Helena (63): Všichni se diví, jak jsme s manželem vydrželi 40 let bez nevěry
radost štěstí pohoda
Paní Helena nerozumí dnešnímu světu. Celý život byla svému manželovi věrná, což vyvolává spoustu otázek. Lidé se diví, jak je to možné. Opravdu si nelze představit život bez nevěry?
Nevím, jak zkažený musí být dnešní svět, když je věrnost považována za něco neobvyklého, téměř neslýchaného. Když jsem se vdávala za Lukáše (64), bylo mi 21 let. Dnes je mi 63 let. Nedávno jsme oslavili naše čtyřicáté výročí a mohu přísahat, že během všech těch let našeho manželství mě ani nenapadlo, že bych mohla být nevěrná. Jsem přesvědčená, že ani on mě nepodvedl.
Kamarádka pochybovala o mé věrnosti
Je to důvod k hrdosti? Možná ano, ale já to tak neberu. Pro mě je to prostě něco úplně normálního. Vždyť jsme si to slíbili u oltáře. O to více nechápu, proč se všichni diví, že nepotřebujeme žádné další vzrušení.
“Řekni mi pravdu, jaké to tam bylo?” zeptala se moje kamarádka Sabina (60), když jsem se vrátila z lázeňského pobytu.
“Ty procedury dělají zázraky! A k tomu ještě ten úžasný horský vzduch. Cítím se jako znovuzrozená,” chválila jsem si kúru.
“Ale já se na to neptám,” řekla a tajemně se usmála.
“Na co tedy?” zarazila jsem se.
“No tak… Všichni víme, že do lázní se nejezdí jen za léčbou, ale aby člověk zažil nějakou změnu,” mrkla na mě.
“Nemám ponětí, o jaké změně mluvíš.”
“Když jsem tam byla před dvěma lety, potkala jsem několik skvělých mužů. Říkám ti, s nimi jsem se znovu cítila jako žena. Bylo to úplně jiné než se Zbyňkem a…”
“Počkej, počkej…” přerušila jsem ji. “Pokud mě svou upřímností chceš přimět k osobní zpovědi, marníš svůj čas. Z lázní jsem si nepřivezla žádné pikantní detaily, o které bych se mohla podělit…”
V lázních jsem si s nikým nezačala
Sabina vypadala zaraženě. “Chceš mi říct, že jsi byla v lázních, ale nic jsi si neužila?”
“Co je na tom divného?”
“No tak. Přece stále vypadáš skvěle. Určitě jsi musela muže přitahovat jako magnet. Říkám ti to jako tvá kamarádka, znám několik chlapů, kteří by chtěli políbit ty tvé plné rty…”
“Mužům v lázních jsem dovolila políbit mi jen ruku po tanci.”
“A ty opravdu jen s Lukášem? Nikdy… Víš co…”
“Nikdy. Miluji svého manžela a nemohla bych mu to udělat. Mimochodem, ani sobě. Jak bych se druhý den mohla podívat do zrcadla?”
Sabina zjevně pochopila tento jemný náznak, protože okamžitě změnila téma. O nevěře jsme se už nikdy nebavily. Co bychom vlastně měly probírat? Nechce se mi poslouchat o jejích lázeňských dobrodružstvích. A já se nemám čím „chlubit“. Nikdy jsem manžela nezradila, když jsem byla mladá, a teď, když mám za sebou šedesátku, to určitě neudělám.
Vždycky jsem si myslela, že to tak prostě má být. Láska je základem úspěšného manželství. Milovala jsem Lukáše, když jsem se za něj vdávala. Miluji ho dodnes a to se nezmění až do konce mých dnů. Může někdo, kdo podvádí, opravdu milovat? Ne, rozhodně ne. Ve svém slovníku mám slova „láska“ a „věrnost“ jako synonyma.
Moje dcera považuje nevěru za něco normálního
Mám však dojem, že dnes se ctí jiné hodnoty. Nejen Sabina se diví, že já a Lukáš zůstáváme věrní jeden druhému. „Jak jsi to s ním vydržela tak dlouho?“ a „Máš po těch letech s manželem ještě nějaké potěšení?“ nebo „A opravdu jsi nikdy neměla milence?“ Tyto a podobné otázky mi často kladli známí.
Ani mě to nepřekvapuje. Na stará kolena lidé bilancují a často docházejí k závěru, že jim v životě chybělo vzrušení. Snaží se to dohnat a dělají hrozné hlouposti. Když však toto téma otevřela moje dcera, byla jsem docela šokovaná.
“Mám malý problém, mami,” svěřila se mi Agáta (40).
“Mohu ti nějak pomoci? Pokud jde o půjčku, stačí jen říct.”
“Ne, jde o jiný druh problému.”
“Co tě trápí, dceruško? Můžeš mi říct cokoliv.”
“Tomáš asi tuší, že někoho mám. Naposledy, když jsem telefonovala s mým… řekněme kamarádem, jsem si nevšimla, že přišel domů. Asi toho moc neslyšel, ale…”
“Počkej, jak to myslíš, že někoho máš? Proč? Prosím, vysvětli mi to, protože tomu nerozumím.”
“Ach, mami, co tě tak překvapuje… Člověk není stvořen pro monogamii. On má také bokovku…”
Promluvila jsem si s dcerou o nevěře
“Zlato, zklamala jsi mě,” řekla jsem rozhodně. “To jsem od tebe nečekala. Proč jste se brali, když jste nechtěli být jeden druhému věrní?”
“Nevidím v tom problém,” odpověděla bez jakýchkoliv emocí. “Kromě toho, ty a táta jste také nebyli svatí.”
“Svatí možná ne, ale určitě jsme byli jeden druhému věrní.”
“Nevěřím,” odfrkla si. “Není možné vydržet tolik let s jedním člověkem. Tomáš mě začal nudit už šest měsíců po svatbě.”
“Věř tomu nebo ne, ale to jsou fakta. Nikdy jsem tvého otce nezradila a on mě také nepodvedl.”
“No, možná vám sex tolik nechybí…”
“Můžu tě ujistit, že v této oblasti bylo všechno v pořádku a stále je.”
“Chceš mi říct, že vy s tátou ještě máte sex? Fuj, mami! To je hnus…”
“Vášeň mezi dvěma staršími lidmi je pro tebe něco odporného, ale nevěra ne?”
“Nečekala jsem to, víš?”
“Promiň, dcerko, ale nemůžeš očekávat, že budu tleskat něčemu, co považuji za nemorální.”
Máme jednoduchý recept na štěstí
Nechtěla jsem poučovat dospělou ženu, jak má žít, ale bylo mi to líto. Takhle jsem ji nevychovávala. Spolu s Lukášem jsme ji vždy učili, že láska a respekt jsou všechno. A přesto o tom mluvila bez rozpaků, jako by tahat do postele dalšího muže bylo něco naprosto přirozeného.
Agáta se mě zeptala, jak je možné, že ani jeden z nás nikdy nepodlehl pokušení. Vysvětlila jsem jí to tím nejjednodušším způsobem. Sex je příjemný, ale skvělým se stane až tehdy, když sdílíte postel s osobou, kterou máte upřímně rádi. A co je stejně důležité, když vám city opětuje…
Lhala bych, kdybych řekla, že nás během více než 40 let manželství nepotkaly žádné krize. Ale nikdy jsme nehledali útěchu v posteli s někým jiným. To se prostě nedělá…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].