příběhy ze života →
Dita (26): Ošklivý úraz mi otevřel brány do jiného světa. Málem jsem se zbláznila
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].