Intel řeší pikantní problém. Procesory jsou nestabilní a po opravě klesá výkon o desítky procent

V posledních týdnech se začaly množit stížnosti uživatelů, že počítače s procesory Intel 13. a 14. generace jsou nestabilní, zejména pak nejvyšší modely…

Intel řeší pikantní problém. Procesory jsou nestabilní a po opravě klesá výkon o desítky procent

V posledních týdnech se začaly množit stížnosti uživatelů, že počítače s procesory Intel 13. a 14. generace jsou nestabilní, zejména pak nejvyšší modely s označením K. Tedy zpravidla ty s nejvyššími frekvencemi a odemčeným násobičem pro další taktování.

Dospělo to do stádia, kdy už i Nvidia v poznámkách k novým ovladačům grafických karet připsala, že pokud mají lidé problémy s pády systému a používají zmíněné procesory, nechť se obrátí na Intel.

Ten však dlouho mlčel a místo toho reagovali výrobci základních desek. Konkrétně Asus, MSI a Gigabyte začali vydávat aktualizované biosy, které problém řeší. Jenže jak ukázal například test na Techspotu, aplikační i herní výkon pak může v extrémních případech spadnout klidně o desítky procent.

Procesory puštěné ze řetězu

Jádro pudla tkví v tom, že standardně tyto procesory běží mimo svá energetická optima a nový bios tohle napraví. U každého výrobce ale jiným způsobem, jako by ani nevěděli, jak se k procesorům mají chovat.

Například nejvýkonnější standardní model Core i9-14900K má běžné TDP (PL1, power limit) nastavené na 125 W, ale procesor počítá s tím, že může krátkodobě využít až 253 W v režimu PL2. Ona krátká doba má trvat nanejvýš pár desítek sekund. Je určená pro situace jako start programů, rendering webové stránky apod., nikoliv pro trvalou zátěž jako komprese videa.

Avšak napájecí limit druhé úrovně se nemusí používat, je to doporučená hodnota, kterou Intel nijak nevynucuje. Naopak výrobci základních desek, zejména těch herních, nastavují limit na automatiku, a tím jej efektivně vypnou. Tedy konkrétně se nastaví na 4096 W, čehož nelze nikdy dosáhnout, ale pro procesor to znamená, že může po neomezenou dobu využívat, kolik energie chce. A vysoké proudy mu nedělají dobře.

Intel hodil horký brambor jiným

Intel s vysvětlením problému přišel až jako poslední. Vinu svalil na výrobce s tím, že dle jeho zjištění se týká zejména desek s čipsety sérií 600 a 700 na modelech určených k přetaktování. Upozorňuje přitom, že procesory běží mimo zmíněné optimální energetické křivky, výrobci desek vypínají ochrany a úsporné stavy procesoru. A za viníka trochu překvapivě označuje i výkonnostní profil ve Windows. Uživatelé si mohou vybrat, jestli počítač bude úsporný, vyvážený, nebo výkonný. Ten poslední ale žádné přetaktování sám od sebe neprovádí, ale jen vyšle vzkaz desce, ať procesor jede naplno.

Jsme tak ve zvláštní situaci.

• Intel viní výrobce desek, že nedodržují jeho doporučení, byť sám z doporučení může udělat povinnost.
• Výrobci desek neví (alespoň prozatím), jak ty procesory správně nastavit, když je momentálně každý limituje jinak.
• Nedodržování limitů Intel řeší až nyní, kdy se opravdu projevuje nestabilita ve vyšší míře, v předchozích letech to toleroval.
• Ono tolerování se mu hodilo, protože procesory s neomezeným přísunem energie bodují v recenzích, neboť se zpravidla testuje v krátkých intervalech, kde se ještě nestabilita nestačí projevit.
• Výrobci desek bez dohledu Intelu nemají motivaci limity dodržovat, protože když by je dodržovali a konkurence nikoliv, procesory v jejich deskách budou pomalejší, a to uškodí renomé.

Máslo na hlavě mají obě strany, ale Intel je tím, kdo s tím opravdu mohl něco dělat. V minulosti se nestabilita neprojevovala, jenže v situaci, kdy už Intel třetí generace po sobě dření jeden výrobní proces a jednu architekturu, takže výkon roste hlavně díky vyšším taktům, začínají se projevovat technologické nedostatky. Proto se taky nejvíce problémů týká hlavně odemčených modelů Core i9, nikoliv nižších řad, které mají větší rezervy.

Zvýšená poruchovost je vidět i třeba na počtu reklamací v české Alze. Hlavně highend 13. generace je na tom nadprůměrně špatně. U té 14., která je na trhu krátce, se možná ještě neprojevuje nějaká dlouhodobější degradace zaviněná během mimo limity. Čísla jsou ale pořád vyšší než u top procesorů od AMD, které jsou na poruchy teoreticky náchylnější. Čipletová konstrukce místo monolitu a k tomu vrstvená cache si zadělávají na trable, ale reklamací je méně.

Zdroj: Igor’s Lab via TechPowerUp

Přečtěte si také: